středa 5. června 2013

Luciferova dcera - 7. Kapitola



Dívala jsem se po známkách Aurica, když jsem šla vedle Bambi do práce. Ujistila mě, že nás sleduje, zatím jsem ho nevycítila.
Dobře, protože mu nebudu muset říkat, aby si našel někoho jiného; ale zklamání protože jsem měla připravenou úžasnou řeč. Čekala jsem, kdy se ukáže, ale místo toho se objevil David a Christopher nedlouho poté co jsem otevřela bar. Dívali se do země, rozpačitě šoupali nohama a nedívali se mi do obličeje. Odfrkla jsem si. „Nechte mě hádat, jeli jste v tom taky.“
„Nevěděli jsme, že si to ty,“ řekl David. „Mysleli jsme si, že Satanova dcera bude nějaká zlá stará babizna.“
„Takže vy mě nezabijete, protože jsem mladá a krásná?“
„No, ano“ řekl David. „A proto, že nemůžeme zabít Auricovu přítelkyni. Nebylo by to správné.“
Na vteřinu jsem ztuhla. Přítelkyni? Co jim Auric řekl?
„Kdy Auric řekl, že jsem byla jeho přítelkyně?“ zeptala jsem se tiše. Moje srdce zabušilo, když jsem čekala na odpověď. Ne že by mě to zajímalo, pořád jsem ho musela odkopnout.
„Právě teď, venku, když řekl, abychom šli dovnitř a chránili tě.“
Christopher si povzdechl. „Davide, kamaráde, moc mluvíš. Poslouchej. Je to pravda, původně jsme přišli do baru, protože jsme slyšeli, že tady můžeme najít Satanovu dceru, ale hned jak Auric zjistil, že to jsi ty, plán zabít tě kvůli jeho křídlům byl zrušen. Auricovi na tobě záleží. Proto jsme tady. Požádal nás, abychom byli uvnitř jeho oči a uši.“
„A kde je on?“
„Okolo.“ Řekl Christopher nejasně.
„Skvělé, no chlapci zůstaňte tady a hlídejte bar. Potřebuju jít dozadu udělat nějaké papírování.“
Lež — no nebyl by táta pyšný — ale nechtěla jsem, aby mě sledovali, když půjdu ven a budu hledat Aurica. Vyklouzla jsem zadními dveřmi do uličky, kde jsem chvíli stála, ztracená. Auric se mohl skrývat kdekoliv. Vysmívala jsem se jemnosti. „Auricu“ zařvala jsem. Netrpělivě jsem čekala a pak zavolala jeho jméno znovu. „Au -“
Ruka se mi přitiskla přes moji pusu, takže jsem přirozeně své zuby zakousla do ní.
„Au,“ zařval Auricův vážný hlas. „Proč si to udělala?“
„Příště, pokud nechceš přijít k úrazu, řekni, kdo jsi před tím, než mě chytneš,“ řekla jsem a ani trochu toho nelitovala.
„Snažil jsem se tě udržet potichu, abys neupozornila celý svět, že si tady vzadu sama.“
„Ale já nejsem sama, jsi tady ty. To je, proč jsem tady já, abychom si promluvili o tom, že jsi tady, když tady být nemáš.“
Milovala jsem jeho zmatený pohled.
„Poslouchej Muriel, pokud se mi snažíš říct, abych odešel, tak na to zapomeň.“
Chtěla jsem se ho zeptat, proč chce zůstat, ale samozřejmě zrovna když se ukázali Démoni z Pekla. Seskočili dolů ze střechy baru, tři mohutná hovada, která se rozprostřela okolo nás.
