středa 22. května 2013

Luciferova dcera - 5. Kapitola



Když jsme vyšli z Auricova domu, jeho kamarádi zrovna šli nahoru. Hodila jsem na Aurica podezřívavý pohled. Jen se záhadně usmál. Vážně si s ním budu muset promluvit o tom, kdo a co je.
„Muriel, můžu ti představit mé dlouhodobé společníky, Davida a Christophera.“
David se na mě usmál, zatím co Chrisopher se stydlivě uklonil.
„Ahoj, těší mě.“ A bylo to. Auric nejen dobře vypadá, ale má i zajímavé přátelé.
David zavětřil ve vzduchu a podíval se nahoru. Věděla jsem, že jako kožoměnec musí mít ostrý čich a vynikající noční vidění. Vypadalo to jako druhový rys.
„Neměli jste náhodou návštěvu?“ zeptal se David.
„Nic, co bych nezvládl.“ Pokrčil Auric rameny.
Znova jsem cítila, jak zvedám oči v sloup. Taky jsem toho démona mohla zvládnout. Což mě donutilo zamračit se. Pokud mě někdo chtěl zabít, proč pro všechno na světě poslal takového slabocha, aby mě napadl jako první, a celé to zkazil? Každý kdo mě zná, ví, že na to aby mě zabil, bude potřeba něco mnohem většího.
Něco na tom nedávalo smysl, více než kdy dříve jsem byla odhodlaná se dostat domů a zavolat tátovi. Mám speciální linku do Pekla. Tátův způsob jak se ujistit, že zůstanu v kontaktu; ne že bych ji potřebovala používat často, s jeho skoro každodenními neočekávanými návštěvami. Někdo měl pořád ještě problém nechat to být.
Zpátky k vzniklé situaci, došlo mi něco jiného. Auricovi kamarádi nevypadají vůbec překvapeně, že nás přepadl démon. Tak kdo vlastně jsou tihle tajemní fešáci?
Christopher, čaroděj, nevypadal šťastně a mračil se na Aurica. „ Ta magická ochrana, kterou jsem dal do tvého bytu, měla démonům zabránit vstoupit.“
Rozpačitě jsem zvedla ruku a zamávala. „Vinna.“ Když se na mě Christopher tázavě podíval, vysvětlila jsem.„ Jsem jako chodící magické nulové pole. Kouzla okolo mě nefungují; pravděpodobně jsem deaktivovala tvoji ochranu a otevřela jeho byt. Promiň.“
„Ale neovlivnila jsi můj meč,“ řekl Auric, a sáhl na rukojeť.
„Tvůj meč je požehnaný, že?“ zeptala jsem se s předtuchou.
„Ano. To je nějaký rozdíl?“
„Jsem dcera Satana, samozřejmě že to je rozdíl. Tvůj meč je prodchnutý svatou magií. Jediný druh magie, který mnou není ovlivněný.“
Příliš pozdě, pravděpodobně jsem neměla tu poslední část říkat tak nahlas; tu první část pravděpodobně taky ne, soudě podle očí Davida a Chistophera, které byly zvětšené jako talíře. Došlo mi že Auric by jim jednou stejně řekl pravdu, takže co. Ale říct jim o mé slabině, hlavně požehnané předměty, to bylo prostě hloupé. Konec konců vůbec tyhle chlapy neznám, a právě jsem jim dala důležité vodítko, když by se jednou rozhodli zbavit se mě místo, aby se mnou randili.
Táta vždycky říkal, že rychleji mluvím, než myslím. No škody už byly napáchány. Předstírala jsem, že jsem nic neřekla a doufala, že mě nechtějí zabít.
Auric mě objal kolem pasu, mužské gesto, které jsem si užívala, a stiskl mě, aby mě uklidnil. Šli jsme k mému bytu a Auric potichu vysvětloval svým přátelům tu věc s démonem.
Jeho přátelé se mě překvapivě nevyptávali na to, jaké to je být příbuznou s ďáblem, což jsem ocenila, hlavně proto, že jsem byla zaneprázdněna vychutnáváním si pocitu, že jsem tak blízko Aurica. Nemluvě o tom jak mě pořád rozptyloval svými prsty, kterými mi jemně hladil kůži v pase. Musím si zapamatovat, vždycky nosit krátké topy když budu s ním.
„Jak je možné, že bydlíte tak blízko baru a mě a ještě nikdy dřív jsem ani na jednoho z vás nenarazila?“
„Měli jsme plné ruce práce,“ byla Auricova krátká odpověď. Jeho kamarádi předstírali, že kontrolují nebe.
„Práci s čím?“ zeptala jsem se a zúžila oči.
Auric místo aby mi odpověděl, mě pozvedl na špičky a hlasitě políbil. Když jsme konečně přestali, byla jsem bezdechu a rudá. Ale nezapomněla jsem na fakt, že se už podruhé vyhnul mé otázce. Záhada. Štvalo mě to a zároveň nadchlo. Řekla jsem mu svoje špinavé, děsné tajemství, no některé z nich tak jako tak; dlužil mi to, jestli chce znovu dát ty lahodné rty na moje. Moment, právě to udělal. Sakra.
Nevěděla jsem, jestli se mi líbí fakt, že jeho polibky mě rozptylují, a ještě hůř, že to zpozoroval. Co na to říct? Ten muž líbal jako bůh. Napadl mě výraz ´smyslů zbavená´. Přemýšlela jsem, jestli účinek, který teď na mě má, bude postupem času mizet. Musím ho líbat víc a přijít na to. Těžký úkol, ale těšila jsem se na něj.
Když jsme přicházeli na dohled k mému domu,  stíny tady byly tmavší, protože lampa opět vyhořela, muži zpomalili a vytvořili přede mnou ochrannou zeď, temná postava, který byla opřena o zeď se oddělila a pohnula se směrem k nám.
Stála jsem na špičkách, natahovala se a snažila se vidět okolo, ale vytvořili efektivní bariéru. Tak jsem je obešla, abych pozdravila přicházející postavu.
Za sebou jsem uslyšela zvuk meče vytahujícího se s pochvy, otočila jsem ruku a zamávala, aby ho schovali. „To je v pohodě, já ho znám. Je to přítel.“ Obrátila jsem se k postavě v plášti. „Charone co tady děláš? Je v baru všechno v pořádku?“
„Poslal mě tvůj otec. Musíme si promluvit. O samotě.“
Cítila jsem náznaky úzkosti. Charon ke mně nikdy dříve nepřišel, a fakt, že přišel se zprávou od mého otce, nevěstil nic dobrého.
„Děkuji za večeři Auricu,“ řekla jsem. Otočila jsem se a usmála se, ale věděla jsem, že úsměv se nedotkl mých očí. „Možná to můžeme někdy zase zopakovat.“ Otočila jsem a šla jsem ke dveřím svého domu, Charon šel blízko vedle mě, když jsem ucítila přítomnost na druhé straně. Podívala jsem se do Auricovy mírně se usmívající tváře.
„Já nikam neodcházím Muriel, dokud nebudu vědět, že jsi v bezpečí,“ a vytasil se zase s tou mačo ochranářskou jednotvárností.
Ach, nebyl prostě nejsladší? Ale i tak. „Jsem s Charonem v bezpečí a umím se o sebe postarat.“
Auric mě prostě ignoroval — což mě dopálilo, ale zároveň rozesmálo — a držel otevřené dveře pro mě a Charona. Kdybych nebyla tak vyčerpaná určitě bych si všimla, že dveře nebyly zamčené a pravděpodobně i ucítila příšeru, která na mě číhala, a nebýt toho že moje hormony z Aurica šílely. Než jsem se nadála, příšera zamotala své drápy do mých vlasů a trhla se mnou do boku. Slyšela jsem, že Auric něco zařval, ale byla jsem poněkud zaneprázdněna snahou nebýt skalpována, neměla jsem tušení, co řekl.
Každý, koho někdo někdy táhl za vlasy, ví, jaká to je bolest, a když mě něco bolí, začnu být naštvaná. Opravdu naštvaná. Zatímco jsem dupla nohou dolů na nárt nepřítele, který mě držel, můj loket tvrdě vrazil do jeho žeber. Díky tomu uvolnil sevření v mých vlasech, takže se mi podařilo se vykroutit. Otočila jsem se dokola s rukama nad hlavou a vyplivla jsem kouzelné slova, které náhle zaplavily mou mysl. Slova moci, která jsem použila — která mě zaplavila jen, když jsem to potřebovala — téměř viditelně vytékala z mých úst jako mocné kouzlo a zasáhla démona, který se mě snažil obtěžovat na mé domácí půdě. Neměla jsem čas vykřiknout nebo se otočit, prostě to skončilo.
Zírala jsem v šoku na černý rozprášený prach. Odkdy dokážu zničit démona? Dříve když bylo potřeba, byla jsem schopna odehnat démona nebo jej zastavit dokud nepřišla pomoc. Jeho úplné zničení mě uzemnilo. Další důvod proč potřebuju mluvit s otcem.
O nebezpečí postaráno, byla jsem školená v tom, aby moji společníci nepoznali, jak to bylo zvláštní, dokonce i pro mě. Vyklepala jsem si vlasy a se zářivým úsměvem jsem se na ně otočila. „Kde jsme to byli? Á ano, snažila jsem se vysvětlit Auricovi, že se o sebe dokážu postarat sama.“ K mému velkému potěšení, po mě hodil uznaným, ale zdráhavým úsměvem ale stále odmítal ustoupit.
„Nikdy jsem nepochyboval o tom, že se o sebe umíš postarat; jen bych se cítil lépe, kdyby si to nemusela dělat sama.“
Zavřela jsem pusu; co na to říct? Že to byla ta nejsladší věc, co mi kdy kdo řekl. S gestem, že věří mým schopnostem, mě nechal jít do schodů jako první, s Charónem mezi námi.
Auric vynesl na světlo moji skrytou a perverzní součást, doufala jsem, že sleduje můj zadek. V případě, že jo jsem se kvůli své kořisti, více vrtěla.
Když jsme došli k mému bytu, vzal Auric klíč z mé ruky a vešel jako první. Cítila jsem vedle sebe, jak se Charon otřásá tichým smíchem. Znal mě příliš dlouho, šťouchla jsem do něj a zašeptala. „Myslím si, že to je roztomilé. Nikdy dříve mě nikdo nechtěl ochraňovat.“
„Já vím,“ zašeptal zpátky Charon. „ Já jen…ví, kdo jsi, a co dokážeš?“
„Ví, kdo jsem;  a k tomu jestli ví, co dokážu, sakra, ani sama někdy nevím.“
„Vzduch je čistý,“ zavolal zevnitř Auric.
Charon a já jsme vešli do mého malého bytu, teď když se v něm tyčil i Auric se zdál mnohem menší. Najednou jsem byla ráda, že jsem předtím, než jsem šla do práce, uklidila. Nechtěla jsem, aby si myslel, že neumím vařit a ještě k tomu ani uklízet, i kdyby to byla pravda. Umím jiné věci.
„Můžu vám nabídnout něco k pití?“ zeptala jsem, Nepočkala jsem na odpověď, odhodila bundu na židli a šla do kuchyně. Otevřela jsem ledničku a vzala pár studených piv – nedávné události vyzývaly k pití alkoholu. V šuplíku s otvírákem jsem si prohlížela řadu zajímavých hraček, které jsem si tam schovávala „ jen tak pro jistotu“. Vzala jsem si do dlaně stříbrné jehlice – smrtící a ozdobné — a použila jsem je, abych si stáhla vlasy na vršek hlavy do volného drdolu. Na rozdíl od populárních filmů kde se dlouhé vlasy hodí k boji, nebyly nikdy dobrý nápad.
Zanesla jsem piva klukům, kteří je s povděkem hltali. Vypila jsem velkou část svého a šla jsem do ložnice, abych se ozbrojila dalšími hračkami. Otevřela jsem skrytou přihrádku v pelesti, vytáhla jsem bič pletený z jednorožčí hřívy a položila jej na noční stolek. Spálí to démony a jiné šmejdy lépe než svěcená voda. Taky mi to dávalo jistotu, mohla bych být čímkoliv, ale démon tím nebyl – bič mi neublíží. Přidala jsem pár dalších osobních dýk. Možná mám magii, ale jen idiot by šel ozbrojený jen jednou zbraní.
Vrátila jsem se do obýváku, a viděla že Auric a Charon na sebe upřeně zírají; u Charona jsem to alespoň usoudila. Bylo to těžké říct s tou kapucí.
Sesunula jsem se na židli a dala si další doušek piva předtím, než jsem začala mluvit. „Ok, Charone vyklop to.“
Charon trhl kapucí k Auricovi.
„Nikam neodcházím, takže jí řekni, co potřebuješ.“ Auric vypadal jako neústupná zeď — a tvrdohlavý osel. Obě vlastnosti jsem náhodou obdivovala, a sama jsem je měla možná až moc.
„To je v pohodě Charone, myslím si, že mu můžeme věřit.“
Auric vypadal uraženě nad mojí poznámkou, ale hej, všehovšudy ho znám jen tři dny. Zatím ještě neměl čas získat si moji plnou důvěru — nebo mé srdce.
„Slyšel si někdy o hnutí ke svrhnutí Lucifera?“ zeptal se Charon.
„Kdy to není hnutí, které ho chce svrhnout?“ Vážně, vždyť se to děje od počátku časů, aspoň to mi bylo řečeno.
„No, tentokrát ten, kdo se o to snaží, dal dohromady skutečné síly.“
„Kdo to je?“ A proč mi o tom táta neřekl?
Charon zavrtěl kapucí. „To je právě to, my nevíme. Neměl by tu být nikdo natolik silný, aby se o to pokusil. Tvůj otec byl na to vždycky velmi opatrný.“
„Když už o něm mluvíme, proč poslal tebe, místo, aby přišel sám?“
„No, došlo k incidentu, který ho dočasně vyřadil.“
Vyskočila jsem ze židle. „Cože?“
„Tvůj táta je pořádku,“ spěchal Charon aby mě uklidnil. „ Ale musí se postarat o tenhle malý problém, takže poslal mě, abych tě zkontroloval a varoval. Chtěl poslat stráž nebo dvě, ale věděl, jak moc to nesnášíš. Upřímně řečeno, teď mají docela dost práce.“
„Měla bych jít za ním,“ řekla jsem. Táta mě potřebuje.
„NE!“ Charon skoro zařval; neobvyklé pro toho obvykle mírného muže — eh věc nebo cokoli co skrývá pod tím pláštěm. „ Tvůj táta chtěl, abys slíbila, že nepřijdeš do Pekla. Slib to Muriel.“
„Fajn.“ Shrbila jsem se zpátky na židli a trucovala. Protože jsem zjistila, že mě táta pořád bere jako malou holku. „Tak co mám místo toho dělat?“
„Zůstat v bezpečí. Tvůj otec si s tebou přijde promluvit hned, jak to bude možné. Ou a ještě mám pro tebe jinou zprávu, která mi moc nedává smysl.“
„Co to bylo?“
„Řekl, budeš mít domácí vězení.“
Smála jsem se. Když se na mě Auric zmateně podíval, a Charon naklonil hlavu, zavyla jsem ještě více, dokud mi slzy netekly po tvářích.
„Nepředpokládám, že se s námi podělíš o tom co je na tom tak vtipné?“ zeptal se Auric.
Snažila jsem se potlačit smích, těžký úkol. Vždycky jsem měla divný smysl pro humor. „Pamatuješ si, jak jsem ti říkala, že mi bylo zakázáno tě vidět?“
„Jo,“řekl Auric. Pak jsem se začala smát znova a jeho obličej se uvolnil pochopením. „ Sakra,“ zamumlal.
Charon jen zakroutil hlavou a zvedl se. „Děti. Každopádně, zprávu jsem předal, a ty vypadáš, že jsi v dobrých rukou. Už půjdu. Jsem si jistý, že můj syn zase udělal něco příšerného na lodi, a mám pocit, že teď u řeky začíná být trochu plno. Hodně štěstí Muriel.“
„Měj se Charone,“ zamávala jsem mu, když otevřel dimensionální portál a prošel jím.
„No, můžu s určitostí říct, že s tebou se nikdo ani chvíli nenudí,“ přemítal Auric.
„To je část mého šarmu,“ řekla jsem se zářivý úsměvem.
„Takže Satan tě přede mnou varoval, jo?“ zeptal se Auric opatrně.
„Předpokládám, že myslel tebe, i když nikdy nepoužil tvoje jméno. Jen´ten muž´. Řekl mi: ‚Drž se od něj dál, nebo uvidíš.‘“
„Uvidíš co?“ zeptal se Auric zamračeně.
„Ale prosím tě. Nejsem už malá holka, a táta mi nemůže říkat, s kým budu chodit. Takže pokud si s tím děláš starosti, nemusíš. A kdyby se náhodou objevil a ohrožoval tě, dej mi vědět jo?“ řekla jsem temně. Král Pekla nebo ne, nedovolím tátovi, aby tohle zničil. Zvládnu to udělat sama.
„Když už mluvíme o objevování se, neměli bychom to tady trochu připravit, v případě že by se ozvali démoni?“
„Můj byt je bezpečný. Žádný démon dovnitř ani ven, jen kdybych je pozvala přes dveře. No kromě táty; ten může kamkoli,“ zabručela jsem.
„Tak proč ta výzbroj?“ zeptal se a jeho oči se dívaly na moje lesklé nové vybavení.
„Jen pro případ, že bych potřebovala rychle odejít. Když už mluvíme o odcházení, pořád si rozhodnutý zůstat?“
„Nikam nejdu Muriel,“ řekl s rozhodným výrazem ve tváři. Jeho slova mě rozechvěla; jasně věděla jsem, že tím myslí dnešní večer, ale na chvíli jsem si dovolila myslet si, že myslí navždy. „Takže tvůj bar má stejné magické pole jako tohle místo?“
„Ne. A jak si věděl, že bar je můj?“
„Prosím tě,“ řekl a zvedl oči v sloup. „ To jak se ti zaměstnanci podřizovali, kancelář vzadu, fakt že si otvírala a zavírala každou noc. A nezapomeňme na největší stopu, že ty jsi chodící nulové magické pole. Netřeba génia, aby na to přišel.“
„Oh.“ Přidala jsem, pozorný, na list jeho kvalit. „Ne nemá, vzhledem k povaze mých návštěvníků, jsem nemohla vevnitř zakázat démony nebo portály. Dávají dobrá dýška když se opijí. Samozřejmě se musíš ujistit, že nekradou servírky, ale jinak se vlastně chovají slušně, hlavně ve srovnání s jinými druhy.“
„Měl jsem dojem, že bar je tvoje dítě. Beru to tak že táta,“ Auric se málem zadusil, když nazval Satana ´táta´, což mě rozesmálo, „v tom nemá ruce?“
„Ne, Nexus je celý můj;  a v téhle době příští rok, doufám, že budu mít velkoplošnou obrazovku a karaoke.“
„Karaoke?“ smál se Auric.
Poklepala jsem nohou a zlostně se podívala. „ Co je tak vtipného na tom mít karaoke? Zamilovala jsem si ho.“
„Promiň,“ řekl Auric, a snažil se zakrýt svůj smích. „To jen ta myšlenka, na některé z tvých zákazníků jak zpívají, no řekněme, že bych za to skoro i zaplatil, abych to mohl vidět.“
Chtěla jsem se zamračit ještě víc, ale měl pravdu. Na tom nezáleží. Chtěla jsem ve svém baru karaoke, a taky ho sakra budu mít.
Auric se posunul blíže ke mně, a mě došlo, že jsme zase sami — polibky z dřívějška mi vytanuly v mysli, zrudla jsem. Musím se od něj dostat, než udělám něco hloupého — eroticky zajímavého. „Přinesu ti nějaké deky a polštář a připravím ti gauč,“ řekla jsem, otočila se a utekla.
Auric se za mnou zasmál. Zvuk, který způsobil, že mi běhal mráz po zádech, ale příjemně. „Muriel, nemůžu tě chránit, pokud budeš v jiném pokoji než já.“
Otočila jsem se a zjistila jsem, že stojím přímo proti jeho široké hrudi – hrudi, které jsem byla v pokušení se dotknout.  Podívala jsem se na něj a viděla, že se na mě křivě usmívá, s uličnickým třpytem v očích.
„Říkala jsem ti, že jsem tady v bezpečí,“ řekla jsem, ucouvla a trochu si olízla rty, které najednou byly suché.
„Říkáš ty,“ řekl Auric tvrdohlavě, a popošel zase blíže ke mně. „Co když se pleteš, a něco se dostane dovnitř? Doba než se k tobě dostanu, může být smrtící. Ne budu spát tam kde ty.“
Chtěla jsem frustrací dupnout nohou. „Nebudeme sdílet postel. Už jsem ti to řekla předtím, nevzdám se svého pannenství dokud nenajdu pravou lásku.“
„Kdo říkal něco o sexu?“ řekl a nevinně rozšířil oči. „Jen jsem řekl, že musím být ve stejném pokoji jako ty.“
„Já—Ehm.“ Ztichla jsem. Tupý chlap. Znova mě znervóznil. Hej, nechtěl se mnou mít sex? „Počkej chvíli. Ty si nemyslíš, že jsem hezká?“
„Muriel, Muriel, Muriel,“ plísnil mě, předtím než mi pozvedl bradu. Lehce mě políbil. Jen jeden krátký motýli dotek předtím než odstoupil. „Chci tě. Ale respektuju tvoje přání. Nebudu s tebou souložit. Pokud mě o to nepožádáš,“ řekl škádlivě, předtím než poodstoupil z mého dosahu.
Chytrý chlap, protože moje pěst už letěla vzduchem. S úsměvem chytil moji sevřenou ruku, a přitáhl si mě proti svému pevnému tělu. Mým tělem projelo teplo, hlavně když jsem si vzpomněla na některé své fantazie, při kterých jsem včera v noci masturbovala. Teď už vím z první ruky, že moje představivost nevystihla ten správný pocit, jaké to je když, jsem byla přitisknutá po celé délce jeho pevného těla. Potěšení, které mě pohltilo při tomto pouhém doteku mě vyděsilo – ale ještě více vzrušilo.
Jeho ruce se stočily kolem mého pasu a zvedly mě, aby se naše rty skoro dotýkaly. „Ty víš,“ zašeptal, jeho teplý dech mě roztřásl touhou. „Že existují věci, které můžeme dělat a ty budeš stále panna.“
Ten sten, který jsem slyšela, určitě nebyl můj. Moje mysl a tělo byly zaujaté jeho slovy. Měl pravdu; ale to čeho jsem se bála, bylo, že v zápalu chvíle zapomenu na svůj slib a dopřeju si to potěšení kvůli chtíči.
„Bylo by to tak špatné?“ zajímal se můj vnitřní, nadržený hlas.
Ráda bych odsekla jemu i sobě, ale můj nos náhle zaregistroval známý zápach, který dorážel na dveře.
„Démon,“ řekla jsem zbytečně, Auric už ode mě odstoupil a otočil se, postavil se přede mě jako štít. O sekundu později vytáhl meč – bohužel ne ten, který jsem cítila na svém podbřišku.
Jeho starostlivost mi přišla milá, ale vypadalo to, že zapomněl na jednu klíčovou věc. „Ehm, Auricu on není v bytě.“
Auric odpověděl zavrčením. Vážně. Obešla jsem jeho naježené tělo a vešla do dveří. A prudkým pohybem jsem dveře otevřela, a dávala si pozor, abych stála dál od prahu.
Uslyšela jsem známé zachechtání, démon, kterého jsem bohužel znala, přistoupil ke vchodu. „Ahoj Satano.“  Démonovy černé oči švihly pohledem za má záda, a démonova další slova už nebyla tak žoviální. „Vidím, že sis našla ochránce.“
Auricova silná přítomnosti za mnou mi dodala větší důvěru a domýšlivost. „Co chceš Azazeli? Poslal tě táta?“  Zeptala jsem se Satanova zástupce, a mého bývalého nápadníka. No vlastně nápadníka, záleží, jak se na to díváte. Azazel mě chtěl; já jen nikdy nechtěla jeho. Něco co měl problém pochopit, proto ta opatrnost z mé strany.
„Lucifer už mele z posledního. Přichází nová moc a sesadí tvého otce z jeho trůnu, a v Pekle zavládne nové uspořádání.“
„Zrádce,“ zasyčela jsem. Viděla jsem rudě, když jsem se dozvěděla, že tátův důvěryhodný zástupce ho zradil, měla jsem nutkání překročit práh a potrestat ho. Avšak Azazel byl vyšší démon, zbytek zdravého rozumu a sebezáchovy mě držel zpátky. Ale být rozumná pořád ještě neznamená nebýt nasraná. „Budeš platit za svoji změnu věrnosti,“ slíbila jsem mu. Možná to bylo mýma žhnoucíma očima, nebo nestydatým úsměvem, který zkroutil mé rty; každopádně Azazel udělal neúmyslný krok zpět.
Když si uvědomil, že ukázal slabost, Azazel vypnul hruď a z nosu vyfoukl dým. „Ty nemáš tolik síly, abys mi ublížila, Satano. Na druhou stranu, já ti můžu způsobit hodně bolesti.“ Auric za mnou zavrčel, a já zvedl ruku, abych ho zadržela. Azazel se chlípně podíval a ukázal ostré zuby. „Přišel jsem ti nabídnout obchod, Luciferova dcero. Odejdi teď se mnou jako moje milenka a můžeš žít.“
„A když odmítnu?“
„Tak zemřeš.“
Zasmála jsem se. Promiň celá ta věc s ultimáty… Prostě to na mě nefunguje.
„Poslouchej Azzi; už jsem ti to řekla jednou, a řeknu ti to znova. Ani kdyby si byl ten poslední démon na zemi. Takže si můžeš vzít svoji nabídku a strčit si ji--“
Nikdy jsem nedokončila větu, protože s výkřikem vzteku, Azazel přiběhl ke mně, jen aby ho zasáhla neviditelná zeď. Magie kolem mého bytu, kterou ani já nedokážu zvrátit, ho zastavila; to, a meč, který mu Auric nastavil na břicho. Ačkoli je Azazel starý a mocný démon, může být zraněný, když ho pořežete požehnaným kovovým mečem.
Auric mě s ponurým výrazem ve tváři odsunul stranou, a hlouběji zasunul délku požehnané oceli do Azazelova masa a pak vyšel na chodbu.
„Auricu! Ne, vrať se zpátky,“ křičela jsem strachy, že se mu něco stane. Auric mě samozřejmě ignoroval.
Azazel se zle zašklebil, rána v břiše byla bolestivá ale nezneškodnila ho. Azazel sáhl po zbrani. S pokrčením ramen jsem taky vyšla na chodbu, a podívala jsem se na Azazelův pohled plný frustrace; jeho magické ostří se v mé přítomnosti neobjeví a na to aby si přinesl jen tak do zálohy skutečný si až příliš věří.
„Vrať se zpátky do bytu,“ zabručel Auric, a snažil se zarazit meč hlouběji do démona a odstranit mu tak vnitřnosti.
„Ne dokud nepůjdeš taky,“ řekla jsem tvrdohlavě, a uhnula jsem drápům, kterými po mě Azz šlehl.
Auric zjistil, že jeho čepel už se dál nedostane a vytáhl meč ven, lesklá délka byla pokryta černou krví. Otočil délku ostrého meče na démona, který ustoupil.
„Očekávám, že mě budeš poslouchat. Jinak tě nedokážu pořádně ochránit.“
„Nepotřebuju ochranu,“ zafuněla sem a přistála jsem s kopnutím na Azazelově koleni a jeho noha se prohnula.
„Sakra ženská! Běž zpátky do bytu,“ zařval Auric, a máchl svým mečem a odřízl pruh z Azazelovy ruky.
„NE,“zařvala jsem zpátky. Stočila jsem se na zemi a točila jsem se proti Azzový nohám. Hned jak jsem se dotkla kožené kůže, tvrdě jsem ho udeřila do jeho nádobička. Ano koule démona jsou stejně citlivé jako normálního chlapa.
Se zařváním frustrace – a trochou bolesti — Azazel přivolal portál a zapadl do něj, zmizel zpátky do Pekla k jeho novému pánu. Přemýšlela jsem, jestli táta věděl, že přešel ke druhé straně. Další věc, kterou mu řeknu, až ho uvidím.
Nad námi jsem uslyšela zvuk otevírajících se dveří a objevil se obličej.
Falešně jsem se usmála na moji devítiletou sousedku Mirandu. „Zatracení podomní prodavači. Prostě neberou ´ne´jako odpověď.“ Pochybovala jsem, že mi uvěřila, ale stáhla se zpátky do bytu jako zajíček do nory.
Lsti, které se zdály být každodenní součástí mého života nemluvě o nebezpečí, které přichází jen s tím být mnou, způsobily, že jsem se najednou cítila unavená. Proč jsem nemohla mít normální život? Všechno co jsem teď chtěla udělat, bylo zalézt pod peřinu a jít do postele, a zapomenout na všechny a všechno.
No možná ne na Aurica. Pořád jsem ho chtěla – a k mému štěstí ještě neutekl. Zasunul meč zpátky do pochvy, a pak mě zvedl do svých lahodných svalnatých paží a odnesl mě zpátky do bytu. Mířil rovnou do mé ložnice s mojí né tak úžasnou postelí, a opatrně mě položil do přikrývek. Dívala jsem se na něj, když mi sundával boty a ponožky. Tahle jemná péče se zdála tak divná, od válečníka jako byl on. Ale líbilo se mi to.
„Nemusíš tady zůstávat,“ znova jsem zopakovala.
Auric po mě střelil pohledem a odfrkl si. „Jestli někdy existoval někdo, kdo potřeboval ochranu, jsi to ty.“ Sundal si boty a ponožky, což mi přišlo divně intimní. Pak šlo dolů pouzdro s mečem. Položil ho na dosah, opřený o postel, postel, kterou chtěl zřejmě stále sdílet. S líným úsměvem a žhavým pohledem, při kterém mi vyschlo v ústech a mé srdce začalo bít rychleji, vyskočil, rozepnul si horní knoflík na džinech a lehl si vedle mě na postel.
Postel se promáčkla pod jeho váhou, a já jsem klouzala k němu. Mohla jsem se zastavit, ale dychtila jsem po teple jeho těla, i když mě sevřelo neobvyklostí ležet v posteli s mužem. Moje tělo skončilo zastrčené u jeho boku, pod paží, kterou přehodil nad mou hlavou přes polštář. Tato intimní situace mě činila málomluvnou a stydlivou, nemluvě o přílišném vědomí jeho těla.
„Jaké to je být dcerou nejvíce neoblíbeného muže na zemi?“ zeptal se mě a prolomil ticho.
Lámavě jsem se zasmála. Miluju svého tátu, neber to zle; ale některé dny není jednoduché být Satanovou dcerou. „Vážně to chceš vědět?“
Auric se na mě otočil. „Povídej.“
A tak jsem povídala.
„Začala jsem žít s tátou, v Pekle, když mi bylo okolo 5. Vlastně si nepamatuju nic, co bylo předtím. Je to, jakoby moje vzpomínky na ty roky byly vymazané. Všechno nebylo špatné. Můj táta mi dal celé jedno křídlo v paláci. Měla jsem lidskou chůvu, pekelné psy, spoustu sourozenců a tátu.“
„On tě pomáhal vychovávat?“ Auric zněl překvapeně.
„Samozřejmě, že jo. Trávil se mnou každý den. Můj táta může být Satan, ale miluje mě.“ Proč ten fakt každého překvapuje, vážně nevím. I zlí hoši můžou milovat.
„Promiň; myslím, že to je tím, že jsem si nikdy nepředstavoval Lucifera jako otcovský typ.“
„No, neřekla jsem, že se choval jako normální lidský otec, ale dělal to nejlepší, co mohl.“
To mě přivedlo na myšlenku mých osmnáctin. Věk kdy skoro všichni rodiče slzí nad tím, že jejich malé holčičky stárnou, a snaží se, aby nedospěly příliš rychle.
Můj táta se mě ptal, proč sem pořád ještě panna.
Řekla jsme mu, že žádný kluk se s ním nedá měřit, něco čemu jsem se pak smála, když mě neviděl. Ale ta konverzace začala být prohlídkou chlapů, všech tvarů, velikostí a druhů, když se mi vládce Pekla snažil pomoct zbavit se toho, co považoval za handicap. Moje sukubí sestry se na mě divně dívaly taky. Řekly mi sex je jen sex. Kdo se stará jestli je tam i láska? Já jo.
Abych Satana učinila šťastným na 20 narozeniny, jsem si nechala udělat tetování nad mé hýždě. Samozřejmě fakt, že to byl růžový motýl ho nenadchl, ale vypadal rád, že jsem udělala alespoň krok směrem ke zkaženosti a korupci.
Auric přerušil můj příběh. „Ukaž mi ho.“
Bez zábran, jsem se otočila na břicho potáhla dolů kalhoty, blýskla jsme po něm mým malým motýlem.
Zachvěla jsem se, když objel prstem jeho tvar.
„Hezké“, řekl jeho silný hlas.
Přemýšlela jsem, jestli myslí to tetování, nebo můj zadek. Tak trochu jsem doufala, že to druhé.
Snažila jsem se bojovat se smyslnýma myšlenkami, které mě začaly zahlcovat, a rozhodla se, že je čas aby se obnažil on.
Převrátila jsem se na záda a zjistila jsem, že se na mě upřeně dívá, jako na část puzzle, který nemohl vyřešit. Co na to říct, mám své hlubiny.
„Jsi na řadě,“ řekla jsem.
„Nemám žádné tetování.“
„Nehraj blbého. Jaký je tvůj příběh? Co jsi?“
„Jen muž s magickým mečem.“
Nelíbilo se mi, jak se neustále vyhýbal mým otázkám, myslel si že ztratím přehled, když se na mě náhle překulil. Kontakt s celým jeho tělem mě rozechvěl žárem, a poslal do mého bříška rozechvění.
„Co to děláš?“zeptala jsem se, a snažila se znít pobouřeně, ale místo toho to vyznělo sípavě.
„Tohle.“ Sklonil hlavu dolů a okusil mě. Ne jako ty jemné polibky předtím, tenhle měl sílu. Bral si mé rty, jako by je vlastnil. Ochutnával a mazlil se s nimi těmi svými, dokud jsem nezasténala potěšením. Moje ruce se mu ovinuly kolem jeho ebenových vlasů a políbila jsem ho zpátky stejně vášnivě. Jeho jemné prameny mě lechtaly mezi prsty jako hedvábí. Zatnula jsem do nich pěsti a on opustil mé rty.
„Co to děláš?“ znova jsem zašeptala, jak mé srdce chaoticky bušilo.
„Lépe tě poznávám,“ uličnicky se zazubil. „Dal jsem ti slovo; nezáleží, jak divoká budeš, neporuším tvé panenství.“
Jeho slovo. Podívala jsem se do jeho živých zelených očí, a přemýšlela, jak moc je jeho slovo důvěryhodné.
„Věř mi,“ zamumlal a sklonil se zpátky dolů, aby zachytil můj spodní ret mezi své zuby.
Pustila jsem jeho vlasy a obtočila své paže okolo jeho pasu, pocit jeho vlnících se svalů na zádech, když držel většinu své váhy na svých předloktích. Ale já chtěla cítit jak jeho tělo drtí to moje. Byli jsme oblečení, jak moc to může být nebezpečné?
Podtrhla jsem jeho paže a on na mě spadl, a mě došlo jak nebezpečné to je. Pocit jeho slabin, vypouklé tvrdosti tlačící se do mého klína, mě nutil prohnout boky proti jeho. Můj dech se zrychloval, smíchaný s kňouravými zvuky, když jeho rty opustily moje oteklé a začaly cestovat a okusovat můj krk. Svíjela jsem se pod ním, když hladil mou citlivou pokožku. Věděla jsem, že bych mu měla říct, aby přestal, ale moje ústa odmítala mluvit.
Když se jeho rty začaly posouvat níže, moje ruce vyjely nahoru, aby ho zarazily. Ale mé tělo mě znova zradilo a zaryla jsem prsty do jeho ramen a prohnula jsem záda, místo abych ho odstrčila. Nechtěla jsem, aby potěšení, které mě zaplavilo, přestalo.
Jeho jazyk obkroužil cestu okolo výstřihu a jeho ruka mezitím vzala do dlaně jedno mé ňadro. Bříškem palce přejížděl přes mou bradavku, která okamžitě ztvrdla. Zachytil ji mezi zuby a ztvrdla ještě více. Křičela jsem nad touto novou zkušeností, a zabořila jsem prsty hlouběji do jeho ramen. Látka mého trička začala být mokrá od toho jak sál mou bradavku.
Nemohla jsem kontrolovat své steny. Ten pocit jeho úst, i přes látku, poslal žhavé trhnutí touhy přímo dolů do mé kundičky. Cítila jsem, jak moje kalhotky čím dál tím víc vlhnou. Zatímco tlak uvnitř byl větší než cokoli, co jsem kdy zažila.
Jakoby vycítil moji rostoucí naléhavost, sklouzl ze mě na stranu a jen částečně na mě stále ležel a jeho ruce klouzaly po mém podbřišku. Když jeho prsty sklouzly pod pás mých jóga kalhot, téměř jsem sebou trhla při tom doteku.
Moje svědomí v téhle chvílí pocítilo záchvěv obav. Bude držet své slovo? Ale zůstal oblečený, i když se jeho prsty zapletly do mých kadeří dole. Když jeho ústa pokračovala v mučení mých prsou, vyrušil mě od toho, co dělala jeho ruka. Jeho zuby lehce skously bradavku a já vykřikla.
Vykřikla jsem znova, když jeho prst našel můj oteklý uzlík dole. Když mě začal hladit, celým tělem jsem se prohnula. Jeho drsný prst vytvářel úžasné tření na mém nejcitlivějším místě. Věděla jsem, že bych ho měla odstrčit, protože pocity které vyprovokoval, zuřily mimo mou kontrolu. Místo toho jsem řekla „prosím“. To slovo, líbal mě přitom, jak jel tváří zpátky k mému obličeji a přivlastňoval si mě majetnickým polibkem.
Svíjela jsem se na posteli potěšením. Chtěla jsem, potřebovala jsem víc. Vlny blaženosti ve mně rostly, téměř bolestivě. Neprotestovala jsem, když se jeho rty oddělily od těch mých, a líbal mě na krku cestou dolů. Sklouzl po celé délce mé hrudi až k podbřišku. Na moment jeho prsty přestaly se svým mučením, protože vyklouzly z mých kalhot a svlékl mi je tak rychle, že jsem neměla šanci protestovat.
Když přiložil rty na mé pohlaví už jsem ani nad protestováním nepřemýšlela. Vlastně jsem křičela. Četla jsem o orálním sexu, dokonce i fantazírovala, ale nic mě nepřipravilo na to totální kurevské potěšení.
Jeho jazyk přejel přes můj klitoris, a začal ho sát, následoval ohromný pocit. Vzepřela jsem se, a mé boky se zvedly výš z postele. Jedna silná ruka mě zatlačila zpátky; a když mě tak držel, jako vězně svých úst, cítila jsem, jak druhá ruka hladí mé vnitřní rty. Zachvěla jsem se, když vklouzl dovnitř prvním, pak druhým a nakonec částečně třetím prstem. Pevně jsem se sevřela okolo jeho pronikajících prstů a uslyšela zavrčení, jak pokračoval v olizování mého klitorisu.
Jela jsem na horské dráze blaženosti. Nekontrolovatelně jsem křičela vzrušením, dokud jsem konečně nedosáhla vrcholu toho velkého kopce. To, co následovalo, byl čistý příval, ten který mě nutil křičet a třást se, jako ten nejsilnější orgasmus který kdy projel mým tělem.
Ale Auric nepřestal s mučením mého těla; držel mě dole a pokračoval v dráždění jazykem mého vzrušeného uzlíku, dokud mé tělo nebylo tak citlivé, že se začalo znova svíjet. Vlny mého druhého orgasmu mě málem donutily omdlít, a když jsem se vrátila zpátky na zem, cítila jsem, že se celá chvěju a cítím se podivně nabita energií.
Mlhavě jsem cítila, že se pohybuje, dokud zase neležel vedle mě. Otočil mě na stranu, přitáhl na sebe a objal mě. Nic neřekl, za což jsem mu v duchu poděkovala, protože jsem nevěděla co říct. „Děkuji“ znělo nějak nevhodně. Divila jsem se jeho sebekontrole, i když jsem pořád cítila skrze jeho oblečení erekci tlačící proti mému pozadí. Což mě nutilo cítit se trochu provinile; měla bych mu to vrátit? Pořád jsem nemohla uvěřit, že dodržel své slovo. Uspokojil mě, a zároveň respektoval můj slib, bez sexu.
Jediná věc, která mi vrtala hlavou, bylo, že jsem porušila svůj slib i bez proniknutí. Slovíčkaření, možná, ale to mi vadilo. Milovala jsem Aurica? Kdyby se mě snažil ošukat, nechala bych ho?
Ta odpověď mě vyděsila.

9 komentářů:

  1. Jéééé!!! Hihihi hahaha...díky...tohle se mi moooc líbilo!

    OdpovědětVymazat
  2. Díky za překlad a jsem zvědavá, kdy se konečně Auric vybarví a přestane mlžit...:)

    OdpovědětVymazat
  3. Moc díky za překlad, těším se na další kapitolu :-D

    OdpovědětVymazat
  4. Čím dál víc mě zajímá, co je vlastně ten Auric zač... A zdá se mi to, nebo skoro každá kapitolka končí nečím sexuálním... :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. mám úplně stejný pocit :D vždycky když to dočtu tak jenom kroutím hlavou nad těma sexuálníma scénkama :D ale jsem teda dooost zvědavá na odhalení, kdo Auric ve skutečnosti je :)
      díky za překlad :)

      Vymazat
  5. ďakujem za preklad! :-)

    OdpovědětVymazat
  6. díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  7. Jůůů a ono je to čím dál tím lepší :)

    OdpovědětVymazat