pondělí 24. června 2013

Dotek moci - 2. kapitola 2/2




V době, kdy vyšlo slunce, jsem ztratila veškerý smysl pro směr, byla jsem zmrzlá a vyčerpaná. Důvěřovat tomuto cizinci uprostřed noci se zdálo jako dobrý nápad, ale v denním světle jsem se znova ptala svého úsudku. Co by mohlo zastavit Kerricka před tím, aby mě vyměnil za odměnu poté, co uzdravím jeho přítele? Nic. Jeho slib, že mi neublíží, nezahrnoval jeho komplice. Přesto, prozatím, má hlava zůstávala stále připojena k mým ramenům. Což je pozitivní věc. Rozhodla jsem se zůstat ve střehu a držet se svých instinktů pro přežití – řešíc jen jeden problém v daném čase.

Jak denní světlo postupně zalévalo les červenou, žlutou a oranžovou barvou, Kerrick zvýšil tempo. Zarazila jsem paty do země a snažila se vyprostit svou ruku z jeho sevření, ale nechtěl mě pustit.
Zastavujíc, se na mě podrážděně podíval, zeptal se: „Co se děje?“
„Potřebuji si odpočinout. Léčitelé nejsou nezničitelní. Pokud budu příliš slabá, nebudu schopná vyléčit tvého přítele.“
Zatímco uvažoval, prohlédla jsem si ho. Barva jeho očí odpovídala lesu – červenohnědá se zlatými, oranžovými a kaštanovými skvrnkami. Blonďaté prameny se střídaly se světle hnědými vlasy. Většina z těch po ramena dlouhých vlasů unikly z kožené šňůrky. Byl o třináct centimetrů vyšší, než já. A hádala jsem tak o pět až deset let starší než já.
„Je příliš nebezpečné být venku na volném prostranství. Nejsme daleko od místa setkání,“ řekl.
„Jak daleko?“
„Asi hodinu. Možná dvě. Pokud bys chtěla, mohu tě odnést.“
„Ne. Budu v pořádku.“
Pousmál se nad mou rychlou odpovědí, změkčujíc o trochu jeho ostré rysy. Některé ženy by ho mohly považovat za pěkného na pohled tím drsným způsobem. Čtyři silné jizvy – dvě na každé straně krku, se zdály jako kousnutí od nějakého zvířete. Jak mě pobídl do kroku, uvažovala jsem, jaké zvíře pohroužilo zuby do Kerrickova hrdla. Ufům se dařilo a množí se jako králíci. Krmící se na mrtvých tělech obětí moru, velcí masožravci vlastnící sílu a špičáky, které by člověku roztrhaly hrdlo. Jejich smečky žily na jižním úpatí Devíti Hor.
Po další hodině výšlapu, jsem ztratila cit v nohou. Klopýtla jsem. Kerrick mě chytil za ruku, bráníc tak mému pádu.
„Ještě něco přes tři kilometry,“ řekl.
„Jen…mi dej…chvilku,“ řekla jsem bez dechu, zatímco on neměl tu slušnost vypadat aspoň trochu zadýchaně. „Ty nejsi unavený?“
„Ne.“ Zadíval se na okolní lesy. „V posledních dvou letech jsem ušel tísíce kilometrů, hledajíc léčitele.“
„Žádní koně?“
„Ne. Jsou příliš velcí, než aby se dali schovat.“ Když uviděl můj zmatek, dodal: „Nechtěli jsme, aby někdo věděl o naší misi. Léčitelé jsou plaší.“
„Většinou jsou kořistí.“
„Pravda.“
„Kolik léčitelů jsi našel v posledních dvou letech?“ zeptala jsem se.
Setkal se s mým pohledem. „Jednoho.“
Sevřelo se mi srdce. „Ale slyšel jsi o dalších. Mám pravdu?“
„Ano. Pattric z Tobory, Drina ze Zinsku, Fredek z Vygu a Tara z Pomytu.“
Tara byla mou mentorkou. Během strašlivých let moru jsem o ní ztratila přehled.
„A?“ Děsila jsem se odpovědi.
„Popraveni dřív, než jsem se k nim dostal.“
I když jsem si myslela, že jsem na to připravená, zpráva mě zasáhla. Klesla jsem na zem a zakryla si obličej rukama. Obelhávání se, že jsou léčitelé někde společně zalezlí, bylo pryč. Nezasloužili si takový osud. Žal se mnou prohnal, dráždíc mě v krku.
Když se vlny usadily, zeptala jsem se, „Někdo další?“
„Jen ty.“
„Jak jsi mě našel?“
„Později. Musíme se dát do pohybu. Nejsme daleko.“ Vytáhl mě na nohy.
V mrákotách jsem ho následovala. Ruce i nohy znecitlivělé. Byla škoda, že jsem nemohla to samé říci o svém srdci. Před morem nebylo moc léčitelů – možná kolem stovky. Když se moje rodina dověděla, že Tara souhlasila, že si mě vezme jako učednici, byli jsme všichni nadšení. Můj obřad tetování byl nejlepším okamžikem mého života.
Kerrickův hlas mě vytrhl ze vzpomínek.
„Tady,“ řekl, ukazujíc na úzký otvor mezi dvěma obrovskými balvany.
Rozhlédla jsem se. Kameny byly součástí větší skály, odpočívající u úpatí strmé skalní stěny.
Kerrick popadl mé zápěstí a táhl mě za sebou, když se protahoval mezerou. Pravděpodobně se bál, že mě ztratí. Hádám, že bych ho neměla vinit. Kdybych byla bývala hledala tak dlouho, byla bych taky stejně extra ochranářská.
Vstoupili jsme do temné jeskyně. Vůně mokrého vápence byla smíchána se štiplavým zápachem netopýřího trusu. Úžasné. Kerrick se zastavil, aby si naše oči přivykly. Po několika minutách jsem si všimla žluté záře přicházející zleva. Otočil se tím směrem a brzy jsme dorazili do malé místnosti.
Táborový oheň hořel uprostřed kruhu z kamenů. Ti dva držáci-nohou ze včerejšího večera seděli u něj. Vyškrábali se na nohy s širokými úsměvy, když si nás všimli.
„Lorene, proč jsi nepostavil někoho na stráž?“ Zeptal se Kerrick muže vpravo.
Muži si vyměnili pohledy.
„Postavil,“ řekl Loren.
Kerrick mě hodil na něj. „Hlídej ji. Quaine, ty jdeš se mnou.“ Vytáhl svůj meč a odešel s Quainem za zády.
V napjatém tichu mě Loren studoval. „Hlídám. Budeš dělat nějaké triky?“
Hledala jsem v jeho výrazu, zda to myslí vážně nebo ne. „Můžu žonglovat.“
Zájem vzplál v jeho očích. „S kolika míčky?“
„S pěti.“
„Působivé. Ještě něco?“
„S šesti šátky, ale to nesmí být větrno. A se třemi dýkami.“
„Oh. To by byla podívaná. Škoda, že to Kerrick nikdy nepovolí.
„Proč ne?“
„Mohla by ses pořezat.“
„No a? Jsem léčitel.“
„Právě. Jsi poslední. Od této chvíle je naším jediným účelem tě chránit.“
Poslední. Lorenova slova mnou projela. Je dost těžké být léčitelem, ale být jediný přeživší jen zvýšilo tlak a strach. Alespoň tihle lidé ji budou chránit zdá se. Nakonec mě zachránili před jistou smrtí. Lorenův příjemný výraz se zdál být pravý. Byl starší než Kerrick. Možná okolo třiceti pěti. Jeho černé vlasy byly zastřižené tak krátce, že stály rovně nahoru.
„Co se stane po tom, co vyléčím vašeho přítele?“ Zeptala jsem se.
„Budeš hrdinka,“ odpověděl.


43 komentářů:

  1. Super,děkuji za překlad.Už se těším na další kapču,moc díky.

    OdpovědětVymazat
  2. Krásné děkuji :)

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  4. Uf teda jsem moc zvědavá jak to bude pokračovat:-) Děkuji moc za korekci a překlad:-)

    OdpovědětVymazat
  5. Moc se těším na další kapitolu!!!

    OdpovědětVymazat
  6. Moc děkuju za překlad, už se těším na další .-)

    OdpovědětVymazat
  7. To byla super kapitolka, už se těším na další.

    OdpovědětVymazat
  8. Jsem velmi zvedava jak to bude pokracovat :)

    OdpovědětVymazat
  9. Děkuju moc za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  10. Ďakujem za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  11. Krasna kapitola. Som zvedava ako to bude pokracovat.

    OdpovědětVymazat
  12. Díky za překlad! :-)

    OdpovědětVymazat
  13. Děkuji za překlad =)

    OdpovědětVymazat
  14. Díky za supr překlad.

    OdpovědětVymazat
  15. som zvedavá koho to má vyliečiť :-D Ďakujem za preklad

    OdpovědětVymazat
  16. Děkuji z apřeklad :)

    OdpovědětVymazat
  17. dakujem za preklad

    OdpovědětVymazat
  18. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  19. Děkuji za kapitolku

    OdpovědětVymazat
  20. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  21. Díky za překlad, těším se na další pokračování.

    OdpovědětVymazat
  22. Děkuji, zatím to vypadá velmi zajímavě...;)

    OdpovědětVymazat
  23. Vážně poslední léčitelka :( to pro ni musí být těžký. No zatím nevím co si mám o Kerrikovi myslet, asi se víc vyjeví v dalších kapčách. No a doufám, že to nevypadá na další problém, spíš bych chtěla od Kerrika nějaké objasnění a až pak nějakou melu :-D
    Moc děkuji za kapitolku :) a těším se na další

    OdpovědětVymazat
  24. (: dalkeřp az ijukěD

    OdpovědětVymazat
  25. Tesim sa na pokracovanie a dakujem za preklad. MiBo

    OdpovědětVymazat
  26. Díky moc za překlad :o)

    OdpovědětVymazat
  27. Děkuji moc za další překlad.

    OdpovědětVymazat
  28. Díky za překlad :-D

    OdpovědětVymazat
  29. To je fakt poslední léčitelka? To doufám, že ne. To přece nemůžou vědět jistě... z jednoho nebezpečí se dostali a teď jsou v dalším. Doufam, že vetřelce najdou a nikomu se nic nestane... :) díky :)

    OdpovědětVymazat
  30. Ďakujem za preklad

    OdpovědětVymazat
  31. Moc díky za kapču jsem moc ráda ,že to pro nás děláš :)

    OdpovědětVymazat
  32. jste užasný :) moc díky za kapču

    OdpovědětVymazat
  33. ďakujem za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  34. Diky, diky, dííííííííííííííííííky!!!!! Honem další, nebo nevydržím!!

    OdpovědětVymazat
  35. Začíná to být velmi zajimavé. Děkuji za překlad!!

    OdpovědětVymazat
  36. Kdy bude další kapitolka? Už se nemůžu dočkat! Děkuji

    OdpovědětVymazat
  37. Zatím je to zajímavé díky za překlad.
    Kdy bude další kapča ?

    OdpovědětVymazat
  38. jo kdy bude další kapitola protože to je doopravdi zajímavé ??

    OdpovědětVymazat