V náladě jaké jsem byla, jich měli poslat více.
Slyšela jsem zářez Auricovy čepele když vyjížděla z pouzdra, a věděla jsem, že o démona za mnou bude postaráno, nebo alespoň bude zaměstnaný, usmála jsem se na ty dva, kteří ke mně stáli čelem.
„Ahoj kluci, přišli jste si hrát?“ posmívala jsem se.
Svalnaté bestie neodpověděly; místo toho se jeden posunul do strany a snažil se mě oslabit, zatímco ten druhý ke mně přikročil. Moje hlava zůstala bez kouzel a má moc spící. Musela jsem skutečně bojovat, což mi vlastně v pohodě vyhovuje. Měla jsem v sobě hodně potlačované frustrace, kterou se potřebovala dostat ven.
Nečekala jsem, než mě první démon dostane. Napínala jsem ho, najednou jsem měla moji stříbrnou dýku v rukou, sekla jsem ho, když jsem uhýbala jeho letící pěsti. Zabodovala jsem dvěma symetrickými seknutími na žebrech, než jsem se znovu otočila a ustoupila zpátky. S úsměvem jsem rychle vykřikla, a moje dýky najednou zářily tmavě červeně. Naplnila jsem je pekelným ohněm, který znamenal, že příště až říznu, budou hořet a hořet a.. No tak řekněme, že bylo třeba nějakého pořádného kouzla, aby to zastavilo spalování.
Ucítila jsem za sebou pohyb, tak jsem se přikrčila právě včas, pěst s drápy se mihla místem, kde ještě před chvíli byla moje hlava. Otočila jsem se na jedné noze, kopla jsem druhou do kolene příšery, síla mého kopnutí následovala hlasitým křupnutím. Démon padl s výkřikem, jak se noha pod ním zhroutila. Moje čelist na vteřinu poklesla. Buď jsem se stala silnější přes noc, nebo se tady dělo něco divného.
Překulila jsem se, instinkt najednou ovládal celé mé tělo a seknutím sestřelila démona, když se mě snažil chytit. S výkřikem si chytil hořící ruku k hrudi, a já vyskočila. A otočila jsem se na tvář mého prvního nepřítele, jen abych viděla, že Auric už s ním bojuje. Obrátila jsem se a hledala další nebezpečí, a viděla Auricova prvního soupeře na dva kusy. Sťal mu hlavu. Hezké.
Obrátila jsem se zpátky, abych sledovala boj, a moje srdce málem zastavilo, když odporný černý démon hrábnul drápy dopředu přes Auricovu hruď, trhání látky a kůže, červená krev okamžitě vybublala.
Ocitla jsem se obklopená zuřivostí, jak se někdo opovažuje ubližovat Auricovi — a bez přemýšlení jsem vykřikla mocné slovo, které se náhle objevilo v mé mysli. Síla těch slov zazvonila ve vzduchu a já viděla démona, jak vytřeštil oči hrůzou — něco, co jsem si myslela, že nikdy neuvidím na jednom z jejich tváří — předtím než se rozpadl ve sprše černého popela.
Ale ať už jsem udělala cokoli, bylo to na mě příliš, já se zhroutila na špinavý asfalt a omdlela.


***


Když jsem přišla k sobě Auricův obličej se vznášel nad mým, a znepokojeně se na mě díval.
„Kde jsem?“ zeptala jsem se a snažila si sednout.
Auric mě rukou zatlačil zpátky. „Na gauči u sebe v kanceláři. Zůstaň ležet na chvíli.“
„Jsem v pohodě. Co ti démoni?“
„Jací démoni? Zeptal se Auric. „Kouzlo, které jsi na ně poslala, je všechny změnilo na prach.“
Bez výrazu jsem na něj hleděla. Cože jsem udělala? „Nemožné. Viděla jsem, možná, že starověká magie zničila jednoho jako předtím, ale tři takové velikosti? Není to možné. Nikdo to nemůže udělat.“
„Ty jsi to udělala.“
Chtěla jsem ho nazvat lhářem, ale věděla jsem, že mi říká pravdu. Taky by to vysvětlilo, proč jsem omdlela. To množství magie, kterou to potřebovalo… No, řekněme, že to bylo ohromující. Ale na prvním místě odkud všechna ta magie je? Našla jsem snad nějakou novou magickou rovinu? Cokoli to bylo, zanechalo mě to slabší než je kotě, něco na co jsem přišla, až když jsem se chtěla zvednout. Moje hlava se točila a podlomily se mi nohy, a těžce jsem dosedla zpátky na pohovku.
Auric se s obavami na mě díval. Položil hřbet ruky na mé čelo, jakoby kontroloval teplotu. Nikdy jsem žádnou neměla, ale kdyby se mě dotkl trochu níže…. Jak jsem mohla mít takové hříšné myšlenky, když můj žaludek byl jako na vodě, ale najednou jsem se cítila lépe.
„Nechej mě vstát,“ stěžovala jsem si.
„Ne nebudu tě sledovat, jak padáš přímo na obličej. Cokoli si udělala, vzalo ti to kus síly.“
Nelíbilo se mi, že semnou zachází jako s invalidou. Otrávená, jsem do něj šťouchla. Ale to jsem mohla klidně i do obrovitého balvanu. Nepohnul se, tak jsem si uraženě lehla zpátky. Auric se na mě díval a povzdechl si a zatřásl hlavou předtím, než vystrčil hlavu ze dveří a šeptal s někým. O sekundu později vešel Christopher a Bambi.
„Proč jsou tady?“
„Něco se stalo venku. Magie, kterou jsi použila, no moc si ji nekontrolovala. Dívej, co se stalo: místo aby si zničila jednoho démona, byli to tři. A včera v tvém bytě s jiným démonem; nejsem slepý, viděla jsem tvůj obličej, když se rozpadl. Tvá magie se mění, a my musíme zjistit proč předtím, než si ublížíš.“
Otevřela jsem pusu, abych popřela, co řekl, i když se to až příliš podobalo pravdě. Odmítla jsem připustit, že by mohl být problém s mojí nekontrolovatelnou magií. Když viděl Auric, že se chystám protestovat, klekl si vedle pohovky, kde jsem ležela. A hlasitě mě políbil, účinně potlačil jakýkoliv protest, který jsem měla v plánu říct. Nepřestal, dokud si Christopher neodkašlal a Bambi zasmála. Pokud jde o mě, zmatená z jeho objetí bych udělala cokoli, o co by mě požádal.
Usmál se na mě, a hladil můj spodní teď oteklý ret. „Chystají se tě zeptat na pár otázek, aby zjistili, jestli můžeme přijít na to co se děje s tvou magií. Buď hodná holka a odpověz na ně.“
Jeho chytrá prdelka – totálně mužská — mě otravovala. „Moje magie se stává silnější a co?“
„Nechtěj mě rozesmát, prosím.“
Zuřivě jsem hleděla na Aurica. Chtěla jsem, aby mě nechal na pokoji předtím, než se mu něco zlého stane. Chtěla jsem obtočit ruce kolem něj, aby mě znovu hloupě políbil. Chtěla jsem někoho zabít znova za to, že mu ublížili. Chtěla jsem mu říct, aby šel do Pekla, abych ho mohla milovat, když ho nemůžu mít. Jen jeden problém s posledním scénářem: kdyby šel do Pekla, pravděpodobně bych tam za ním šla.
Povzdechla jsem si a dívala se na ty troje oči, které mě pozorovaly. Vypadalo to, že nebudu vědět, co chci, dokud nebudu spolupracovat. „Co chcete vědět?“
„Kdy poprvé jsi dostala svoji moc?“ zeptal se Christopher.
„Vždycky jsem ji měla.“ Pamatuju si, kdy jsem ji poprvé použila. Nebylo to dlouho po tom, co jsem se nastěhovala k tátovi do paláce v Pekle. Chtěl, abych se seznámila s někým, tak mi přivedl démoní dítě, abych si s ním hrála. A moc to nefungovalo. Démonka ukradla moji nejoblíbenější panenku a posmívala se mi. Pamatuju si, že jsem brečela a prosila, aby mi ji vrátila. Když se začala smát, naštvala jsem se a přála si, aby přestala. Další věc, o které vím, že démoní holčička letěla vzduchem a rozplácla se o zeď, a já dostala panenku zpátky. A pak byl každý se mnou trochu více opatrný.
„Stávalo se to silnější s tím, jak stárneš, nebo to zůstalo stejné?“
„Trochu se to zostřilo v pubertě, ale od té doby to je stejné, až před dvěma dny.“
„Něco se u tebe změnilo? Strava? Spánek?“
Málem jsem se rozesmála, když jsem si vzpomněla na jednu věc, která se najednou dostavila.
„O čem si právě přemýšlela?“ zeptal se Christopher, mnohem vážněji než když jsem ho poprvé potkala.
„Radši to nebudu říkat,“ odpověděla jsem, a snažila se nečervenat. Nicméně, Bambi po mě hodila vědoucím pohledem, dotkla se Christopherovy paže a ukázala na Aurica, a udělali hlouček.
„O co jde?“ zeptala jsem se nevrle, protože mě ignorovali a zuřivě šeptali. Snažila jsem se poslouchat, ale moje hlava byla nejasná, takže jsem to vzdala. Ale vzpamatovala jsem se natolik, abych si stěžovala.
„Haló?“ brblala jsem. „Tady jsem. Můžete mi říct, co si to tam šeptáte?“
Tři provinilé pohledy se dívaly na mě.
Christopher si odkašlala. „ Ehm no vypadá to, že si spotřebovala zásoby své magie a proto si teď tak slabá.“
„Myslím, že to už mi taky došlo Sherlocku. Žádný velký problém. Odpočinu si a budu ji mít zpátky.“
„Ano, no,“ řekl Christopher a nepohodlně se vrtěl. „Víš jak si vybudovat magické rezervy?“
Vycítila jsem, že něco není v pořádku. Proč se na mě všichni dívají jako bych byla bomba, která každou chvíli vybuchne? „Nikdy dříve jsem nad tím nepřemýšlela. Magie tady vždycky byla, jen silnější když jsem došla do puberty.“
„Ehm, no… Nech mě přemýšlet jak to říct.“ Zrudl Christopher a začal zírat na stěnu nad mou hlavou.
„ Babizniny chlupatý cecky,“ prohodila Bambi a zvedla oči v sloup. „To co se ten idiot těžko snaží říct je, že tvoje magie je sexuálně založená.“
Očividně, to bylo jasné. Jen jsem si přála, aby mi to došlo.
Bambi se vyjádřila. „Musíš být sexuálně stimulovaná, abys získala svou moc zpátky.“
Smála jsem se. Smích, který okamžitě ustal, když jsem viděla Auricovu samolibou tvář, Christopherův ohromený a Bambin smutný úsměv.
„Ne to nemůže být správně, protože jsem panna…“ nedořekla jsem. Panna, která hodně masturbuje, noc předtím měla nejintenzivnější sexuální zkušenost – a pak dokázala zničit tři démony najednou. Poprvé v životě jsem se začervenala.
„No potom jehňátko, tady to máš, nechám tě tady s tvým mužem o samotě.“ Řekla Bambi a mrkla na mě, předtím než se zavěsila do Christopherovy paže a odtáhla ho z kanceláře.
„No to bylo zajímavé,“ řekl Auric.
Mračila jsem se na něj. Všechno to byla jeho chyba.
„Hej, nebuď na mě naštvaná,“ řekl a zvedl ruce nad hlavu. „To není moje chyba, že máš nymfomanskou magii.“ A pak se zasmál.
Snažila jsem se zůstat naštvaná. Snažila jsem se; ale vážně nymfomanská magie. A začala jsem se smát taky.
Když jsme se konečně oba uklidnili, podíval se na mě s vážným výrazem ve tváři. „Je mi líto, že jsem ti neřekl, co jsem byl.“
„To by teda mělo být.“ Řekla jsem.
„Jak bych to mohl napravit?“ Jeho zelené oči se upřeně zadívaly do mých a já se musela podívat jinam. Potřebovala jsem být silná za nás oba.
„Nemůžeme být spolu. Musíš odejít Auricu.“
„Ne.“
Tvrdohlavý chlap. „Nechci s tebou být,“ řekla jsem a snažila se, aby to znělo tvrdě a s nezájmem.
„Lhářko,“ řekl a klekl si vedle mě a zvedl mou tvář. „Neublížím ti Muriel, už ti nikdy nebudu znovu lhát. Slibuju.“
Proč to dělá tak těžké? „Pořád máš šanci dostat zpátky svoje křídla a vrátit se do Nebe. Když se mnou zůstaneš, tu šanci ztratíš. Nemůžu ti to udělat.“
„To nezáleží na tobě.“
„Proč to děláš?“ křičela jsem. „Není to o tom, že mě miluješ. Jak bys mohl? Jsi Anděl. Já jsem Luciferova dcera.“
„Co když řeknu, že tě miluju od první chvíle, co jsem tě uviděl?“
„Nevěřím ti. Rozhodně si se tak nechoval.“
„Co jsem měl udělat, kleknout si před tebe a mít květnaté projevy jako Christopher, nebo na tebe udělat velké štěněcí oči jako David? To nejsem já. Není to pro mě snadné říci. Nejsem muž, který mluví o svých citech.“ Auric se ušklíbl a já se chtěla usmát. „To že jsem tě potkal, změnilo všechno. Nehledal jsem lásku. A pak jsem tě náhodou potkal a je to jako by mě srazil kamion pocitů, a všechny jsou soustředěné okolo tebe.“
Moje srdce zastavilo. Chtěla jsem vykřičet, že ho taky miluju. Ale moje láska by ho zničila. Zatřásla jsem hlavou v popření. „Včera jsi řekl, že mě máš rád.“
„Lhal jsem. Nechtěl jsem tě vystrašit. Právě jsi mi řekla, že nebudeš s mužem, dokud nenajdeš pravou lásku. Jak by to vypadalo, kdybych ti to potom řekl? Co by sis pomyslela?“
„Myslela bych si, že se mi snažíš dostat do kalhotek,“ řekl jsem s nechutí.
„Přesně tak.“
„Ale to nic nemění,“ řekla jsem. „Pořád nemůžeme být spolu. Jsi anděl světla. Já jsem dcera Satana. Mluvíme o oleji a vodě. Nezničím tvoji šanci vrátit se do Nebe.“
„Kdo řekl, že máš rozhodnout?“
„Já. Nemůžeš mě milovat. Nevěřím ti.“
„Co mám udělat, abych ti dokázal, že tě miluju a chci být s tebou?“
„Nemůžeš udělat nic,“ řekla jsem a odstrčila jeho teplé paže a znova se postavila. Cítila jsem se silněji – díky Auricovu silnému polibku — šla jsem ke dveřím a opustila kancelář. Zamířila jsem k baru, mohla jsem cítit jeho žhavou přítomnost na svých zádech.
Předstírala jsem, že ho nevidím, a zaměstnala jsem se na baru. Ale Auric odmítal, abych ho ignorovala. Viděla jsem ho, jak jde k baru a něco zašeptal Trize, která zamířila vypnout jukebox.
Hudba proudící z repráků přestala, a zanechala tanečníky, kteří sebou mleli na tanečním parketu zmatené. Auric houpavě došel doprostřed tanečního parketu, což umocnilo jeho postoj; zvedl ruce, aby získal veškerou pozornost, včetně té moji.
„Každý kdo mě zná, vám řekne, že nesnáším zpívání. Ale moje paní tady,“ řekla Auric a ukázal ke mně, „miluje karaoke. Takže souciťte se mnou, když ji budu zpívat, budete? A Muriel,“ řekl a díval se přímo na mě, „Já nikam neodejdu, a nemůžeš mě zastavit od toho, abych tě miloval.“
A pak mi zazpíval, jeho nízký vážný hlas si hrál s mými smysly jako by jemně ladil housle. Úplně jsem nepochopila, co vlastně zpívá, až po několika taktech, když chytil text, jsem se usmála, a slzy mi kanuly po tváři. Hloupý anděl — jak moc jsem ho milovala.
Pozoroval mě, když mi zpíval píseň z osmdesátek, „What Does It Take“ od Honeymoon Suite. Píseň tak výstižná, že jsem přemýšlela nad tím, jestli tohle plánoval. Když skončil nadšený potlesk, zjistila jsem, že jdu přímo k němu. Nemohla jsem to kontrolovat. Snažila jsem se ho varovat. Snažila se ho zachránit, ale byla jsem dcerou svého otce. Sobectví bylo v mých genech, a já nemohla bojovat, abych vytlačila Aurica z mého srdce a duše.
Tak je to. Budeme zatraceni spolu.

8 komentářů:

  1. Děkuji za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  2. páni, děkuju za překlad, je to užasné:)

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji za překlad, už se nemůžu dočkat další kapitoly :)

    OdpovědětVymazat
  4. Úžasné, díky za překlad :-D

    OdpovědětVymazat
  5. ooo, miluju chlapy, co umí zpívat :D ale už by to chtělo trochu toho odmítání :P
    díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  6. díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat