sobota 15. června 2013

Studium jedů - 16. kapitola 1/2




„Mám tě!“ řekl muž sedící na mně.
I s tváří přitisknutou ke kamínkům a pusou plnou hlíny, jsem rozeznala jeho hrubý hlas ze dřívějška toho dne. Spoutal mi ruce za zády. Cítila jsem chladný kov zakousávající se do mých zápěstí, když jsem uslyšela zachrastění a cvaknutí pout.
„Není to trochu moc Janco?“ zeptal se Jancův partner.


Janco ze mě slezl a postavil mě na nohy. V pološeru jsem viděla, že muž, který mě držel, byl hubený a s bradkou. Nosil své tmavé vlasy v typicky vojenském stylu. Tlustá jizva se mu táhla od pravého spánku k uchu. Dolní polovina pravého ucha mu chyběla.
„Bylo zatraceně těžké ji najít. Nechci ji nechat utéct,“ zavrčel Janco.
Jeho společník byl stejné výšky, ale dvakrát tak mohutný. Silné, tvarované svaly vykukovaly zpod maskovací uniformy. Krátké, vlhké kadeře mu odstávaly od hlavy a z této vzdálenosti neměly jeho oči žádnou barvu, až na jeho černé zornice.
Chtěla jsem utéct. Byla skoro tma; já byla spoutaná a sama se dvěma cizími muži. Logicky jsem věděla, že jde o Velitelovy vojáky a tím pádem profesionály, ale to můj pulz nezklidnilo.
„Kvůli tobě vypadáme jako hlupáci,“ řekl Janco. „Každý zúčastněný voják bude pravděpodobně převelen. Všichni kvůli tobě budeme čistit latríny.“
„To by stačilo Janco,“ řekl ten s bezbarvýma očima. „Nebudeme vytírat podlahy. Našli jsme ji. A podívej se na její úbor. Nikdo nečekal, že se zamaskuje, proto bylo tak těžké ji najít. Ale přesto, Kapitán vyletí z kůže, až tohle uvidí!“
„A Kapitán je zpátky na hradě?“ Zeptala jsem se, snažíc se přimět je k myšlení v tom směru.
„Ne. Vede oddíl dál na jihozápad. Budeme se mu muset nahlásit.“
Povzdechla jsem si nad zpožděním. Doufala jsem v rychlou cestu zpátky. „Co takhle poslat Janca, aby našel Kapitána, zatímco my půjdeme na hrad?“
„Je nám líto, ale nemáme povolení se rozdělit. Jsme nuceni cestovat v párech – bez výjimky.“
„Ehm…“ začal Janco.
„Yelena,“ dodala jsem.
„Proč se tak nemůžeš dočkat, až budeš zpátky?“ Zeptal se.
„Bojím se tmy.“
Ten s bezbarvýma očima se zasmál. „O tom nějak pochybuji. Janco, sundej jí pouta. Neuteče. To není smyslem tohoto cvičení.“
Janco zaváhal.
Promluvila jsem: „Máš mé slovo Janco. Neuteču, když mi sundáš pouta.“
Stále bručel, ale odemkl pouta. Setřela jsem si špínu z obličeje.
„Díky.“
Kývl a pak ukázal na svého partnera. „To je Ardenus.“
„Ari, ve zkratce.“ Ari napřáhl ruku, prokazujíc mi tak respekt. Pokud voják nabídne potřesení rukou, uznává mě jako sobě rovnou.
Potřásla jsem si s ním, a pak jsme všichni tři zamířili na jihozápad najít Kapitána.

*          *          *

Cesta k hradu byla téměř komická. Téměř. Kdyby moje ztuhlé a namožené svaly neprotestovaly při každém kroku, a kdyby se mi bolest z čirého vyčerpání nezanořovala až do morku kostí a netlačila na mé tělo jako plášť z kamene, byla bych pobavená.
Jancův a Ariho Kapitán se vztekal a zuřil, když jsme ho dostihli. „Dobrá, dobrá, dobrá. Podívejme se, co naše dvě srdíčka konečně našla,“ řekl Kapitán Parffet. Na jeho plešaté hlavě se perlily kapky potu, které mu stékaly po stranách tváře, smáčejíc mu límec. Na Kapitána byl starý a já přemýšlela, jestli jeho nevrlé rozpoložení bylo způsobeno nedostatkem postupu v hodnosti.
„Mám mít nejlepší stráže Velitele Ambrose,“ křičel Parffet na Ariho a Janca. „Možná nás můžete zasvětit do toho, který postup jste následovali, že vám hledání té děvky zabralo sedmnáct hodin!“ Parffet pokračoval v nadávání. I ve tmě jsem mohla vidět, jak se jeho obličej barví do fialova.
Vypustila jsem ho z hlavy a studovala jeho jednotku. Pár tváří se ušklíblo, souhlasíc s Kapitánem, někteří poodstoupili, jako by se nechtěli přibližovat k jeho vzteku, a další měli nasazené znuděné a unavené výrazy. Jeden muž s oholenou hlavou, až na ofinu, na mě zíral s nepříjemnou intenzitou. Když se setkal s mým pohledem, trhl sebou a podíval se zpátky na Kapitána.
„Nixi, dej té děvce okovy,“ nařídil Parffet a muž s ofinou sundal ze svého opasku pouta. „Vidím, že naše dvě primadony ani nenapadlo následovat standardní postupy této jednotky.“
Jak se Nix blížil, hledala jsem šanci, kudy proklouznout. Můj slib Jancovi byl zaměřen pouze na „volné ruce“ po cestě k hradu. Ari, který vycítil mé rozpoložení, položil velkou ruku na mé rameno, přidržujíc mě u sebe.
„Máme její slovo, pane, že se nepokusí utéct,“ řekl na moji obranu.
„Jako by to něco znamenalo.“ Plivl Parffet na zem.
„Dala své slovo,“ zopakoval Ari. Tichý rachot v jeho hlase mi připomněl varovné vrčení obrovského psa.
Parffet s nechutí povolil změnu v postupech, ale vybíjel si svou špatnou náladu tím, že zahnal zbytek svých vojáků do formace, zahajujíc rychlý pochod zpátky na hrad.
Šla jsem mezi Arim a Jancem jako nějaká cenná trofej. Ari mi vysvětlil, že Kapitám moc dobře nesnáší překvapení a byl frustrovaný mým celodenním dováděním v lese.
„Nepomůže ani to, že jsme tě našli. Nepřizval nás k jeho jednotce jako ostatní. Byli jsme přiděleni Valekem,“ řekl Janco.
Parffetova nálada ještě více zčernala, když se tým psovodů připojil k našemu průvodu. Vypukl chaos, když psi začali štěkat a zamotali se mezi mnoho vojáků. Zažila jsem okamžik paniky, když se ke mně psi přihnali. Jak se ukázalo, vítali mně vrtícími ocasy a olizovali mně jazyky. Jejich čirá radost byla nakažlivá. Usmála jsem se a škrábala je za ušima, zastavujíc se, jen když se Parffet zamračil a zařval rozkazy.
Psi neměli žádné obojky. Velitelova chovná stanice byla součástí stopovacího týmu. Psi bez výjimky uposlechli Porterův příkaz. Velitelka psího týmu vypadal zklamaně, že mně Porterovi psi nenašli první, ale vzala to přívětivěji než Ariho Kapitán. Představila se jako Kapitánka Etta a šla vedle mě, vyptávajíc se mně na můj „útěk“. Lehce jsem si ji oblíbila, respektujíc její způsoby. Její tmavé blond vlasy překračovaly hranice vojenských zvyků.
Během našeho rozhovoru jsem se snažila mluvit pravdivě, jak nejvíce to šlo. Když přišlo na otázky kolem zmizení mého pachu, lhala jsem. Vysvětlila jsem jí, že jsem šla chvíli na sever ve vodě, než jsem se vydala na východ.
Etta potřásla hlavou. „Byli jsme tak zaměření na to, že jdeš na jih. Parffet měl s tím východem pravdu.“
„Mým konečným cílem byl jih, ale chtěla jsem zkusit zmást psy, než se tím směrem vydám.“
„Uspěla jsi. Velitel nebude potěšen. Dobře, že tě Ari s Jancem našli. Kdybys zůstala venku až do rána, oba týmy by byly degradovány.“


37 komentářů:

  1. Díky za kapitolu! :-D Mirka

    OdpovědětVymazat
  2. Díky za překlad =)

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  4. Díky za pokračování a těším se na další. Doufám, že bude nějaká kapitola s Yelenou a Valekem, líbí se mi, když jsou spolu... :):)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Yelena teď bude do konce kapitoly odkázána jen sama na sebe a díky tomu, že tam není Valek je prostor pro vytvoření nových a důležitých přátelství :)

      Vymazat
  5. Děkuji za překlad... :-)

    OdpovědětVymazat
  6. díky za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Ďakujem za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  8. Díky za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  9. ďakujem za preklad :-D

    OdpovědětVymazat
  10. Ďakujem za preklad~~ Koľko ešte ostáva kapitol dokonca?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kapitol je vždy tolik, kolik jich je napsaných pod anotací, v tomto případě 32 takže jsme v polovině knihy :)

      Vymazat
    2. Bože, prepáč, vôbec mi netrklo pozrieť sa pod anotáciu :D Ale ďakujem za info~~

      Vymazat
  11. Díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  12. Vážně díky za překlad, já myslela,že hodně dlouho nová kapitola nepřibyde, takže si mi udělala velkou radost =))

    OdpovědětVymazat
  13. Děkuju za kapitolku, už jsem měla vážně absťák! :D

    OdpovědětVymazat
  14. děkuji taktéž :-)

    OdpovědětVymazat
  15. Díky moc za překlad :-D

    OdpovědětVymazat
  16. Moc děkuji za kapitolku

    OdpovědětVymazat
  17. ďakujem za kapitolu :-)

    OdpovědětVymazat
  18. Děkuji za překlad, potěšil, doufám, že další přibyde brzy...;)

    OdpovědětVymazat
  19. Děkuji za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  20. díky za překlad:) miluju tuhle knihu, je snad lepší než dvojka:) a janko a Ari jsou perfektní dvojka:)

    OdpovědětVymazat
  21. Toto som uz citala, ale ked je dobry preklad, vzdy potesi precitat nieco aj v cestine ci slovencine. Vdaka
    Ciri

    OdpovědětVymazat
  22. Díky za překlad a prosím dalšíííííííí. Díky Bobo.

    OdpovědětVymazat
  23. škoda že sa Valek v dalsej kapči neukaže tiež mi chyba :(

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. teď si nejsem jistá, ale na konci 16, nebo na začátku 17. kapči tam Valek už bude ;) autorka ví, že jsme si ho všechny zamilovaly, tak nám ho dlouho upírat nebude ;)
      jen jsem chtěla poukázat na to, že si Yelena vytvoří důležité přátele :)

      Vymazat
  24. Děkuji za překlad a kdy asi budou tak další kapitolky ? Nemůžu se už dočkat :D :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. v pátek mám poslední zkoušku, pak se začnu zase věnovat naplno překladu ;) tak během příštího týdne :)

      Vymazat
  25. Skvělé, díky moc!! Moc se těším na pokračování, jsem zvědavá, jak to s Yelenou a Valekem dopadne;-)

    OdpovědětVymazat
  26. Děkuji moc za překlad :)

    OdpovědětVymazat