pátek 21. června 2013

Luciferova dcera - 12. Kapitola



Probudila jsem se schoulená ve známých pažích, které mě ochranitelsky držely. Byla jsem ráda za jejich sílu, protože jsem se cítila tak slabá. Avšak vzpomínky začaly probíhat mojí myslí. Vzpomněla jsem si na pád, a jak mě chytil. Auric se ke mně připojil v propasti? Že by se ke mně připojil v konečné smrti? Ale moment to nebylo možné. Propast člověka očistila. A já stále věděla, kdo jsem — ta nejúžasnější princezna Pekla. Více jsem se zamyslela a vzpomněla si na dojem, že má Auric křídla. Byl zase anděl?
Chtěla jsem otevřít oči a zeptat se, ale zjistila jsem, že nejsme sami. Cítila jsem síru a slyšela šepot hlasů. Byli jsme oba stále vězni v Podsvětí? Zajal nás ten pán a drží nás s nějakým hanebným úmyslem?
Otřásla jsem se ohromujícím strachem z ještě příliš čerstvých vzpomínek na bolest. Paže kolem mě stiskly, chránily a uklidňovaly beze slov, že jsem v bezpečí.
Cítila jsem vlnu úlevy, když jsem slyšela křičící hlas mého otce. „Co tím myslíš, že je stále ještě v bezvědomí?“ To, že táta křičí, znamenalo, že proti mému přesvědčení jsme byli v bezpečí. Žila jsem a byla s Auricem. Ale jak? Hrudník pod mou tváří zabručel. „Mohl bys přestat řvát? Bude v pořádku. Léčitel říkal, že většina jejich zranění je povrchní a podívej se: většina už se vyléčila.“ Táta odpověděl tišeji. To není její tělo, co mi dělá starosti. Ta věc udělala něco s její myslí.“
„Já vím, ale Muriel je silná,“ řekl Auric s jistotou v hlase. „Nikdy jsem nepoznal odvážnější a silnější osobu. Bude v pořádku. Musí být.“ Znělo to, jakoby Auric snažil přesvědčit sám sebe spolu s otcem. Věděla jsem, že bylo na čase dát jim vědět, že jsem to přežila, i když stěží. Přinutila jsem se otevřít víčka a zaskřehotat „vodu“. Okamžitě se na mě zahleděl pár zelených očí. „Jsi zpátky.“ Auric mě lehce políbil na čelo a já se cítila trochu silnější.
„Co je to? Moje holčička je vzhůru. Muriel mluv se mnou,“ řekl otec. Jeho nervózní obličej odstrčil stranou Auricův a propaloval mě pohledem plným obav.  „Ahoj tati,“ zašeptala jsem.
„Sakra bláznivá holka, co sis myslela jít tam sama? Ty a tvůj přítel jste páreček idiotů.“ 
Auric mě přesunul do klína a vrazil mi do rukou sklenici vody. Dychtivě jsem ji polkla, abych odplavila prach z pekla a cítila se mnohem lépe. Nakonec jsem si začala uvědomovat okolí a zjistila, že všichni jsme v mém baru. Známé tváře utvořily okolo nás kruh, jejich oděvy a kůže pomazané prachem z Pekla. Co se stalo, když jsem omdlela?
„Ehm, vysvětlí mi to někdo?“ zeptala jsem se. Podívala jsem se na Aurica, jeho tvář byla opět v pořádku — žádné viditelné zranění. Nemožné. I přes pravděpodobnost, že se léčí rychleji než smrtelníci, byl příliš těžce zraněný. „Auric?“
„No, poté co ses tak bláhově vydala místo mě jsem skončil v baru. Bambi se právě vrátila z Pekla a hledala tě.“ Bambi ke mně přistoupila, tvář potřísněnou špínou a oblečení roztrhané. Ale samozřejmě stále vypadala přímo vražedně krásně. Za to já jsem pravděpodobně vypadala jako uprchlík z Podsvětí – hej, moment to jsem vlastně i byla.
„Hned jak jsem slyšela, co se stalo, šla jsem pro Lucifera,“ řekla Bambi a lehce se mě dotkla.
„Zatracená troufalost, že tě takhle sebrali,“ vybuchl otec. „Když jsem se dostal do baru, tvůj muž mě prosil o pomoc jít zpátky a zachránit tě. Samozřejmě vypadal jak hovno, takže jsme z počátku řekli ne.“  Auric obrátil oči v sloup. „No vlastně to, co si řekl, bylo: ‚Chlapče, právě teď si více neužitečný než třetí koza.‘“
Zasmála jsem se. Jo, to zní jako táta.
„Každopádně, tvůj muž tady mě požádal o to, abych mu pomohl zachránit tě. Takže jsem ho dal do pořádku, dokonce mu dal nějaká křídla a další věci vždyť víš a další věc, kterou ten blázen udělá je, že tě bez čekání na pomoc běží zachránit.“
Moje oči se rozšířily hrůzou. Auric udělal dohodu s mým otcem. Oh, to ne. „Tati jak si mohl využít výhodu jeho lásky ke mně? Dáš mu zpátky jeho duši, hned teď.“ Vzdala jsem se pro Aurica svého života; nenechám tátu, aby si vzal jeho duši, aby na oplátku zachránil mě.
Táta se na mě zamračil. „O čem to mluvíš? Nic jsem si od tvého přítele nevzal. Jen jsem ho uzdravil a dal mu nějakou moc, aby tě udržel naživu. Udělal to, takže jsme si kvit.“
Myslím, že mi spadla pusa. To není možné. Táta našel nějakou skulinu. Musím se ujistit a později se podívat na tu smlouvu.
„Je to pravda,“ řekl Auric. „Moje duše je stále tvoje Muriel. A já teď mám zpátky všechny své schopnosti, které jsem měl jako anděl; vlastně, myslím, že více moci. Dokonce mám i křídla. Jen abys věděla, už nejsou bílá. Moje nová stínová křídla jsou černá, ale můžu s tím žít. Je to lepší než žít bez tebe. Taky mi pomohly tě zachránit.“

„Řekni mi všechno.“ Chtěla jsem znát každý detail.
S pomocí ostatních jsem slyšela o tom jak Auric jakmile se uzdravil, otevřel portál do pekla a šel za mnou. Můj statečný bojovník. Přišel právě včas, aby mě viděl padat do propasti. Snesl se dolů a vytáhl mě, pak stál nade mnou a chránil mě svým mečem, dokud nepřišel zbytek.
„Měla si ho vidět Muriel,“ řekl můj otec a vypadal ohromeně. „Házel svým mečem stejně jako Viking za starých časů. Strážil celé tvé tělo a vrčel jako vzteklý pes na všechny, kdo se přiblížili. Mezi vámi dvěma a námi skoro nezbylo nic k boji.“ Satan vypadal skoro zklamaný z téhle skutečnosti. „Mohl jsi ten zbytek nechat pro nás.“
„Myslela bych si, že ses vybojoval dosyta. S tím, že byl každý povolán zpátky do Pekla, aby bojoval,“ řekla jsem naštvaně, protože mi nezavolal. „To je právě ono,“ zabručel táta. „Žádný boj nebyl. Obdrželi jsme zprávu, že se blíží převrat, tak jsem všechny svolal na boj domů a čekali jsme, připraveni….
„Všichni kromě mě,“ zamumlala jsem.
Otec se rozhořčeně napřímil. „Ty jsi moje dcera a shodou okolností první komu jsem volal, ale nikdo neodpověděl.“
Můj vztek se vytratil. „Ty mě tam vážně chtěl?“
„Sakra, že chtěl. Ty jsi ten nejlepší zabiják démonů, kterého mám.“
„Ach tati,“ řekla jsem trhaně.
Satan si odkašlal, „No dobře, byli jsme tam připraveni nakopat vzbouřence, když to přišlo.“
„Co?“ Zeptala jsem se a dychtivě se naklonila. „Trans-dimenzionální bytosti? Duše z očistce? Co vás napadlo?“
„Nic. Každý usnul. Když jsme se probudili a zjistil jsem, že nikdo nebojuje, poslal jsem každého domů.“
Smála jsem se. Nemohla jsem si pomoct; i když táta vypadal dost rozzlobeně. „Ale jak? Kouzlo téhle velikosti? Zdá se to nemožné.“
„Stojíme proti někomu, kdo má přístup k silné starověké magii. Proberu to s mými vědci a kouzelníky v Pekle, aby zjistili, co se stalo. Možná zavolám i svého bratra Boha. Tohle nevypadá jako věc, kterou by udělal on, a jsem si jistý, že bude taky chtít znát odpovědi. A my budeme příště lépe připraveni.“
Zpracovala jsem všechno, co táta řekl a moje tělo se lehce chvělo strachy. Příště? Nikdy jsem znovu nechtěla projít takovým utrpením, které mi ta bytost učinila. Moje mysl stále cítila surovost a tělo jsem měla slabé. A Auric? Co když si pro Aurica přijdou znova? „Chceš tím říct, že Azazel a jeho pán jsou stále na svobodě?“
Po mých slovech téměř každý sklonil hlavu a předstíral, že se zrovna dívá jinam. Dokonce i můj otec si odkašlal a podíval se na zem. Auric byl ten, kdo mi odpověděl. „Utekli. Dělal jsem stráž nad tvým tělem a nemohl jsem je pronásledovat, když přišla posila. Utekli hned, jak tvůj otec dorazil.“
„Takže oni jsou pořád tam někde venku?“ Řekla jsem tiše a snažila se potlačit malý záchvěv strachu a místo toho podpořit oheň mého vzteku.
Auric přikývl. „Neměj strach, příště tě budu chránit lépe.“
„Já taky,“ přizvukoval můj otec.
Vyklenula jsem obočí. „Chránit mě? Přepokládám, že budeš stát po mém boku a bojovat když je budeme hledat a za to, co udělali je zabijeme.“
Můj otec se po mých prudkých slovech nahlas rozesmál, na druhé straně jsem se bála že Auric nad mou krvelačností začne vyšilovat, ale jeho obličej ztvrdl a když promluvil, jeho hlas zněl ještě tvrději. „Mám v úmyslu jim hodně ublížit, než je zabiju. Zaplatí za to, co ti provedli.“
Při jeho slovech jsem se v jeho náručí zachvěla. Chtěla jsem, aby mi bylo líto, že moje láska k němu už ho změnila v chladnějšího, ale abych pravdu řekla, tenhle žoldák vedle mě byl vzrušující. Předstírala jsem zívnutí.
„Muriel potřebuje odpočívat,“ autoritativně oznámil Auric. Vstal a držel mě v náručí. Viděla jsem, že otec něco šeptá Auricovi a zamračila jsem se. Nemám ráda tajemství. Ale Auric se na mě usmál a já jsem jim odpustila. No aspoň s ním táta mluvil, místo aby se ho snažil zabít. Rozloučila jsem se z pohodlí jeho paží, které mě odmítly pustit a Auric vyšel z baru. „Nemůžeš mě nést celou cestu domů,“ řekla jsem.
 „Buď zticha. Kdyby to záleželo na mně, nikdy tě nenechám znovu jít.“
Auric přivolal svá nová stínová křídla. Byla nádherná: v barvě černého uhlí, s hedvábně vypadajícím peřím. Když je rozpřáhl, jejich masivní šířka nechala za sebou zem a bar. Auric se nesl vzduchem jako anděl noci a já se na něj usmála. „Jsi si jistý, že tě táta nedonutil slíbit něco hloupého výměnou?“
Nenazval bych slib, že tě budu chránit a pečovat o tebe za hloupý. Měl jsem v plánu udělat to tak jako tak. On mi jen dal nástroje, které byly potřeba. Myslel jsem vážně, co jsem ti zpíval.“ Auric mi potichu znova zpíval naši píseň. Když skončil, naklonila jsem hlavu na jeho hruď. „Miluju tě Auricu.“ „Patří ti moje duše Muriel. Nikdy tě nenechám spadnout znova.“
„Nikdy jsi nenechal.“ Bolelo mě srdce z jeho slov. Udělal pro mě mnohem více než bych kdy od kohokoli očekávala. Nikdy jsem nečekala, že najdu lásku tak velkou, že budu pro ni ochotna zemřít, natož že se mi ta láska vrátí stejnou měrou. Slíbila jsem si, že udělám vše proto, abych byla Auricovy lásky hodna. Lehce jsem políbila jeho čelist, nechtěla jsem ho rozpálit, dokud nepřistaneme na zemi, ale zároveň jsem se ho potřebovala dotknout. Naštěstí jsme brzy přistáli na požárním schodišti u jeho domu.
„Neměli bychom jít ke mně? Je to proti démonům.“ Azazel a jeho pán jsou stále volní a já nechtěla žádné přerušování při tom, co jsem s Auricem chtěla dělat. „Tvůj táta to tady začaroval; to je to co mi šeptal do ucha, když jsme odcházeli. Nikdo se tady nemůže dostat, ani tvůj táta. Řekl, že to je jeho dárek pro tebe,“ a pak se Auric začervenal, „ehm — ke konečné ztrátě pannenství.“
Smála jsem se když Auric otevřel dveře a vklouzli jsme do obrovského prostoru jeho podkroví. Ještě jsem se na celé kolo chechtala, když mě položil na jeho enormní postel. Přestala jsem se smát a se zájmem sledovala, jak si svléká košili. „Vím, že si pravděpodobně chceš dát sprchu, jsi hladová a unavená, ale musím se tě dotknout. Potřebuju tě cítit a vědět že jsi v bezpečí, se mnou.“
„To je dobře, protože já potřebuju přesně to samé,“ rozevřela jsem k němu paže, lehl si na mě, vítanou váhou svého těla.
Jeho rty něžně přejížděly přes ty moje, vzal můj obličej do dlaní. Zastavil se a díval se na mě, mohla bych přísahat, že jsem viděla v jeho očích lesk. „Málem jsem umřel, když jsem tě viděl vrhnout se do propasti. Kdybych tě nezachránil, skočil bych za tebou.“ „Ach, Auricu.“ Pokryla jsem jeho tvář polibky, uklidňovala jsem ho, že žiju a jsem celá.
Šílená potřebou, která byla více než jen chtíčem, nás svlékl oba; a když jsme leželi kůže na kůži, pomalu do mě vstoupil, moje pohlaví už bylo pro něj vlhké a připravené. Jemně si mě přivlastňoval, rukama sevřel můj obličej a upřel oči do mých. Nezavřela jsem oči. Chtěla jsem ho vidět ujistit se, že to není sen. Oba jsme přežili. A můžeme být spolu. Jeho tempo se zvyšovalo a já se sním setkávala při každém přírazu, krev mi bušila v žilách, síla se začala budovat uvnitř mého těla a povzbuzovala mě. Naše těla se složitě propojila, jeli jsme na vlně rozkoše výš a výš. Když jsme vyvrcholili, oba jsme lapali po dechu a mohla bych přísahat, že jsem cítila, jak se naše duše dotkly. A pro jednu chvíli jsme byli jeden. Když jsme se vrátili do reality, zavrtěla jsem se a cítila se mnohem silnější. Jemně mě políbil na spánek. „Miluju tě Muriel.“
„Já tě taky miluju, ale pokud ještě někdy uděláš něco tak nebezpečného a hloupého zabiju tě sama.“ Řekla jsem, opřela se a zamračila se na něj.
„Nechtěl jsem nechat tě zemřít,“ řekl tvrdohlavě.
„Nemluvím jen o tom. Mluvím o dohodě s mým otcem. Udělal jsi dohodu s Ďáblem.“
Auric se opřel o loket a setkal se s mým rozzlobeným pohledem. „Udělal bych cokoliv, abych tě zachránil. Tak se přes to přenes.“
„Přenést se přes to?“ Zalapala jsem po dechu, „Kvůli tvé dohodě se už teď nikdy nedostaneš do Nebe. Jsi teď zatracený Auricu.“ Auric si lehl zpátky na postel, ruce za hlavou a obrovský úsměv na tváři. „Ano, ano jsem. Tak přestaň nadávat a pojď se mnou hřešit. Nebo,“ řekl s příslibem, „ bych tě měl přehnout přes koleno a potrestat tě za to, že ses vrhla do takového nebezpečí a za neposlušnost vůči mně v prvé řadě.“ Páni. Opravdu jsem ho zkazila. Jako hříšné. Nenechala jsem ho, aby mi naplácal — té noci — i když jsem ho mučila svým jazykem, dokud nekřičel o milost. Koneckonců, nikdo mi neřekl, co můžu a nemůžu dělat. Pak mě na oplátku mučil on, takovými způsoby že jsem slíbila, že ho budu poslouchat. Samozřejmě, že jsem lhala — mám pověst, kterou si musím udržet. Když vše bylo řečeno a vykonáno, náš společný trest trval dva nádherné dny. Co jsem se naučila? Potřebovala jsem být častěji zlobivá.

48 komentářů:

  1. Děkuji za překlad

    OdpovědětVymazat
  2. ďakujem za preklad

    OdpovědětVymazat
  3. Super kapitolka, děkuji za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  4. Úžasné, fakt moc díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuji za překlad

    OdpovědětVymazat
  6. krásné děkuji :D

    OdpovědětVymazat
  7. Díky za překlad :-) Mirka

    OdpovědětVymazat
  8. Díky moc za úžasný překlad.

    OdpovědětVymazat
  9. děkuju za překlad:) super kapitola:)

    OdpovědětVymazat
  10. No... Lucifer se mi líbí... Normálně bych řekla, že je to sráč, ale jo... V téhle knize se mi líbí... Děkuju za překlad... :)

    OdpovědětVymazat
  11. No,to jsou ale pěkní hříšníci.Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  12. Děkuji za kapitolku, to je už konec nebo budou ještě další?...

    OdpovědětVymazat
  13. Vdaka za super kapitolu.

    OdpovědětVymazat
  14. Ó to bylo krásný :-) Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  15. Díky,díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  16. jeje a já se těšila na pořádnou bitvu...no tak nic :D
    díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  17. Vďaka za preklad. :)

    OdpovědětVymazat
  18. Wow dik za super preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  19. ďakujem za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  20. :-) krásný vysneny zakonceni

    OdpovědětVymazat
  21. Děkuji za překla, nemohu se dočkat další části :)

    OdpovědětVymazat
  22. Skvělý překlad, tak trochu se to s Auricem dalo předpokládat, ale bylo to úžasné, díky moc

    OdpovědětVymazat
  23. Dekuji za preklad $;-)

    OdpovědětVymazat
  24. Diky za preklad :P

    OdpovědětVymazat
  25. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  26. děkuju za překlad

    OdpovědětVymazat
  27. Krásné, děkuji za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  28. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  29. Děkuju moc za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  30. Ua, stále jsem zvědavá, co je ta kapuce zač. Díky za překlad

    OdpovědětVymazat
  31. dakujemm dakujemm dakujem som zvedava na epilog :)

    OdpovědětVymazat
  32. díky, díky za překlad

    OdpovědětVymazat
  33. Moc díky za překlad :-D

    OdpovědětVymazat
  34. Ďakujem krásne za preklad :D

    OdpovědětVymazat
  35. Děkuji za překlad a těším se na epilog a další díl :-)

    OdpovědětVymazat
  36. Už konec? no ještě že budete překládat i druhý díl :-)
    Moc děkuji za překlad

    OdpovědětVymazat
  37. Super preklad - diky diky diky diky :-)

    OdpovědětVymazat
  38. Děkuji za překlad. Jiťa

    OdpovědětVymazat
  39. dakujem za preklad :)

    Dezire

    OdpovědětVymazat
  40. díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat