pátek 31. května 2013

Luciferova dcera - 6. Kapitola



Konečně jsem usnula, s miliónem otázek ve své hlavě. Auricova přítomnost zajistila, že jsem měla erotické sny, kde jsem mu dělala nestydaté věci. Ve středu obzvláště gymnastických kousků, jsem byla náhle probuzena výkřikem.
Sakra, přišel táta. Podívala jsem se na postel vedle sebe a byla prázdná. Moje počáteční reakce? Úleva. Auric po tom všem odešel. Rychle následovalo zklamání. Nemohla jsem věřit tomu, že prostě jen tak odešel. A pak mě napadla děsivá myšlenka. Co když Auric zůstal a teď čelí rozzuřenému vládci Pekla?
Vyškrábala jsem se z postele a za sekundu jsem vskočila do kalhot, a vyrazila do obýváku. Smykem jsem zastavila, když jsem viděla, že táta tam stojí sám. Mému tělu se ulevilo, když ze mě opadla spousta napětí. Pro tuto chvíli zachráněno.
„Satano Muriel Baphomet, co si to dělala?“ tiše se zeptal kontrolovaným hlasem Satan.
O-ou, potíže. Takže samozřejmě sem hrála blbou. Nikdy nic nepřiznat dokud nezjistíš, že to ví. „Co tím myslíš nejdražší tatínku?“ řekla jsem a rychle se posadila na Auricův kožený kabát, a snažila se ho zakrýt, zatímco jsem začala vnitřně panikařit. Nakonec neodešel, což znamenalo…….
Moje oči zabloudily blízko dveří koupelny a k tlumenému zvuku tekoucí sprchy. Musela jsem odtud rychle tátu dostat, dříve než Auric vyjde ven, jinak tu bude peklo, doslova.
„Nehraj na mě blbou,“ řekl pán jámy pořád tím tichým tónem. „Já vím, že si tu včera večer měla chlapa, Charon mi to řekl.“ Pak se jeho obličej změnil do potěšeného úsměvu. „Konečně si to udělala! Takže kdo je ten šťastný chlap?“
Sakra, táta si myslel, že jsem o to konečně přišla. Tohle může být trapné. „Ne tak rychle tati. Ano, muž tady byl přes noc, ale nic se nestalo. Jen jsme mluvili.“ A udělal mi ten nejhříšnější orgasmus, ale některé věci tátovi neřekneš.
Luciferovo obočí vystřelilo vzhůru. „Cože? Mluvili jste. Kde je ten idiot? Jdu si s ním promluvit o tom jak zneuctít mou dceru. Možná potřebuje ukazatele.“
„Tati! Vypískla jsem. „To je tak sprosté. A on nepotřebuje žádnou pomoc. Řekla jsem ti ne, dokud se nezamiluju. A teď můžeme změnit téma? Tohle NENÍ tvoje věc.“ Nezmiňuju, že to je ponižující.
„Jsem tvůj otec, všechno kolem tebe je moje věc.“
„Tohle ne,“ zamumlala jsem se zatnutými zuby. Koupelnové dveře naštěstí zůstávaly zavřené, a zvuk sprchy stále zřejmý. Což mě trochu překvapovalo. Pro chlápka, který je rozhodnutý mě chránit, Auric nevypadal příliš pozorný. Jakože, héj největší démon ze všech je v mém obýváku. Potřebovala jsem se dostat zpátky k tématu. „Tati, Charon mi řekl, že včera v noci bylo nějaké povstání.“
„Pff,“ řekl jízlivě. „Rozmačkám jich tucet týdně. Tenhle trval akorát trochu déle než obvykle. Nicméně potřebuju, abys byla trochu opatrnější. Zdá se, že tito žadatelé věčného mučení si myslí, že mi můžou ublížit, když tě zabijou. Nesmysl samozřejmě, ale já myslel, že bys to měla vědět.“
Usmála jsem se. Táta nesnášel veřejné projevy náklonnosti. „Směšné, já vím,“ řekla jsem.
„Ano, no pokud potřebuješ nějakou stráž, nějací mi zbyli. Ne že bych se zajímal o tvé blaho nebo tak něco,“ řekl stroze a nedíval se na mě.
„Nepotřebuji, tati. Drž si je v Pekle. Mám to tady pokryté. Což mi připomíná, víš že Azazel přeskočil plot a pomáhá tvému protivníkovi, že?“
Luciferův obličej potemněl. „Zrádce! A po tom všem co jsem pro něho udělal. Ponechám si pro něj mimořádný trest.“
„Velmi dobře,“ řekla jsem a začala panikařit, protože zvuk sprchy zastavil. „No pokud to bylo všechno, měl by ses se tam vrátit. Víš jak rozdrtit pár duší a to všechno.“
Satan se na mě zamračil. „Muriel snažíš se mě zbavit?“
„Já?“ a doširoka jsem rozevřela oči. „Nebuď hloupý.“
Vládce Pekla se na mě podezřívavě podíval, ale dál jsem se zářivě smála. Konečně odvrátil zrak. „Ou mále jsem zapomněl,“ řekl najednou, a lusk prsty. „Máš domácí vězení,“ zahřměl dost hlasitě, až se rámy na zdech zachvěly.
„Cože?“ Vyjekla jsem. „Proč?“
„Nejsem jen tvůj otec; jsem taky mistr lží. To sis vážně myslela, že nepřijdu na to, že obcuješ s tím — tím-“
„Mluvíte o mě?“ zeptal se Auric za mými zády smrtícím, tichým hlasem.
Chtěla jsem mlátit hlavou do zdi. Sakra a dvakrát sakra. Mohla jsem vidět, jak se hladina testosteronu mění krok za krokem na velmi nebezpečnou úroveň. Nemluvě o úrovni mého vzrušení; Auricovo triko vlhce drželo na některých místech a ukazovalo svaly na jeho hrudníku.
Můj otec se lstivě usmál. „Už ti řekl, kdo a co je?“
Podívala jsem se z otcova škodolibého obličeje na Auricův napjatý. Prostě sem věděla, že to, co přijde, se mi nebude líbit.
„Plánoval jsem, že ji to řeknu sám,“ řekl Auric.
„Kdy? Potom co si vezmeš její srdce a pannenství?“ řekl Satan, vytasil se s otcovským ochranářským stereotypem, což mě překvapilo.
Auric zrudl do barvy červené řepy. Co měl v plánu svést mě? Mmmm jak vzrušující. Ale zpět k věci.
„Co skrýváš?“čelila jsem Auricovi s překříženými rukami.
„Není to tak zlé, jaké z toho dělá Satan,“ řekl a tvářil se nešťastně.
„Skvělé, tak mi to řekni.“ Byl ženatý. Byl holka. Moje hlava přemýšlela nad mnohými možnostmi.
Auric se díval ze mě na Lucifera; vypadal, že bojuje vnitřní bitvu, jednu, kterou prohrál. S povzdechem řekl, „Jsem anděl.“ Okay to nebyla odpověď, kterou jsem očekávala.
„Padlý anděl,“ poznamenal můj otec.
„Střelila jsem po tátovi zlým pohledem. „Nech ho, aby mi to řekl, tati. Chci to slyšet z jeho úst.“
„Jsem anděl, padlý z Nebe a Armády světla.“
„To je toho. Kde je problém? V Pekle máme hodně padlých andělů.“
„Ah“, řekl můj otec škodolibě. „ Ale padlí v Podsvětí následují cestu zla. Jejich duše byly zatracené pro vykoupení.“
Nakrčila jsem čelo a snažila se zpracovat to co mi ani jeden z nich neříkal. Nesnášela jsem tyhle výkonné ranní diskuse, hlavně před mým každodenním hrnkem kávy. Postupně se mi rozsvěcovalo v hlavě porozuměním. „Ty jsi nezatratil svou duši na temnou stranu, což znamená, že se ještě v očích Boha můžeš vrátit na svou pozici v nebi. To je pro tebe dobré ne?“
Auric vypadal nešťastně.
„No tak řekni ji ten zbytek,“ provokoval můj otec.
„Můžu se vrátit, když provedu nějaký velký dobrý čin.“ Slova přišla neochotně.
Někdy dokážu být opravdu natvrdlá. „Jako co, třeba záchrana staré paní z hořícího domu?“
„Většího,“ řekl Auric a nepohodlně se zavrtěl.
A pak ke mně přišlo velké objevení. Moje ústa se otevřela a moje oči se rozšířily a já zašeptala: „Pokud zbavíš svět velkého zla. Něčeho jako řekněme Satanovy dcery.“
„Původně jsem to plánoval; ale pak jsem tě potkal a začal tě poznávat a…“
„Tys mě chtěl zabít!“ zaječela jsem.
„Už nechci.“ Auric se tvářil prosebně.
„Ach, bože tak to je ovšem mnohem lepší. Takže se místo toho chystáte zabít někoho z mých přátel? Možná moji sestru Bambi?“ Řvala jsem.
„Ne, samozřejmě že ne. Já--“ Auric zakoktal, jeho oči se změnily na okna utrpení, ale nezajímalo mě to. Cítila jsem se tak zrazená. Věřila jsem mu. Dovolila jsem sobě zajímat se o něj. Dotýkat se mě; a on mi po celou tu dobu lhal.
„No, vidím, že má práce tady už je hotová,“ řekl můj až příliš veselý otec. „Promluvíme si později.“ S prásknutí a zápachem síry, Satan odešel zpátky do Pekla šířit okolo nějaké jeho další verze radosti.

Moje srdce se tříštilo uvnitř mé hrudi, a stěny, které chránily moji duši, padaly dolů. „Myslím, že bys měl odejít,“ řekla jsem prkenně a dívala se směrem do mé ložnice.
„Nemůžeme si o tom alespoň promluvit?“ zeptal se a sáhl po mé paži.
Bez jakéhokoli vědomí jsem se odtáhla. Moje síla vyšlehla ven a natolik tvrdě ho odrazila, že narazil do zdi, na které se objevila dlouhá prasklina. Díval se na mě překvapeně, což jsme byli dva. Myslím tím, měla jsem moc a všechno, ale nikdy jsem takhle nereagovala. Nebo takhle mocně.
„Prosím odejdi. Tady už není co říct.“ Auric vypadal stejně nešťastně jako já. Jak se opovažuje! On zradil mě. Poslouchala jsem otočená k němu zády, jak vzal svůj kabát a odešel.
Hned jak se za ním zavřely dveře, první z mnoha slz stekly po mé tváři. Po stranách jsem zatnula pěsti a vykřikla, dávivý zvuk, který ze mě vycházel předtím, než jsem poklesla na kolena a vzlykala.
Jak mi to mohl udělat? Myslela jsem si, že mu na mně záleží. A mě začalo záležet na něm. Řekla jsem mu věci, které jsem nikdy neřekla nikomu. Dovolila mu dotýkat se mě tak, jak se mě nikdy nikdo nedotkl. A to všechno byla lež. Velký, tlustá zasraná lež.
Nevím, jak dlouho jsem brečela, dokud mě nezačaly kolébat jemné paže.
„No tak, no tak jehňátko,“ přicházel měkký tón Bambi. „Zapomeň na všechno o tom odporném muži.“
„Ublížil mi,“ řekla jsem malým ztraceným hlasem. „Proč? Byla jsem připravená dát mu srdce a mé tělo.“
„Je to muž,“ řekla má sestra, a její hlas ztvrdl. „Všichni muži jsou prasata. Věř mi, vím to.“
„Ale já si myslela, že Auric je jiný.“ Škytla jsem přes slzy. „Myslela jsem si, že mě vidí jako někoho. Nechala jsem ho, aby se mě dotýkal a líbilo se mi to. Jak se mi to mohlo líbit, když všechno co plánoval, bylo zabít mě?“
„Já nevím jehňátko. Jsi si jistá, že tě chtěl zabít?“
Uvažovala jsem nad Bambinou otázkou, a můj první impuls byl křičet, „Ano, samozřejmě že chtěl! Jsem Satanovo dítě.“ Ale potom jsem začala používat mozek k něčemu jinému než jako k výplni mé lebky.
Teď když jsem o tom přemýšlela, měl Auric spoustu možností mě zabít, kdyby chtěl. Sakra, usnula jsem vedle něj. Mohla jsem být více zranitelná?
Bambi vycítila změnu mé nálady. „O čem jsi právě přemýšlela, malá sestřičko?“
„Proč mě nezabil?“
„Možná čekal na ten správný moment.“
„To je právě ono, Bee; měl spoustu příležitostí, nezmiňuju svatý meč, ale on to neudělal. Proč mě nezabil a nezískal si zpátky své křídla?“
„Popřu to, jestli to někdy zopakuješ, ale pohybuju se mezi muži hodně dlouho. Myslím si, že se do tebe zamiloval.“ Bambin obličej se zašklebil při slově ´láska´, emoce kterou sukuby využívají jako svou výhodu ale nechápou.
Každopádně ta odpověď přišla od mé sestry, ze všech lidí, uzemnilo mě to. Miluje mě? Mohlo to být možné? Milovala jsem ho já? To by rozhodně vysvětlilo tu bolest, která mě zachvátila po jeho zradě. Vlastně to byla odpověď, která dávala největší smysl. A já ho vyhodila a řekla mu, aby se nevracel.
Slzy znovu začaly téct.
„Co je?“ zeptala se znepokojeně Bambi.
„Řekla jsem muži, kterého miluju, aby odešel a nikdy se nevracel.“
Bambi se zasmála. „Ou, jehňátko, nezbavíš se ho tak snadno.“
„Co to říkáš?“ popotáhla jsem.
„Viděla jsem ho číhat venku, jak sledoval dům.“
Moje srdce začalo znovu bít, pouze dokud se okamžitě téměř nezadrhlo k úplnému zastavení. „Pravděpodobně čeká na vražedného démona, takže bude moci udělat svůj dobrý skutek a vrátit se do Nebe.“
Bambi se jen znovu zasmála, a zvedla mě ze země. „Běž, dej si sprchu, já mezitím udělám kávu. Budeš chtít vypadat skvěle, až se připlazí zpátky.“
Nějak jsem si nedokázala představit Aurica jak se plazí ke komukoli, ale sprcha a kofein zněly skvěle.
Můj zjev zapadl do sprchy.
Nemohla jsem nechat Aurica aby mě miloval, ne pokud jsem ho milovala. Jako dcera Satana bych nikdy nebyla vítaná v nebi, nezáleželo by na tom, jestli jsem se chovala dobře nebo ne; i když Bůh byl vlastně můj strýc. Pokud se zapletu s Auricem, tak ho automaticky vyloučí z Nebe. Nikdy nedostane své křídla zpátky a nebude se moct vrátit mezi své druhy v ráji.
Pokud ho miluju, musím ho nechat jít.
Tentokrát jsem tak moc nebrečela; bylo tady něco ušlechtilého na sebeobětování, co napřímilo moji páteř. Pomůžu Auricovi zachránit ho před sebou samým, a najít cestu jak se dostat zpátky do Nebe nějak, aby to nezahrnulo zabít mě. A možná nakonec, najdu jiného muže, který změní mé kolena na želatinu, moje srdce začalo bít rychleji a někoho koho bude táta absolutně nenávidět.
Po tom co jsem si ještě trochu pobrečela, jsem konečně dokončila sprchu a zachmuřeně se oblékla. Skládanou zeleno-černě kostkovanou krátkou sukni, černou halenku rozepnutou natolik, aby ukazovala dost z mojí krajkové černé push-up podprsenky; a rozumné, ploché černé baleríny, v případě že by bylo potřeba nakopat prdel nějakým vrahům. Stáhla jsem si a stočila si vlasy do pevného drdolu, do kterého jsem si zastrčila dvě dlouhé stříbrné jehlice. Také jsem dala na stehna pouzdra na dvě prokleté dýky, které tam patřily. Můj bar měl pod pultem plamenomet, a kdybych potřebovala, další zbraně jsou v mé kanceláři. A moje nejsilnější zbraň - já.
Když jsem konečně vkročila do kuchyně, důvěra obnovena, Bambi se na mě usmála a podala mi šálek kávy.
„Tady je moje krvelačné jehňátko,“ řekla a usmála se. Pro svět byla Bambi největší děvka, ale byla úžasná velká sestra. A ne to není urážka, Bambi se pyšní tím, že rok co rok vyhrává ten titul.
„Jsi připravená dostat svého muže zpátky?“ zeptala se.
„Ne. Rozhodla jsem se, že je mu lépe beze mě. Je to jediná cesta jak se může dostat zpátky do Nebe.“
„Jsi si tím jistá?“ zeptala se Bambi, a její krásný obličej se stáhl obavami.
Můj hlas řekl, „Jo,“ ale moje srdce křičelo, „NE.“ Na tom nezáleží, je třeba to udělat.

14 komentářů:

  1. Vdaka za preklad. Tesim sa na pokracovanie.

    OdpovědětVymazat
  2. Super. Díky za překlad. :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Prosím toto je šestka k patke sa neviem prepracovat.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. jasne, je to 6, tady mas odkaz na 5:

      http://denik-ztroskotancu.blogspot.cz/2013/05/luciferova-dcera-kapitola-5.html

      Vymazat
  4. Děkuju za přelad :-D je to super

    OdpovědětVymazat
  5. Krása, moc díky za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  6. moc děkuji za překlad, těším se na další

    OdpovědětVymazat
  7. Já to tušila ! :))) Díky za překlad

    OdpovědětVymazat
  8. skvělý překlad, děkuji

    OdpovědětVymazat
  9. já to věděla!!! :D ale takhle už jsem se dlouho nenasmála jako u rozhovoru o chlapech mezi Muriel a Satanem :D
    díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat