neděle 16. června 2013

Luciferova dcera - 10. Kapitola



Bylo ticho. Kompletní, tajuplný naprostý klid. Nechala jsem portál zmizet a pak se rozhlédla. Pustá krajina oko mě s bočnicemi kdysi vysokých budov, červené skály a ruiny vypadaly jako kdysi Podsvětí, ale kde byli zatracení? Démoni? Hluk? Peklo nebylo klidné místo. Nebyl tady den ani noc, prostě věčnost a utrpení — spousta utrpení. No pro ty opravdu zlé a špatné to tak je. Zbytek, který tvoří většinu, kterým se jen nepodařilo dosáhnout vznešených nebeských standardů, tady jen žili a pracovali, miliony a miliony z nich. Šla jsem do tiché ulice, obavy a ostražitost mi byli jedinými společníky. Co se stalo? Kde všichni zmizeli?
Myslela jsem si, že pokud existuje jediné místo, kde bude život — nebo smrt napořád, záleží, jak se na to díváte – že to bude palác. Tátův dům v Pekle, kde jsme strávili většinu mého dětství.
Šla jsem rychle přes vnější město, hraničící s tátovými pozůstalostmi, moje černé běžecké boty byly potaženy jemnou vrstvou popela, který stále padal z nebe. Když jsem došla k bráně, která ohraničovala tátův pozemek, zmateně jsem se zastavila. Brány byly zavřené. Ani jsem nevěděla, že to jde. To znamenalo, že je někdo uvnitř že? Zabušila jsem na tyčící se zrezivělé dveře. Zvuk se nepřirozeně hlasitě rozléhal v pustině. Musela jsme bojovat s nutkáním se skrýt, protože ten hluk určitě někoho přivede, a oni nemusí být ti správní — ehm, zlí — chlapi. Ale ticho zvítězilo a dveře zůstaly zavřené.
Začala jsem přemýšlet nad tím, jestli sem nějak nezpackala ten portál. Tohle nemohlo být Peklo. Musela jsem udělat chybu. Možná, že kdybych se vrátila do bytu a zkusila to znova… Načrtla jsem portál v prostoru před sebou. Nic. Zkusil jsem to znovu, tvrdě jsem se soustředila na svůj obývák a na proudění moci. A nic se nestalo.
Teď jsem začalo opravdu vyšilovat, začala jsem odcházet od paláce a hledala něco, co by znamenalo konec tohoto ohlušujícího ticha. Zakopla jsem o trosky v ulicích. Padla jsem na kolena a proklínala svou neobratnosti a neklid. Počkat, já měla strach? Nikdy! Myslela jsem, že jsem slyšela ozvěnu zvuku. Hlas.
Prudce jsem zvedla hlavu a zavětřila jsem jako pes, ale mé smysly byl otupené padajícím popelem. Bez přemýšlení jsem sáhla pro svou moc a zvýšila své smysl, zhluboka se nadechla. Byla jsem odměněna známou vůní.
Auric!
Vyskočila jsem na nohy, náhle mrštná jako jelen v letu. Přeskočila jsem překážky, které mi stály v cestě, a mířila ke svému andělovi. Už jsem mohla cítit chuť pomsty. Bude to sladké a smrtící. Jak jsem běžela, začala jsem si uvědomovat kudy běžím a zpomalila. Nemusela jsem běžet hlava nehlava a oznámit svou přítomnost. Věděla jsem kde Auric je: nejposvátnější místo v jámě. Místo které mnohé vyděsilo, ale některým nabídlo útěchu. Sbíhajících se devět Pekelných kruhů – propast.
Dávno vytvořených kvůli přeplněnosti Podsvětí, propast byla konečný cíl. Po té co si učinil pokání za sví zločiny v životě — který pro mnoho lidí byl velmi krátký — jste dostali na výběr: žít a pracovat v Pekla nebo to všechno ukončit v propasti. Můj táta to nazýval „recyklátor lidí“. Lidé tam vešli a všechno co je činilo jimi, se vymazalo; jejich energie, tzv. duše se mohla objevit a žít znovu — reinkarnace je reálná.
Teď si myslíte, že většina v Pekle si vybere tuhle cestu. Ptáte se proč žít tady? Obvykle se zdálo, že lidé, kteří už jednou zemřeli, mají strach zemřít znovu, že všechno co věděli a všechno co bylo, zmizí. Mnoho z nich raději živoří v jámě, obklopeni přáteli a rodinou, než točit volantem náhody a skončit jako někdo v novém těle a mít kdoví jaký život.
Tátu to přivádí k šílenství, protože většina tam neskočí, ale nikoho nenutí, i když narušují přirozený tok Pekla, což na druhou stranu narušuje tátovu honbu za potěšením — nahánění žen. Když se to stalo, pachatel byl rychle vyhozen, obvykle kopal a křičel až do propasti; a jeho život nebo něco podobného sešel.
Nakonec většina lidí šla dál. Trvalo to někdy i několik set let, ale nakonec sami, nebo jako pár, někdy dokonce i celé rodiny, vskočili, a slíbili si, že se setkají znova v jejich nových životech. A co jsme věděli tak to tak bylo.
Vrátila jsem se zpět k tomu co teď, bála jsem se z výběru místa. Nevěděla jsem, co by se mohlo stát kdyby Auric — ne tak docela člověk, ani anděl — byl vhozen do propasti. Byla by propast schopna nechat ho znovu žít, nebo by se stalo něco neočekávaného, nemožné znovuzrození, ale zároveň nemožný ho osvobodit? Ujistím se, že nic z toho se nestane. Můj plán byl zajistit aby Auric přežil za každou cenu. Tiše jsem se blížila k oblasti devíti kruhů, vytasila jsem Pekelný meč s jen nejmenším hlukem. Plížila jsem se přes skalnatý výběžek, který tvořil prstenec okolo propasti.
Auric klečel na okraji, ruce měl stále svázané a hlavu skloněnou. Chtěla jsem spěchat za ním a dotknout se ho, ale abychom oba přežili, potřebovala jsem být ve střehu a pokračovat promyšleně výcvik abych prošla. Roky a roky výcviku primární lekce — přežití.
Jako kočka jsem se plížila k Auricovi; očima jsem házela do stran a kontrolovala pohyb. Věděla jsem že Azazel tu někde musel být. Musela jsem vydat nějaký zvuk protože Auric pozvedl tvář, s jedním zdravým okem — druhým oteklým — se na mě podíval, zasaženým obličejem.
„Muriel, ne“ zachraptěl. „Vrať se. Je to past.“
„Já vím,“ řekla jsem s jemným úsměvem na něj, zatímco to uvnitř mě vřelo. Mohla bych říct, že měl za sebou statečný boj. Jeho tělo krvácelo z mnoha ran a tlusté řetězy, které ho poutaly, byly známkou jeho síly, které se báli. Chtěla jsem křičet na ty, co mu ublížili a pak jim vyrvat vnitřnosti a dívat se na ně jak umírají.
Krvežíznivost? Zatraceně jo. Ublížili mé lásce. Být dcerou svého otce, donutím je zaplatit. A užiju si to.  Z výšky jsem uslyšela zašustění kožených křídel a uviděla vznášejícího Azazela, s chladným úsměvem na démonické tváři. Jakoby jeho přítomnost byla signál pro ostatní démoni, začali se plížit z úkrytů, aby zamezili mému úniku a obklíčili mě.
Azazelovi se zablýsklo v očích. „Už bylo na čase, že ses ukázala štěně Satana. Začal jsem uvažovat, jestli potřebuješ, abychom ti poslali fotku tvého přítele abys přišla.“ „Už jsem tady. Nech ho jít.“ Nepředpokládala jsem, že by to udělal, ale musela jsem to zkusit. „Satano,“ promluvil ke mně Azazel a zavrtěl na mě prstem jako na zlobivé dítě. „Opravdu si myslíš, že to udělám? Můj pán má docela zájem o tohohle anděla. Má pro něj plány. Bolestivé plány.
„Co chceš?“ zeptala jsem se se zaťatými zuby. Slyšela jsem Aurica zasténat,“Ne, Mur…“ Důvod proč byl přerušen, když jsem se otočila Azazel tvrdě kopl Aurica do žeber. Auric ani nevykřikl i když jsem věděla, že ho to musí bolet. A to byl jeden z důvodů proč Azazel zemře. Velmi bolestně.
Podívala jsem se pryč od Aurica a uvnitř mě to vřelo. Postavila jsem se tváří k Azazeloi a znovu řekla, ledovým hlasem, „Co chceš?“
„Můj pán tě chce, ochotnou a poslušnou, výměnou za život anděla.“ Věděla jsem, že mě plánují zabít. Věděla jsem, že by to bolelo. Ale odmítla jsem dovolit, aby Auric kvůli mně zemřel. Milovala jsem ho. Zemřela bych pro něj.
„Pojďme si ujasnit podmínky,“ řekla jsem. Věděla jsem, že je to lepší než se jen bez vyjednávání vzdát. Táta byl král mezer, když přišlo na sliby a já se to dobře naučila. „Vydám se tvému pánovi dobrovolně za Aurica, ale jen za podmínky, že bude přesunut bez úhony do mého baru. Nebudu bojovat s tvým pánem, pokud bude Auricův život v bezpečí.“ Bylo to to nejlepší, co jsem pro Aurica a sebe mohla udělat. Azazel předstíral, že o tom přemýšlí, tak jsem krátce pohlédla na Aurica a viděla, jak zavrtěl hlavou. Podívala jsem se jinam, jinak bych musela začít brečet.
Azazel se usmál, špičaté vyčnívající zuby a jeho černé oči, bezedné díry. „Potřeseme si na to, Satanovo dítě?“
Plivla jsem si do ruky, abych zpečetila dohodu, trocha moci aby byla svázána s gazelem a podmínkami. Tato zajímavá část tvoření dohod s démony byla vytvořena hodně dávno, starověkou silou, jejíž původ si nikdo nepamatoval. Zajišťuje, že démoni dodrží pakt, který učinili. Osobně mi bylo jedno, jak to funguje, dokud jsem to mohla využít ve svůj prospěch, zachránit Aurica. Věděla jsem, že mám málo času, šla jsem k Auricovi.
„Kam si myslíš, že jdeš Satano?“ Zasyčel Azazel.
„Rozloučit se. Určitě mi to nebudeš vyčítat,“ vyštěkla jsem. „Dostal si svoji dohodu. Nech mě ho naposledy políbit předtím, než ho pošleš zpátky a já půjdu k tvému pánu dobrovolně.“ Pokračovala jsem k Auricovi, jeho zranění vypadaly ještě hůře zblízka. Slzy se usadily v mých očích a nemohla jsem zabránit jejich pádu, když jsem před ním padla na kolena.
„Proč?“ zeptal se a jeho hlas zapraskal. „Já bych pro tebe zemřel.“
„Já vím,“ řekla jsem tiše a natáhla ruku, abych se dotkla jeho tváře. „Dovol mi, abych udělala to stejné. Miluju tě,“ zašeptala jsem, naklonila se a políbila naposledy jeho rty. Měl příchuť soli ze slz a krve, a přesto všechno jsem ucítila vstoupit do mě energii, v tomhle intimním doteku.
„Sbohem Auricu. Pamatuj si mě,“ řekla jsem, než jsem vstala a ustoupila o krok. Auric zaklonil hlavu a zavyl. Utrpení v tom zvuku bolestně sevřelo mé hrdlo. Doufala jsem, že mi moje rozhodnutí nakonec odpustí a zapomene na mě. Auric začal zápasit, jeho silné svaly se napínaly, když se zmítal v řetězech. Vytřeštila jsem oči, když sem uslyšela řinčení kroutícího se kovu. Nicméně jeho šílená zuřivost nebyla natolik silná, aby rozbil pouta, která ho držela.
Na Azazelův signál se dva démoni vrhli vpřed a chytli Aurica kolem honí části paží. Auric se odmítl vzdát a házel sebou a chraptivě vykřikl. Démoni přivolali portál a vhodili do něj Aurica. Zvládla jsem to Auric byl v bezpečí. Azazel mi s triumfálním úsměvem pokynul. Chladně jsem se na něj podívala. „Až se tví démoni vrátí zpátky, ukaž mi, že je v pořádku a já půjdu k tvému pánovi.“
Azazel frustrovaně zavrčel, ale jen jsem se na něj usmála a ďábelsky jsem zachytila jílec svého meče. Vykřikl několik hrubých slov, které začeřily vzduch, a když se vyjasnilo… Viděla jsem dovnitř mého baru. Bambi, David, Percy, Christopher a řada dalších známých tváří se shlukli kolem Aurica ve zhroucené poloze na zemi. Viděla jsem Percyho zvedat Aurica na nohy a pomoci mu přesunout se po baru, Auricovi se pohybovaly rty, pravděpodobně líčil, co se stalo. Jeho tvář byla tak smutná a ponurá. Obraz se zachvěl a zmizel.
„Šťastná?“ zavrčel Azazel. „Teď pojď a poklekl ke mně.“
Usmála jsem se zeširoka na Azazela a řekla: „Ne!“
Mé odmítnutí ho zarazilo. „Dohodli jsme se Satano nemůžeš porušit.“ „Nejdu. Pamatuju si zcela jasně, že jsem řekla, že se dám tvému pánovi, a že s ním nebudu bojovat. Nikdy jsem neřekla nic o tobě a jeho nohsledech.“ Docela jsem si užila pohled na jeho zděšení, který rychle následoval Azazelův vztek. Smála jsem se, když jsem vytáhla Pekelný meč z pochvy, vlnící se požáry Podsvětí po jeho ostří, stejné, které jsem viděla, teď zářily v mých očích. S vyceněnými zuby jsem kráčela vpřed. „Teď zaplatíš Azazeli.“ „Chyťte ji,“ vykřikla a najednou jsem byla obklopena démony. Sekala a řezala jsem svým mečem, moje technika možná není tak dokonalá jako Auricova, ale splnila účel. Končetiny byly odděleny, démoni křičeli a krev tryskala a celou tu dobu jsem se hystericky smála. Věděla jsem, že nemůžu vyhrát, ale bylo mi jedno, že zemřu. Zachránila jsem Aurica. To bylo vše, na čem záleželo. Ale předtím než zemřu, ujistím se, že vezmu s sebou tyhle bastardy. Zradili mého otce a ublížili mému milovanému.
Slyšela jsem Azazelův křik, ale nevšímala jsem si ho. Veškerou pozornost jsem zaměřila na boj. Magie uvnitř mě mi dala sílu a hbitost jakou jsem nikdy nezažila. Točila jsem a tančila mezi hordou, která mě obklopovala. Každý tah čepelí znamenal smrtící ránu. Našla jsem rytmus tance smrti mezi křičícími a umírajícími.
„Já jsem Satana Muriel Baphomet,“ křičela jsem. „Princezna Pekla. Váš soudce, porota a popravčí. A všichni zemřete!“
Najednou jsem se zapotácela, a když jsem se otočila, nic jsem nezasáhla. Určitě jsem je všechny nezabila. Znovu jsem se zaměřila na svět okolo mě, místo bylo nyní poseto končetinami a orgány. Zápach krve a násilí visela těžce okolo mě. Cítila jsem vlhkost mé kůže, na které se usazovala vrstva smrti a přemýšlela, jestli démoni kteří ustupovali, to udělali ze strachu. Hrozivá jako já, jsem věděla, že tím to nebude. Zhluboka jsem se nadechla a otočila se. Můj meč vypadl z mých ztuhlých prstů, slib se ujal mého těla a vůle, nutil mě poslouchat. Padla jsem na kolena, když se Azazelův pán přiblížil.
„Kdo jste?“ zeptala jsem se. Snažila jsem se vidět do temné kápě, která maskovala uchvatitele. Hlas, který mi odpověděl, mě překvapil. Mírný až téměř zpěvný tón, nemohla jsem se rozhodnout, zda patřil ženě nebo muži — nebo možná něčemu jinému.
„Parchant, dcera Satana, dlouho jsem tě sledoval. Skoro jsem myslel, že jsi unikla prokletí své otcovské krve. Ale cítím z tebe zápach člověka. Svobodná děvka, tvoje moc není lepší než tvé matky. Bolí mě, že se musím dotknout tvého nečistého těla, ale máš něco, co potřebuju.“
 „Ukaž svou tvář, zbabělče. Proč se skrýváš?“
V odpověď zazněl zvonivý smích, z kterého mi běhal mráz po zádech. Takový melodický zvuk by neměl patřit někomu, z koho jsem cítila tolik zla.
„Odhalím se až ve správný čas. Škoda, že ty se nedožiješ mého velkého vítězství. Sbohem dcero Lucifera.“
Chtěla jsem bojovat. Ale moje tělo bylo napjaté v neviditelných poutech dohody, kterou jsem udělala, a pevně mě vázalo k mému slibu. Azazelův pán se přiblížil. Zírala jsem do temných zákoutí kápě a snažila se uvidět jeho tvář. Nic jsem nezahlédla jen stíny. Postava natáhla štíhlou, bledou ruku, kůže byla průsvitná a bez poskvrny. Zdánlivě neškodně mi přitklo ruku na čelo. Na rozdíl od boje, kdy jsem se smála svým zraněním, jsem tentokrát vykřikla bolestí.

49 komentářů:

  1. Ehm... Ok... Kdo je sakra ten Chlap-kápě a co si sakra myslá, že je? Taky by mě zajímalo, kde je Murielin tatík. Alespoň, že zachránila Aurica... Děkuju za překlad. :)

    OdpovědětVymazat
  2. Tak to bude ještě zajimavé, díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  3. tak to je veľmi zaujímavé- kto alebo čo to je??? som nedočkavá ako to bude pokračovať.

    OdpovědětVymazat
  4. Tak to jsem zvědavá, kdo to je. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  5. Díky, začíná to být zajímavé.

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji jako vždy suprová kapitola

    OdpovědětVymazat
  7. ďakujem :) a teším sa na ďalšiu

    OdpovědětVymazat
  8. díky moc za překlad

    OdpovědětVymazat
  9. Ďakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  10. děkuji za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  11. Děkuji za překlad... :-)

    OdpovědětVymazat
  12. Preklad skvelý ale neviem čo si o tom myslieť. Asi si musím počkať ako to dopadne. Som pekelne zvedavá.

    OdpovědětVymazat
  13. Je to cim dal zajimavejsi, dekuji

    OdpovědětVymazat
  14. moc děkuji za překlad :-) jsem zvědavá kdo se zpoza tý kápě vyklube :-/

    OdpovědětVymazat
  15. super, díky za překlad Mirka

    OdpovědětVymazat
  16. Perfektní kapitola, díky za překlad :-D

    OdpovědětVymazat
  17. Díky za překlad,těším se na další kapču

    OdpovědětVymazat
  18. Děkuju za překlad, já se tak těším na další kapitolku...

    OdpovědětVymazat
  19. ďakujem za preklad

    OdpovědětVymazat
  20. Tak tohle teda ne! Muriel se okamžitě sebere a tomu Kapucákovi odstřelí koule!!! Moc díky za další kapču...klaním se před Vaší velikostí ó mocné překladatelky :DD

    OdpovědětVymazat
  21. Děkuji za překlad, jsem napjatá k prasknutí, co bude dál, doufám, že další kapitola přibyde brzy!!! :D

    OdpovědětVymazat
  22. ou, tak teď jsem zvědavější než dřív. Kdepak je mocný pán pekla? A ta Kapuce je co? Nevítaný, frustrovaný příbuzný? Díky za překlad:)

    OdpovědětVymazat
  23. ehm...taky se vám zdá, že Aurica zachránila nějak moc rychle? myslela jsem si, že bude teda větší vzrůšo...hmm ale jsem zvědavá jak se Muriel osvobodí, když nemá z koho čerpat sílu...
    díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  24. ani náhodou Muriel se musí sebrat a nakopat mu prd** a to hned a pořádně

    děkuji za překlad

    OdpovědětVymazat
  25. Miluji tuhle knížku :D moc děkuji za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  26. Vďaka za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  27. díky za překlad, těším se na další kapitolu

    OdpovědětVymazat
  28. Ďakujem za preklad a tešim sa už na pokračovanie

    OdpovědětVymazat
  29. Dík za překlad Katka

    OdpovědětVymazat
  30. Tak to bude ještě zajímavé.

    OdpovědětVymazat
  31. No páni, to je teda zvrat :-), už se těším na pokračování. Moc děkuji za překlad jste skvělé.

    OdpovědětVymazat
  32. Vďaka za preklad..:)

    OdpovědětVymazat
  33. Skvělý, děkuji.

    OdpovědětVymazat
  34. Dík za supr překlad.

    OdpovědětVymazat
  35. Diiiiiky za dalsi kapitolku , tesim se na pokracovani :/)

    OdpovědětVymazat
  36. díky za skvělý překlad

    OdpovědětVymazat
  37. děkuju za překlad :)

    OdpovědětVymazat