pondělí 10. června 2013

Luciferova dcera - 9. Kapitola



„Jaký je tvůj oblíbený druh koblih?“ zeptal se a okusoval mi krk. 
„Francouzský cruller[1]. Proč, děláš taky koblihy?“ Řekla jsem a otočila se na něj s úsměvem, byl opřený o loket a vypadal lahodně pomačkaný. „Ne ale v té kavárně naproti je dělají. Skočím tam a nějaké nám přinesu. A pokud se objeví nějací démoni, nechej mi nějaké jo?“
Usmála jsem se jeho poznámce. Mohl být ochranářský, ale aspoň respektoval moje nakopávající schopnosti. Samozřejmě na mém místě, jsme se nemuseli ničeho obávat.
Vyskočil z postele jeho pevný zadek se zavlnil, když zjistil, že jeho oblečení je rozházené po celém pokoji. Překulila jsem se na břicho, sledovala ho a cítila úplně jiný druh hladu.
„Vynechejme snídani a pojďme se rovnou bavit,“ řekla jsem.
Auric se s úsměvem otočil. Můj úsměv se prohloubil, když jsem viděla, že jeho penis už je skoro tvrdý. „Kdybych se nebál, že omdlíme hlady, udělal bych to. Neboj se mám pro nás plány po snídani.“
To znělo slibně. Nechala jsem ho tedy, aby se oblékl a smála jsem se mu, když se snažil nasoukat svoje vzrušení do kalhot. Nakonec se mu to podařilo, až když odešel z místnosti, protože se zdálo, že jsem ho příliš rušila. Slyšela jsem, jak třískly dveře bytu, posadila jsem se a nechala spadnout dolů prostěradlo z mého nahého těla. Mého nahého, sytého těla.
Najednou jsem si uvědomila — už nejsem panna! Táta si bude muset najít něco jiného, čím mě bude štvát. Nejen to, mohla jsem to využít a chlubit se tím před sestrami. Další velký záchvěv a bonus? Sílu, kterou jsem cítila a která proudila skrze mě. Cítila jsem se, jako bych zvládla všechno na světě, což znamenalo, že musím být opatrná, dokud nenajdu hranice mé zvýšené moci.
Použila jsem koupelnu, než Auric přinese snídani — dokonce i nadpřirozené bytosti jako já potřebují na záchod a vyčistit si zuby. Šla jsem nahá do obýváku, vyhřívala jsem se v teplém slunečním svitu skrz okno. To je ale krásný den. Přistoupila jsem k oknu, že se podívám dolů na ulici. Auric byl jen chvíli pryč ale už mi chyběl. Opřela jsem se o lokty a dívala se naproti na kavárnu, sledovala svého milence — usmívala jsem se, můj hřebec — můj Auric, coural se. Jakoby věděl na, co myslím, se otevřely dveře kavárny a vyšel ven, kafe v jedné ruce v druhé taška. Přitiskla jsem své nahé prsa proti oknu a doufala, že by se mohl podívat nahoru.
Když došel do půlky ulice, viděla jsem lesk zhmotněného portálu a banda démonů obklíčila Aurica. Okamžitě jsem poznala znaky Azazela a mé srdce se okamžitě zastavilo. Zabušila jsem na okno a křičela vzteky, protože démoni skočili na Aurica a stáhli mu ruce za záda, káva stříkala na zem. Jako kompliment jeho statečnosti, mu taky hodili smyčku kolem krku, a konec držel Azazel, brzy velmi litující démon. Azazel trhl za vodítko a dusil mého milovaného; Auric padl na kolena a spoutali mu ruce za zády. Viděla jsem jeho zmučenou tvář podívat se nahoru do okna a věděla jsem, že mě viděl. Viděla jsem jeho ústa říct „Miluji tě“ a něco jiného, vsadila bych se, že řekl něco jako ‚Neopovažuj se mě zachránit,‘ jako bych někdy poslechla.
Azazel viděl, že ho Auric ignoruje a vzhlédl k oknu, kde jsem stála a viděla ho ušklíbnout se a pak zavlnění. S dalším leskem démoni zmizeli v portálu, Aurica vzali s sebou a mě zanechali samotnou s mým hněvem. Také jsem cítila něco, co jsem nikdy dříve necítila naprostý strach o jinou osobu.

Věděla jsem, že Auricovo zajetí je jen trik aby se dostali ke mně. No, rozhodla jsem se jim odvděčit tím, co chtěli, protože se vsadí, že nevěděli o mých nových zadek nakopávajících schopnostech. Ale brzo na to přijdou, a bude jim velmi líto, že zkřivili Auricovi jediný vlas na hlavě.
Ačkoli měla jsem další dilema. Potřebovala jsem se dostat do Pekla, a na rozdíl od většiny démonů, jsem člověk — i když ne ledajaký — nemohla jsem jen tak otevřít portál. Potřebovala jsem démona, aby mě tam dostal.
Nachystala jsem si vhodné oblečení do jámy a hodila je na postel, než jsem vzala telefon se spojením přímo do Podsvětí a k tátovi. Mezitím co jsem telefon držela mezi bradou a ramenem, vskočila jsem do černých kalhotek. Po chvílí se spustil záznamník. „Je nám líto, ale momentálně jsou všechny linky do pekla obsazeny. Váš telefonát je pro nás bohužel nepodstatný, takže vás odpojíme. Zavolejte znovu na vlastní nebezpečí.“ Kdákání, a šílený smích následovaný jediným kliknutím. Sundala jsem telefon od ucha a mračila se na něj. To se nikdy předtím nestalo. Když se nemůžu spojit s tátou, tak jak se dostanu do jámy a zachráním svého milovaného? Při oblíkání jsem v hlavě projížděla seznam těch, kteří mi můžou otevřít portál. Bambi byla na vrcholu mého seznamu a jako má nejbližší sestra jsem na nic vsadila.
Vytočila jsem její číslo, telefon zvonil a zvonil; skoro jsem zavěsila předtím, než zazněl záznamník. Zněl uspěchaně. „Odešla jsem domů vypořádat se s nějakými potížemi. Doufám, že budu brzo zpátky. A jehňátko pokud jsi to ty, opakuju, nechoď za mnou.“
Zpráva neměla na konci pípnutí a místo toho zavěsila. Měla jsem obavy a tak jsem zavolala všem nohsledům a sluhům Pekla, které jsem v okolí znala. Jeden po druhém buď neodpovídali, nebo divné zprávy naznačující problémy doma.
Co se to dělo? Že by převrat, kterému se táta vysmíval, nadělal nějaké škody? Byl táta v bezpečí? Na prd, všichni ostatní se zdálo, že byli povoláni zpátky do Pekla; všichni kromě mě.
To nebylo fér. Dokázala jsem nakopat zadek těm nejlepším z nich. Nesnášela jsem, že moje smrtelnost je nutí si myslet, že nemůžu pomoct. Že prostě očekávají, že zůstanu doma, zatímco všichni ostatní odvedou práci.
A co Auric? Taky mě potřeboval. Ve skutečnosti jsem přemýšlela, jestli jeho únos nemá nějakou spojitost s tím co se děje doma v jámě. Potřebovala jsem zjistit více, ale došli mi lidé, kterým bych mohla zavolat. Kéž bych měla sílu otevřít portál sama.
Sklíčeně jsem se posadila na gauč. A to jsem ve svém nejlepším bojovém oblečení: přiléhavé černé legíny, černý nátělník, který obepínal můj trup a černé běžecké boty — všechno nehořlavé samozřejmě.
Chtělo se mi brečet, ale to by Auricovi nepomohlo. Potřebovala jsem věřit svým schopnostem. Musí tu být něco, nebo někdo koho jsme vynechala, kdo by mě mohl dostat do Podsvětí. Rozhodla jsem se znovu projít svůj telefonní seznam. Vyskočila jsem z pohovky a všimla si díry, která zůstala ve zdi, když jsem včera Aurica odstrčila svojí mocí. Trochu jsem se kvůli tomu cítila špatně, ale při zpětném pohledu. I když tehdy jsem nevěděla o mých supr trupr schopností. Plácla jsem se do čela. Au! Třela si bolavou hlavu a dumala. Možná že nikoho na otevření portálu nepotřebuju. Problém byla vždycky chybějící moc. Teď už jsem měla moc a hodně. Cítila jsem ji pod kůží. Proč ji nevyužít? Viděla jsem otevírání portálů celý život, jistě to můžu napodobit.
Teď jsem měla plán. Ale předtím než sestoupím do hlubin Pekla, potřebovala jsem se vyzbrojit. Otevřela jsem skrytou skřínku a po zuby se ozbrojila. Dýky skryté v pochvách po celém těle, pistoli s uspávacími náboji za pasem — říkám, pokud je nemůžete zabít, tak je uspěte — můj jednorožčí bič, a kus de odpor – dárek od mého otce — Pekelný meč. Kovaný z červené oceli a ostřejší než jakékoli smrtelné ostří, můj zlý meč byl speciálně vytvořen k zabíjení démonů; a když jsem ho zastrčila do pochvy na mých zádech, učinila jsem slib — dnes ochutná démoní krev.
Připravena nakopat nějaké zadky, jsem se vrátila do obýváku, vyčistila prostor ve středu místnosti a posadila se do pozice lotosu. Zhluboka jsem se nadechla a vyčistila svou mysl, psychicky jsem se připravovala k otevření portálu.
Vytvořila jsem ve vzduchu obdélník a zopakovala slova, která jsem už slyšela stokrát, napůl jsem očekávala selhání, jako když jsem se snažila v minulosti. Jakmile poslední slovo opustilo mé rty, moc v mém těle začala proudit z mého těla a podporovala zářící portál, který se tvořil přede mnou. Zírala jsem na dimenzionální dveře. Možná jsem to na moment dokázala, ale otázkou bylo, zda je dokážu otevřít a přesunout se jimi. Potřebovala jsem se dostat na druhou stranu zavřených dveří, než vyčerpám příliš svých schopností. Šla jsem se vztyčenou hlavou, vždyť jsem byla Luxferovou dcerou a jednou s dědiců Království Pekla. To byl můj svět. Tak pozor.


[1] Druh koblih

19 komentářů:

  1. páni, princezna bojovnice:) díky za pžeklad:) doufám že brzo bude další :)

    OdpovědětVymazat
  2. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  3. No to mi s nad nemůžou udělat!!! Z toho mě klepne.. No... doufám, že je nakope do zadku a Aurica rychle dostane zpět... :D ...Jinak děkuju za překlad.

    OdpovědětVymazat
  4. tak jo, ja ti sice psala mailem, ale diky za preklad :P A uz se tesim na druhy dil :P

    OdpovědětVymazat
  5. Je úžasně napínavé. Moc děkuju za překlad.

    OdpovědětVymazat
  6. Super kapitola , teším sa na dalšiu :)

    OdpovědětVymazat
  7. těším se na další kapitolu tahle končí hrozně zajímavě :D

    OdpovědětVymazat
  8. Som tu po dlhom čase a na čo narazím? Na úžo knihu. Zblajzla som to na jeden šup. Neuveritelne dobré. Nemám slov, tá kniha aj keď je romantika rozhodne nie je nudná :). Idem hladať ešte niečo dobrého na čítanie. A budem sa snažiť viac komentovať- sorry.

    OdpovědětVymazat
  9. Děkuji za překlad a doufám, že uspěje...:D

    OdpovědětVymazat
  10. bezva překlad, děkuji

    OdpovědětVymazat
  11. Díky moc za překlad a korekturu :-D Doufám, že další kapitola bude brzy

    OdpovědětVymazat
  12. Drsňačka co,moc děkuji za překlad Majka

    OdpovědětVymazat
  13. Děkuju za překlad a doufám že bude przo pokračování.

    OdpovědětVymazat
  14. tak to jsem zvědavá z koho teď bude dočerpávat svou moc :D co třeba Auricovi kamarádíčci? :D to by mohlo být dooost zajímavé :D
    díky za překlad, hlavně obdivuju, jak dokážeš vystihnout ty žhavé scénky, ptž mi to nikdy nešlo, proto jsem Démona a jeho čarodějku přenechala radši Kerris :D já bych to určitě nezvládla :D takže klobouk dolů a moc díky :) těším se na další kapču a hlavně na další díl :)

    OdpovědětVymazat
  15. Dík za preklad,začína to byť napínavé.

    OdpovědětVymazat
  16. Zatím senzace. Děkuji

    OdpovědětVymazat
  17. Diky diky diky :-)

    OdpovědětVymazat
  18. Je to čím dál zajímavější. Úžasná kapitola, ale ten konec... Díky za překlad a těším se na pokráčko.

    OdpovědětVymazat
  19. díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat