pátek 7. června 2013

Démon a jeho čarodějka - 2. Kapitola 2/2



Ysabel s dupáním uháněla od dveří, nadávající na Lucifera a jeho neustálé vtípky. Poslat jí na pomoc jen napůl oblečeného Adonise s pevnými svaly, polovičního démona…
Potřebovala mozek, ne…
BUM!

Její dveře, její začarované dveře – jak by mohla dodat – se rozlétly na třísky, když nakráčel do jejího bytu s rudě zářícíma očima, svaly měl napjaté, rty stažené vztekem. Ženy musely nad jeho mužným vzhledem omdlévat. Držela se – ale nemohla zabránit jemnému zachvění. Opravdu vypadal moc dobře, přestože věděla, že dobře vypadající muži jsou jen spodinou na zemi – ehm, tedy v pekle – a dokonce si přiznala, že kdyby potřebovala poškrábat své sexuální svědění, rozhodně by chtěla jeho číslo.
To ji naštvalo. Nezaplétala se s muži. Ani s démony. Ani s čímkoliv, co by souviselo se sexem. Odstrkávající stranou nečekaný zájem jejího těla, našpulila rty na objekt jejího podráždění.
Protože zjevně nechápal ne jako odpověď, změnila taktiku. Existoval víc než jeden způsob, jak přimět muže utéct, zvlášť když ten kousavý nefungoval…
Chytila se za hruď a rozšířila oči. „Ty… ty jsi mi rozbil dveře.“
„Ano,“ zavrčel. „A jestli mě znovu kopneš do koulí, tak…“
Přinutila vytéct jednu falešnou slzu. „Prosím, neubližuj mi. Omlouvám se. Já jen… velký zlý démon se mi objevil u dveří a překvapils mě. A ještě mě Lucifer poslal na tuhle děsivou cestu…“ Popotáhla.
Sežral jí to, chytil se na háček a nechal se pomalu navíjet. Napětí v jeho těle se zmírnilo, ztratil rozzlobenou záři svých očí, a dokonce se vybavil ryzím mužským úsměvem, který přiměl její pohlaví se zachvět tím nejotravnějším úsměvem. Ale to jeho protáhlé: „Promiň, miláčku, nechtěl jsem tě vyděsit,“ ji vytlačilo přes okraj.
Nejdříve jí utekl jen přidušený zvuk, ale ten se pak postupně změnil v plnohodnotný smích. Chytila se za břicho, když se smála tak dlouho, že se jí to zdálo jako věky. A čím víc se mračil, tím víc se smála.
„Ach,“ vydechla mezi smíchem. „Nemůžu uvěřit, že si to sežral. Opravdu si myslíš, že by čarodějnice mého kalibru a věku byla tak zatraceně slabá?“
„Snažil jsem se být gentleman.“
Odfrkla si. „Ach jasně, gentleman se ti objeví u dveří a po celou dobu očekává, že před ním stáhneš své kalhotky. A když je odmítnut, tak se promění v kokota.“
„Kokot? Wow, ty malá čarodějko, sžij se s dobou. Dnes se tomu říká čurák. V mém případě můžeš dokonce říct velký péro.“
„Opatrně, démone. Nechala jsem scvrknout větší hlavy, než je ta tvá.“ Když vrhla významný pohled po jeho opasku, zavrčel.
„Čarodějko, netestuj mou trpělivost.“
„Tak odejdi.“
„Nemůžu. Můj Pán Lucifer mi nařídil, abych ti pomohl a já u všeho zla tohoto místa slíbil, že to udělám, ať už se ti to líbí, nebo ne. Nadále mě odmítej a já tě získám křičící, svíjející se s kalhotkami až u kotníku.“
„Ach, velký démon se uchýlí k znásilnění, když nebude po jeho.“
„Ha. Nemusím ženy nutit. Mluvil jsem o tom, že tě ohnu přes koleno a naplácám ti, což je správný trest pro ženu, která se chová jako spratek. I když, pokud bys raději křičela, když bych tě olizoval, tak stačí říct. Jsem si jistý, že bys mě dokázala přesvědčit, abych odložil trest. Zvlášť, pokud bys byla na kolenou, nahá.“
„Ty jsi neuvěřitelný.“ Více než jedním způsobem. Zdálo se, že jeho dobrý vzhled byl dodán i se sadou pořádných koulí, které ho nedržely zpátky ani tváří v tvář ženě, která dokázala slova seřadit do věty. Vsadím se, že holky s mozkem příliš často nepotkává. V jeho případě nejspíš posuzoval velikost jejich IQ podle velikosti jejich melounů.
A jaká to měl surová ústa. Kdo by říkal věci jako „Budeš křičet s kalhotkami kolem kotníků?“ Nebo ještě děsivěji, jaká žena by byla dost hloupá na to, aby mu skočila na takové průhledné fráze? Já ne.
„To mi říkalo mnoho mých ženských kamarádek,“ souhlasil s mrknutím.
„A vsadím se, že spousta z nich pracuje jako tanečnice u tyče. Jak už jsem řekla předtím, potřebuji stopaře, ne démonního Chippendalea[1]. Tak proč nezmizíš a neuspokojíš se ručně, zatímco já budu pracovat. Neboj se. Neřeknu to na tebe Luciferovi. Mohl by se mě pokusit spárovat s někým ještě horším, jako například s tvým ještě více nepříjemným bratrem.“
„Není třeba se takto uspokojovat, malá čarodějko, protože preferuju akci. A ačkoliv jsem polichocen tím, že si myslíš, že jsem dost atraktivní, abych mohl tančit pro živobytí, pravdou je, že jsem stopař a válečník – a to zatraceně dobrý. Takže, pokud se mě chceš zbavit, tak nejrychlejší způsob je začít s prací.“
Vzdychla. „Ty neodejdeš, co?“
„Ani náhodou. Takže to překousni.“
„Opravdu tě začínám nesnášet.“
„Víš, co se říká: nenávist je příbuzná s chtíčem.“
„Tak se to neříká.“
„V mém světě ano. Nebyla bys první, která by mi tvrdila, že mě nenávidí a pak by ze mě strhala šaty a jezdila na mě jako divoká kovbojská holka.“
„To neudělám! Až skončíme, utrhnu ti koule a…“
„Dotkni se mých koulí s jakýmkoliv škodolibým záměrem a budeš je muset skládat do pytlíků čaje,“ varoval ji.
Zmatená se prostě musela zeptat. „Co to má sakra znamenat?“
Rty mu ozdobil tajemný úsměv. To u ní vyvolalo víc, než jen sexuální zachvění, když se její prsa napřímila a bradavky ztuhly. „Proč se jich nedotkneš a nezjistíš to?“
„Prase.“
„Dávám přednost termínu bestie v říji. Takže teď, když jsme hotovi. Víš, kdo jsou naše uprchlé cíle?“
Házející po něm pohledem, nemravným pohledem, který předstíral, že nevidí, ukázala na složky, které jí Lucifer nechal doručit do domu. Sedající si na její pohovku, poloviční démon zabral hodně prostoru. Studovala ho, když popadl první složku a četl. Kousla se do jazyka, než se zeptala, zda potřebuje pomoct s cizími slovy. Proč ho chtěla vyprovokovat, to nechápala, ale nemohla popřít, že s ním ráda slovně zápasí. Většina mužů se tváří v tvář s jejím jedovatým jazykem uchýlila k násilí. On ji odzbrojil svými slovy a narážkami. Více alarmující bylo, že to na ni fungovalo.
Vsadím se, že bys ho nechtěla, kdyby ti ukázal svůj ošklivý zadek.
Vysoký, vyšší než jejích pět stop vysoká konstrukce bytu, se jeho tělo pyšnilo svaly, které byly pokryté opálenou pokožkou. Měl husté hnědé vlasy se zlatými odlesky, živé tyrkysové oči a řezané rysy, včetně silného rovného nosu – což bylo překvapující, protože se svými ústy šklebil tak, že by čekala, že ho za život měl víc, než jednou zlomený – brady do čtverce a zlomyslně plných rtů, které se prohýbaly v úsměvu.
„Užíváš si výhled?“ Popíchl ji.
„Rozhoduju se, kterou část z tvého těla odříznu jako první,“ odpověděla. „Mimochodem, máš jméno? Nebo ti mám říkat prostě kretén?“
„Můžeš mi říkat Remy, ale až budu mít tvá stehna kolem svého krku, neváhej a říkej mi bože. Naprosto to nasere Luciferova bratra, což znamená, že budu mít body za snaživost.“
Červenání se jí snažilo vystoupat do tváří nad obrázkem, který jí vykreslil v mysli. Jeho nahé tělo, vrážející do ní… Sakra, potřebovala studenou sprchu a pár minut o samotě se svým vibrátorem. „Jsi vždycky tak protivný?“
„Co na to mám říct?“ Odvětil a roztáhl ruce se širokým úsměvem. „Vyvoláváš ve mně ty nejlepší stránky. I když, raději bych potopil svou nejlepší část do tebe,“ mrkl.
Zírala na něj, protože ztratila schopnost řeči, když se skrz ni prohnal nával chtíče. Bylo to zcela nepřijatelné. Když uháněla do kuchyně pro něco k pití – nejlépe ledovou studenou vodu, aby dokázala ochladit horečku, která stoupala v jejím těle – přemýšlela nad jeho hrou. Všichni démoni nějakou hráli.
Někteří milovali násilí a chaos. Někteří rádi leželi, dívali se a čekali, až se chaos utvoří sám. Jiní rádi spalovali věci. Nebo zabíjeli. Lovili. Šukali. Dělali cokoliv, co uspokojilo Lucifera. Pokud to nakrmilo temnou stránku, kterou všichni z nich měli, dychtili po tom. Démoni nebyli lidé, tudíž nedisponovali stejnou morálkou a omezeními, které svazovali chování smrtelníků. Dokonce i ti poloviční, jako byl Remy, který vypadal jako člověk, měli ve své podstatě zlo. A právě proto si prostě nemohli pomoci.
Neznamenalo to, že jsou všichni démoni zlí, po válce chtiví psychopati – i když většina z nich byla. I přes jejich lásku k neplechám a chaosu mohli tyto zrádné bestie také milovat a mohli se prokázat jako důvěryhodní. Ale většina tento aspekt své osobnosti vyhrazovala pro ostatní svého druhu. Velmi málo času trávili se zatracenými, kteří žili své ubohé životy v kruzích pekla. Pokud šlo o čarodějnice, nemrtvé a další typy potvor pokrývající nebe, peklo a dimenzi mezi nimi? S těmi se mísili, ale ne příliš často, a když už tak učinili, vždy jen uspokojovali svou sexuální potřebu.
Potřebu, kterou ona ignorovala pět set let, popřípadě ji v nouzi uspokojila sama. Ysabel upřednostňovala samotu. Dokonce se vyhýbala i svému vlastnímu druhu, protože na první pohled nenáviděla většinu černokněžníků s tou jejich pompézností. Nevěřila ostatním čarodějnicím, které si všechny rády střežily svá tajemství a sílu, ačkoliv všechny pracovaly pro Pána Jámy. Kdyby měla jmenovat někoho jako svou přítelkyni, byla by to jedině Nefertiti, nejmocnější čarodějka s houfem milenců. Zatímco Ysabel nenacházela svou magii založenou na sexu nijak chutnou pro její vkus, užívala si zrnka moudrosti – a jak provinile přiznává, i nemravné vtipy – kterými ji Nefertiti zásobovala.
A i přes její méně než příjemnou osobnost měla Ysabel ještě několik dalších přátel; psychopatku – která měla problémy se vztekem, které dokázala vyřešit pouze tak, že vše kolem sebe zabíjela, Lamiu – která střídala muže tak rychle, jako se zbavovala kůže, a dokonce i upírku – která byla alergická na lidskou krev. Oh, neměla by zapomínat na Muriel, Luciferovu dceru, která stále přicházela bez ohledu na to, kolikrát jí zabouchla dveře před nosem. Postupem času ji začala mít docela ráda. A kdo by neměl, když to byla dívka se záhadnou schopností dohnat Lorda až na pokraj šílenství, kdy si trhal vlasy a vyfukoval oheň? Muriel měla docela charakter, a teď, když už se usadila, jí Ysabel občas záviděla rodinný život. Našla si padlého anděla, nádherného kocoura a nemrtvého. A zatímco trojka nebyla zrovna její styl – sakra, nestarala se ani o jednoho chlapa v posteli – nemohla popřít touhu po stejném štěstí, které měla její přítelkyně. Mrcha.
„Peklo volá čarodějnici. Peklo volá čarodějnici. Slyšíš mě?“
Vpadla do přítomnosti a zjistila, že jí žhavý sexy démon mává rukou před obličejem.
„Co je?“
„Nerad ničím tvou zřejmě úžasnou fantazii, která dělala nádherné věci s tvým tělem, ale myslím, že vím, kde najít toho prvního.“
„Kde?“
„Podle jeho spisu měl mizerný sex s ženou ze smrtelného světa, která ho přivolala. Chceš se vsadit, že utekl, aby získal kousek z té prdelky?“
Protože si nepřečetla soubory, protože po jejím setkání s Luciferem strávila svůj čas nakupováním oblečení, které by se nezapálilo a tím, že ho proklínala, mohla teď leda tak věřit – fuj – démonovo úsudku. Pokud se splete, pak vždy může seslat vyhledávací kouzlo pomocí krve, kterou sedřela z biče, který použila, aby potrestala ty zatracené vesničany.
„Můžeš vyvolat portál do lokace našeho cíle?“
Ani se zamračením ten blbec nevypadal méně atraktivně. „Ne. Nezdědil jsem tuto část magie. Budeme tam prostě muset projít jedním ze stálých portálů.“
„Dojdu si pro koště.“
„Cože?“
Ušklíbla se. „Koště, jako dopravní prostředek.“
„Co je špatného na krádeži auta?“
„Koště je rychlejší, protože můžeme doletět přímo na naši cílovou adresu z nejbližšího portálu a vyhneme se tak zácpě v dopravě.“ Mávající na něj řasami, se jízlivě usmála. „Neříkej mi, že se velký, zlý démon bojí létacího koštěte? Neboj se, moji cestující nepadají. Alespoň ne příliš často.“
S pohupováním bokům odešla a dusila smích nad jeho bolestným výrazem, který spatřila odrazem v zrcadle. Konečně bod pro čarodějku. Měla tušit, že jí to rychle oplatí.




[1] Nějaká taneční skupina striptérů


15 komentářů:

  1. Díky Moc za překlad, je to úžasné! :-) :-D

    OdpovědětVymazat
  2. Super překlad, díky :-)

    OdpovědětVymazat
  3. moc moc moc děkuju

    OdpovědětVymazat
  4. tí dvaja sú jednoducho úžasný :D :D :D ... vďaka za preklad... :)))

    OdpovědětVymazat
  5. Vdaka za preklad. Uz sa neviem dockat dalsieho podpichovania medzi Remym a Ysabeu.

    OdpovědětVymazat
  6. Krása, díky moc za překlad :-D

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuju za překlad :) Mám ráda, když autoři propojují série, i když jen drobnostmi :D

    OdpovědětVymazat
  8. Juhuuuuuuuuu honem dalšííí:-P Jinak díky moc za překlad a korekturu:-)

    OdpovědětVymazat
  9. Tí dvaja sa skvele vedia rozprávať.Vdaka za preklad.

    OdpovědětVymazat
  10. Jo, co se škádlívá... Díky za překlad

    OdpovědětVymazat
  11. Strašně moc děkuju za překlad!!! =)

    OdpovědětVymazat
  12. Velmi moc děkuji za překlad. Jsem zvědavá, co si ti dva v budoucnu provedou. Těším se na další kapitolu.

    OdpovědětVymazat
  13. Díky za super překlad. Nemůžu se dočkat další kapitoly!

    OdpovědětVymazat
  14. to ich špičkovanie nemá chybu...ďakujem

    OdpovědětVymazat
  15. díky za překlad :D

    OdpovědětVymazat