sobota 18. května 2013

Luciferova dcera - 4. Kapitola



„Zakazuju ti se s ním vídat,“ zaduněl tátův hlas.
„Vídat s kým?“ zeptala jsem se s plnou pusou pasty a vystrčila jsem hlavu z koupelny, kde jsem si myla zuby.
„Ty víš, o kom mluvím. Ten chlap, se kterým jsi byla včera. Budeš se od něj držet dál.“
„ Mluvíš o Auricovi?“ Táta jen zavrčel v odpověď. „Odkdy se zajímáš, s kým se stýkám?  Mimochodem, nebyl si to ty před pár dny, kdo mě štval, abych uspěla?“
„Pořád si přeju, abys hřešila, ale udělej to s kýmkoli jen ne s ním, nebo jeho společníky.“
„Počkej, mám to,“ řekla jsem a zasmála se. „Tohle je tvoje verze obrácené psychologie. Říkáš, abych do něj nešla, a já to pak hned udělám.“
„Nebuď drzá. Tohle není směšné.  Budeš se od něj držet dál.“ Táta mě přerušil s pekelným ohněm v očích, pohled, který vyděsil většinu smrtelníků, ale hej, já nejsem obyčejný smrtelník.
„Nebo co?“ zeptala jsem se drze. Vážně mám problém s lidmi, kteří mi říkají ´ne´.
„Nebo tě vezmu sebou zpátky do Pekla a budeš mít domácí vězení, dokud ti nebude sto.“
Moje čelist klesla dolů. „To by ses neopovážil!“
„Ale jo. A to je mé poslední slovo.“
Nikdy sem neviděla tátu tak neoblomného. Jasně, měla jsem zákazy, které očekával, že poruším, ale nikdy mi nehrozil domácím vězením, když jsem se mu vzpírala. Obvykle tleskal mému naprostému vzdoru. Ubohý táta, nemá, jak by mě mohl správně potrestat. Možná jsem nevěděla, kdo je moje máma, ale jedné noci odešla a nechala tady monstrózním gaes(skotský výraz) – taky známý jako kouzlo, kletba, záleží na jeho funkci, která mě chrání před všemi sračkami, což zahrnuje i tátovu kárající ruku. Samozřejmě si našel jiný způsob jak mě potrestat. Schovával mi knihy, když jsem se dostala k zajímavým částem. Zařídil, abych to dostala, když jsem měla ve škole na sobě bílé kalhoty. Ale fyzické násilí? Nikdy, ne že by to táta někdy zkusil. Na mě spíše štěkal, než kousal. Takže tato tyranská taktika vůbec nevypadala jako on.
Něco o Auricovi mu zauzlovalo rohy, což mě zaujalo. Takže samozřejmě jsem lhala – což by mělo tátu učinit šťastným, kdyby to věděl — a řekla to, co chtěl slyšet, zatímco jsem tajně chtěla zjistit více o Auricovi, a samozřejmě setkat se s ním znova.
„Fajn, budu se držet dál. Ale na obranu Aurica a jeho přátel musím říct, že se mi snažili jen pomoct od pekelných psů, kteří mě přišli navštívit, a měniče, který mě v parku napadl.“
„Moji psy by nikdy neublížili jednomu z mých,“ řekl uraženě táta.
„Já to vím, ty to víš, ale oni to neví. Mysleli si, že jsou hrdinové.“ Docela roztomilé, když nad tím popřemýšlíš. Smrtelníci snažící se zachránit Luciferovu dceru.
„Cos‘ to říkala o měniči? Nikdo mi neřekl, že tě napadl měnič.“
„Hádám, tati, že tvoji špioni začínají být líní. Nedělej si starosti, měla jsem to skoro pod kontrolou.“
Táta zavrčel, z uší mu vyšla pára, jeho zloba ho zradila. Nemusela jsem být vědma, abych věděla, že nějací podřízení budou potrestáni za to, že se flákali. Zřejmě sem nebyla jediná, kdo byl na Zemi až příliš spokojený.
 „Musím jít,“ řekl táta stroze. „Myslím vážně, co jsem řekl Muriel. Drž se od těch mužů dál, a hlavně od něj.“ S tímhle posledním varováním můj ďábelský otec zavrtěl prstem a vrátil se zpátky do podsvětí, kde budou padat něčí hlavy.
Padla jsem na gauč a povzdechla si. Teď to táta dokázal. Auric byl už bez toho sexy a nebezpečný a teď je ještě mnohem víc přitažlivý, protože ho táta nesnáší. No teď už Auric rozhodně má můj veškerý zájem. Jen jeden problém. Nemám vůbec ponětí, jestli ho ještě někdy uvidím. Není to tak, že bychom si včera vyměnili čísla. Každopádně řekl, že se uvidíme dneska; ale otázkou je, jestli říkal pravdu, když sem viděla jak mě jen tak opouští v půlce polibku. Pořád to bylo zdrcující pro mé ego.
Prostě musím doufat, že se znova ukáže, což přináší problém číslo dvě. Hned jak se Auric objeví, tátovi špioni poběží zpátky do jámy a řeknou mu to. Sakra. Pokud bych otevřeně flirtovala, vychloubala bych se svojí neposlušností, což obvykle znamená, poplácání po zádech; ale výhružka s domácím vězením mi zkřížila plány.
Jak vyřešit tohle dilema? Možná bych mohla Aurica přehlížet. Hrát tvrdě. Přimět Aurica, aby si myslel, že jsem pořád naštvaná kvůli včerejší noci — což jsem byla. Pak můžou tátovi špioni nahlásit moje vzorné chování, a já přiměju Aurica, aby udělal něco drastického. Něco romantického nebo dokonce i rytířského.
Lahodně jsem se zachvěla. Ou, chtěla bych cítit jeho velké ruce znova na svém těle. Tentokrát bez jakéhokoli přerušení. Nevadilo by mi dostat plnou verzi toho polibku, který byl tak hrubě přerušen. Mám pocit, že chemie mezi námi bude výbušná.
 S touhle myšlenkou jsem se oblékla na večer do práce. Karmínové triko oříznuté nad břichem; černé jóga kalhoty, které mi visely nízko na bocích, nemluvě o tom jak obscénně mi tvarovaly stehna a zadek. A jako třešnička na dortu, vysoké semišové boty s třásněmi v zadní části. Při pohledu do zrcadla, jsem se rozhodla nebrat si podprsenku a sundala si ji. Souhlasně jsem se znova na sebe podívala, bradavky se tvrdě tlačily proti látce topu a lákavě vyčnívaly.
To, že jsem panna, neznamená, že nevím jak se obléct jako běhna; po tom všem co se všechny sukuby světa stahovaly okolo mně, jsem se naučila jednu či dvě věci o módě. Taky jsem se chtěla ujistit, že dnes večer budu mít veškerou Auricovu pozornost, žádné odkopávání mě kvůli kamarádům. Otevřeně přiznávám, že jsem sobecká – chci, aby to celé bylo o mě.
Česala jsem si své dlouhé kaštanové vlasy, dokud nesplývaly – byla jsem požehnána bujnou hřívou vlasů. Lehký nános make-upu – trochu tužky, tah řasenkou, a mokře vypadající lesk na rty a hotovo.
Tentokrát jsem si vzala svoji koženou bundu, a vydala se do práce, a doufám i na setkání s mojí mokrou fantazií.

***

Nemohla jsem si to naplánovat líp. Když přišel, zrovna jsem se sehnula pro ubrousek, který spadl na zem. Jak jsem to věděla? Říkejme tomu instinkt – nebo hormony. Nezajímalo mě to; všechno co jsem věděla, bylo to, že můj zadek, který byl popsán jako dokonale tvarovaný, více než jedním opilým nadpřirozeným, trčel do vzduchu, když přišel. Mohla jsem mezi svýma nohama vidět, jak se jeho černé boty přibližovaly, až zastavily pár stop za mnou. Nechtěla jsem ztratit výhodu, takže před tím, než jsem se narovnala, jsem svým zadkem jemně zavrtěla, moje vlasy se zavlnily a pak se usadily v organizovaném chaosu – není lehké dosáhnout takového dojmu. Otočila jsem se, abych viděla, že pořád vypadá stejně fantasticky, ale místo ´ahoj´, jsem se na něj jen chladně usmála, obešla ho a šla na své místo za barem.
Ten blbec se samozřejmě choval odměřeně a šel se svými kamarády k zadnímu stolu. A potom zamával na Trixie, která je dneska večer obsluhovala.
Tuhle hru musí hrát dva. Tvrdě jsem ho ignorovala a odmítala jsem se podívat k jeho stolu, mezitím jsem se ujistila, že jsem udělala, co jsem mohla. Sklonila jsem se nízko nad bar, abych ho otřela. Pohazovala jsem vlasy pokaždé, když jsem se pro něco ohýbala. Sakra, dokonce jsem vylezla na stoličku a zavrtěla zadkem při čištění zrcadla za barem, které jsem nečistila od mého posledního záchvatu vzteku.
Ale ten nevychovanec zůstal u svého stolu; a když jsem se přece jen podívala k jeho stolu, jeho kamarádi vypadali, že mě pozorují se zájmem, zatímco Auric vypadal, že mě vůbec nezaregistroval.
Vztekala jsem se – a žasla jsem – předala jsem bar Perrymu, mým pátečním svalům a rázně jsme odešla do své zadní kanceláře pracovat na účtech – a být uražená.
Když někdo zaklepal, usoudila jsem, že to je Trixie s dalšími problémy se svým přítelem. Zavolala jsem „vstupte,“ zatímco jsem dál žvýkala konec tužky. Matika a já jsme se nedostali nikam daleko, o čemž svědčí nesečtená čísla přede mnou.
 Ostrá vůně kolínské a kůže prosytila můj prostor a napadla mé smysly. Překvapeně jsem vzhlédla a uviděla, Aurica s tajemným úsměvem ve tváři. Srdce mi začalo bít rychleji.
„Hezká kancelář,“ řekl.
„Co chceš?“ řekla jsme ostřeji, než jsem chtěla; pořád uražená tím, že mě dřív ignoroval, nezáleží na tom, že já jsem začala.
„Kdy můžeš odejít?“ zeptal se a ignoroval moji otázku.
„Kdykoliv, dneska tu jsou všichni. Proč?“ Odpověděla jsem bez přemýšlení. Jeho mužná přítomnost v mé kanceláři neměla hranice a prováděla divné věci s mým duševním stavem a touhou. Něco jako sexuální stimulant, který nutil mé hormony skákat nahoru a dolů a křičet. „Vezmi si mě.“
„Dobře. Jdeme na večeři.“ Řekl a nepochyboval nad mou odpovědí.
„My jdeme?“ Přemýšlela jsem nad jeho jeskyní taktikou, ale abych byla upřímná, mluvíme o vzrušení.
Já muž, ty žena. Proklaté Feministky – vlastně, už jsou. Spálili v pekle jejich podprsenky, k věčné bolesti hlavy mého otce. Netřeba říkat, že zvědavost mě donutila zjistit kam tím Auric míří.
Jen jeden problém: nesmíme odejít hlavním vchodem, protože tátovi špioni by nás viděli a práskli. Nebyla jsem ještě připravena, aby se Auric setkal s tátou.
„Tak jo, ale půjdeme bočním vchodem,“ řekla jsem. Přehodila jsem si bundu přes ramena a nechala ho otevřít do ulice. Vystrčila jsem hlavu ze dveří a podívala se na obě strany, abych se ujistila, že na nás venku nikdo nečíhá, aby o mě mohl roznášet klepy.
 „Stydíš se za mě?“ zeptal se Auric, a pozvedl obočí nad mým vyváděním.
„Věř mi. Takhle je to lepší.“ Mnohem lepší, zvláště když to bylo spojeno s jeho částmi těla.
Pokrčil rameny a vyšel za mnou do uličky. Viděla jsem, že kolem nikdo není, neslyšně jsem si oddechla. Nepromluvila jsem, dokud jsme nebyli v ulici za klubem a nešli pryč.
„Vysvětlíš mi, co to mělo znamenat?“ zeptal se nakonec, když jeho ruka nedbale znovu chytila moji. Jeho prostý dotek, zvýšil teplotu v mém těle – což učinil několikrát. Snažila jsem se rychle zchladit brnění rozkoše, které se ve mně rozpoutalo. Tohle dělal pravděpodobně se všemi holkami, se kterými chodil. Myšlenka nad, kterou jsem rudla vzteky.
„Dal bych za to pětku.“ K mému překvapení, na mě netlačil. Šli jsme po ulici a mlčeli jsme, něco co mě přivádělo k šílenství, takže jsem prolomila ticho. „ Můžu se zeptat proč to pozvání k večeři?“
„Proč si mě ignorovala?“ střelil zpátky. „Je to kvůli včerejší noci?“
Chtěla jsem to všechno svést na jeho chování, ale tipovala jsem ho na chlapa, který upřednostňuje pravdu. „Bylo mi řečeno, abych se od tebe držela dál.“
Auric se zastavil. Zastavila jsem taky a podívala se mu do tváře. Při pohledu na něj jsem zůstala opět bez vlastní vůle, jeho pouhá přítomnost způsobovala brnění a teplo, jež se šířily celým mým tělem. Co na něm jen je, že mě tak ovlivňuje? A sakra, dívala jsem se na jeho obličej a přemýšlela nad tím, proč musí být tak zatraceně krásný? Jeho jizva by mu měla ubírat na kráse, ale místo toho ji zvyšovala. Dala mu odvážnější, smyslnější nebezpečný vzhled, který nekonečně vzrušoval mé hormony.
„Kdo ti řekl, aby ses ode mě držela dál?“ zeptal se. „Bambi?“
Zavrtěla jsem hlavou. „ Nezáleží na tom, kdo to byl. Rozhoduju se sama.“
„Samozřejmě; proto si mě ignorovala a odplížili jsme se bočními dveřmi jako nějaké špinavé tajemství.“
„Ale prosím tě,“ řekla jsem žoviálně. „ To celé bylo součástí plánu.“
„Plán? Pravděpodobně budu litovat, že se zeptám, ale jaký plán?“
Na sekundu jsem ztuhla, a moje mysl vířila. Prozradila jsem svůj vychytralý plán ignorovat ho, takže ho zaujmu a bude mě pronásledovat? Nakonec to fungovalo. Ale bude naštvaný, když mu to řeknu?
Rozhodla jsem se pro poloviční pravdu. „Mám ráda muže, kteří udělají první krok.“
Moje odpověď ho zřejmě uspokojila, a pokračovali jsme v chůzi, jeho palec pomalu hladil moji ruku. Tento jednoduchý pohyb, zvyšoval moje vědomí touhy, něco co jsem se snažila vytěsnit.
„Nejsi moc upovídaný, že?“ řekla jsem po tom, co jsme ušli potichu další blok.“  Nepředpokládám, že mi řekneš, kam jdeme?“
„Pšššt,“ řekla a položil mozolnatý prst na mé rty.
Přemýšlela jsem, že ho do toho prstu kousnu — a pak ho olíznu. Plán, který jsem chtěla uskutečnit, když jsem si všimla, že upřeně pozoruje temnotu okolo nás. Byla jsem tak roztržitá, že jsem zapomněla bezpečnostní pravidlo číslo jedna? Vždycky si buď vědoma svého okolí. Zažila jsem toho v životě už hodně, abych věděla, že je dobré být ostražitá. Ani nezmiňuju, že je tady pořád možnost, že jeden z tátových posluhovačů nás pronásleduje. To je to co potřebuju, aby mě táta objevil na romantické večeři. Aspoň jsem se domnívala, že Auric plánuje být romantický. Vlastně vůbec nevysvětlil, proč chce se mnou jít na večeři. Ale zpátky do reality. Možné nebezpečí.
Naladila jsem své zlepšené smysly do noci okolo nás a našla jsem…nic. Takže jsem poslechla nutkání a olízla prst, který stále spočíval na mých rtech.
Živé zelené oči se otočily na mne, rozpustile se usmál předtím, než jsem ho kousla.
„Au!“ Auric oddálil prst a zamračil se na mě.
Široce jsem se usmála. „Nikdy mě neumlčuj,“ řekla jsem.
„Napadlo tě někdy, že to dělám pro tvou vlastní bezpečnost?“
„A tebe někdy napadlo, že už jsem velká holka a dokážu se o sebe postarat sama?“ Ironie byla, že jsem milovala, když chlap začal být ochranářský. Jen sem si přála, aby mi moje feministická část dovolila si to užít.
„Jsme na místě,“ řekl a změnil téma.
Dívala jsem se na budovu před námi, která vypadal spíše jako skladiště, a nejevila žádné známky, že by to byla restaurace.
„Je to tajná restaurace?“ zeptala jsem se.
„Ne, jmenuje se to moje kuchyně,“ řekl a odemkl těžké ocelové vrata.
„Ty vaříš?“ zeptala jsem se a následovala ho skrze vrata a zastavila před širokým schodištěm.
„Vlastně velmi dobře,“ řekl přes rameno.
V téhle chvíli jsem zmlkla a užívala si výhled, který bych měla, kdyby neměl ten prokletý kabát. Uvažovala jsem, jestli by měl námitky proti tomu, že by si ho svlékl po zbytek schodů. Rozhodla jsem se, že by to bylo příliš brzo i pro mě, a místo toho jsem zvažovala fakt, že mě pozval na večeři do svého bytu. Většina dívek by teď přemýšlela, „moment, sotva ho znám co když je psychopat,“ ale já nejsem jako většina holek. A já měla záludný pocit, že Auric není jako většina chlapů.
Kromě toho, tátu by chytil psotník, kdyby věděl, že jsem tu byla.
O tři patra později, po kterých jsme se i my zadýchali - takže nebyl jen hezky svalnatý – odemkl další ocelové dveře a vešli jsme do jeho doupěte.
Jako jeskyní muž, by skončil zklamáním. Žádný červený samet. Žádné řetězy visící ze stropu. Žádné tlumené osvětlení a tichá hudba. Místo toho jsem vešla do rozlehlého prostoru. Byt byl přestavený sklad, strop se táhl vysoko nade mnou, byly vidět železné nosníky a potrubí běžící po celém stropě spolu s osvětlením zavěšeným na ocelových lanech. Tónovaná okna tvořila jednu stěnu a z poloviny slušný výhled na město.
V jednom rohu měl nějaké veliké cvičící zařízení: boxovací pytel, běžecký pás, závaží a další různé nástroje k mučení. Střed pokoje vypadal jako obývací pokoj napůl s jídelnou s koženým gaučem ve tvaru písmene L. Naproti gauči stála velká televize, a za gaučem byla poněkud nudná dřevěná kuchyně, stůl a čtyři židle.
Zadní stěnu okupoval kuchyňský kout, s lesknoucími se černými skřínkami a žulovou pracovní deskou spolu s nerezovými spotřebiči. S ostrůvkem a židlemi uprostřed. Ukázalo se, že by mohla být pravda, že umí vařit.
 Odvrátila jsem se od jeho kuchyně a podívala se po zbytku bytu. Zadní část podkroví byla z části uzavřená a měla dvoje dveře. Pravděpodobně koupelna a sklad.
A v posledním koutě jeho příbytku, a to jsem ožila, měl masivní, tím myslím obrovitou postel. Čtyři plakáty, dřevěnou příšeru, a několik velkých polštářů. Byla to postel jako dělaná pro hřích.
„Můžeme ji vyzkoušet později, jestli chceš,“ zašeptal mi do ucha, jeho horký dech mi podlamoval kolena a promáčel kalhotky.
Ale už sem nemravné návrhy dostala dříve. „ Promiň, ale já čekám na lásku,“ řekla jsem, předtím než můj zadek žuchnul na jednu jeho židli.
Mrtvé ticho. Nechápala jsem proč, vždycky když jsem zmínila to slovo na L, měli muži svázaný jazyk?
„Počkej chvíli,“ řekl Auric, a otočil židli, takže se mi díval do tváře. „Snažíš se mi říct, že si ještě panna?“
Viděla jsem z jeho obličeje, že je pro něj těžké tomu věřit.
„Stoprocentní panna. Nedotčená třešnička a všechno to ostatní. No už jsem se líbala a mazlila dříve. Dokonce jsem jednou došla až na druhou metu.“
Na sekundu jeho oči vypadaly legračně, a dvakrát otevřel a zavřel pusu, aby něco řekl ale místo toho nahlas polkl. Pořád nic neřekl a poodešel ode mě za ostrůvek, otevřel lednici a vytahoval věci ven.
Jeho nedostatek komentářů mě zaujal. V minulosti, když jsem oznámila svůj nedotčený stav, jsem byla zaplavena rozohněnými proslovy o tom, jak oni jsou ti praví. A pár z nich mi dokonce vyslovil falešné vyznání lásky. Naneštěstí pro ně, můj táta nevychoval blázna. Nakonec jsem je odkopla všechny. Nebyla jsem si jistá, jak láska bude vypadat nebo jak ji budu pociťovat, ale myslím si, že ji nějak poznám, když mě konečně praští.
 Sledovala jsem Aurica jak krájí plátky, kostičky a restuje je, cestou po kuchyni, moje srdce se zachvělo — a moje kočička zabolela — a já si v té chvíli pomyslela, že jsem mohla najít toho pravého.
Díky tomuhle odhalení jsem se rozhodla otestovat Aurica. Potřebovala jsem zjistit, ještě předtím, než se do toho více zamotám, jestli by to mohlo fungovat. To znamenalo hodně upřímnosti na mé straně a doufala jsem i na jeho.
 „Kdo tě naučil vařit?“ zeptala jsem se.
„Naučil jsem se to sám. Bylo to buď to, anebo hladovět. A tebe?“
„Jsem lepší v dělání potíží,“ odsekla jsem odpověď, kterou odměnil zasmáním. Zvuk, který vyslal záchvěv do celého mého těla, a mé bradavky na to zareagovaly. Nejsem ten, kdo by plýtval šancemi, shodila jsem ze sebe bundu a nechala jsem své prsa, aby udělaly svou práci.
Trvalo mu sekundu, než to zaregistroval a řízl se, v duchu jsem se zasmála. Možná nejsem sukuba, ale vím jak si získat mužskou pozornost.
Bavili jsme se o hloupostech, zatímco vařil – a já byla slušná. Když se mi začaly nad tou vůní sbíhat sliny, konečně nabral své mistrovské dílo na talíře a přenesl je na jeho poškrábaný dřevěný stůl. Nabrala jsem si a zasténala rozkoší.
Smažené kuře, houby, cibule, nějaká zelenina a špagety. Ten muž byl v kuchyni bůh.
 „Oh, doufám, že jsi v normálním životě šéfkuchař, bylo by to mrhání, kdybys dělal cokoli jiného,“ řekla jsem, když jsem dojedla, opřela se a napila se vína, které nám k tomu nalil.
„Vaření je můj koníček.“
„Tak co děláš?“ zeptala jsem se a předklonila se.
„Tamto a ono,“ odpověděl nejasně.
Zamračila jsem se na něj. „To není odpověď.“
„Nemůžu to říct, jinak bych to udělal.“ Pokrčil rameny. „Mimo jiné, sem víc zvědavý na tebe.“
Přiznávám, že jeho aura tajemnosti je vzrušující, ale taky mi vadila. Má něco co musí skrývat, nebo to myslel vážně, že chce vědět více o mně? „Zeptám se prvně na tohle. Je tohle rande?“
Auricovo obočí se zvedlo. „Co jiného by to bylo? Jsme v mém bytě, jíme domácí jídlo s tlumeným osvětlením. Já jsem muž a ty jsi nádherná žena.“ Hříšně se na mě usmál.  „Tam odkud jsem, to nazýváme rande.“
Málem jsem se začervenala. Jak legrační, a vůbec ne jako já. „V tomto případě, co o mě chceš vědět?“
„Ty si nebereš servítky, že?“
„Ne.“
Auric se zasmál. „Jen kdo jsi, Muriel, panna a zaháněč pekelných psů?“
Po té co jsem učinila rozhodnutí ho vyzkoušet, řekla jsem mu rychlý a upřímný přehled. „ Je mi 23 a jsem Váha. Mám tunu bratrů a sester.“ No to bylo podcenění. „Žiju sama. Žádní mazlíčci. Ráda čtu otřepané romány. Sleduju dobrodružné filmy. Miluju jídlo ve fastfoodech a pizzu, nesnáším mořské plody. Hmmm co ještě? Oh, moje oblíbená barva je růžová a můj táta je Satan.“ Já vím pravděpodobně bylo příliš brzo mu o tom říct, ale vzhledem k tomu jak se cítím, a soudě dle jeho nedostatku paniky z pekelných psů, si myslím, že by to vědět měl. Konec konců, jestli táta přijde na tohle naše malé dostaveníčko, nebylo nemožné, že uštědří Auricovi návštěvu.
Auric se začal dusit vínem. „Promiň,“ řekl a smál se. „Myslím, že jsem špatně rozuměl poslední části.“
„Čemu, že má oblíbená barva je růžová?“ řekla jsem a záměrně předstírala tupost.
„Ne, tu část po tom.“
„Oh, že jsem dcera Satana.“ Hrdě jsem prohlásila. Obvykle svoji identitu skrývám z bezpečnostních důvodů, ne že bych se styděla.
„To nemyslíš vážně, nebo jo?“ řekl a jeho obočí se stáhlo k sobě, až se skoro dotýkalo.
„Ano, vážně. Moje jméno je Satana Muriel Baphomet. Můj táta je Lucifer, a z druhé půlky nemám nejmenší ponětí; ale co jsem zjistila během let, nebyla stoprocentní smrtelnice. Bude to nějaký problém?“ Zadržela jsem dech a čekala. Jeho odpověď může zničit tento křehce vybudovaný vztah. Můžu na sobě změnit spoustu věcí, kromě své rodiny; ti jsou navždy.
„Tomu nevěřím,“ zamumlal. „Nemůžeš být princezna Pekla.“
„Poslouchej, můžeš mi věřit nebo ne. Je mi to jedno, řekla jsem pravdu, myslela jsem, že bych ti to měla říct, než to zajde někam dál.“  A vypadalo to jako dobrý nápad, říct to teď místo později. Reagoval tak jak jsem se obávala.
„A kam myslíš, že to bude pokračovat, Muriel, Satanova dcero?“
 Nelíbil se mi ten tón. „Víš, začala jsem si myslet, že ty jsi ten pravý. Proto jsem souhlasila s tou večeří. Mělo mi to být jasné.“ Byla jsem otrávená jeho reakcí na mé rodiče, což jsem nemohla nijak ovlivnit, a tak jsem se zvedla a oblékla si bundu. Byla jsem ve dveřích, když mě jeho železný stisk zachytil a zastavil mě.
„Nemůžeš prostě shodit takovou bombu a pak prostě odejít,“ řekl a posunul ruce z mých ramen volně kolem mého pasu.
„Máš vůbec ponětí, jak je těžké říct lidem, kdo jsem?“ Nenáviděla jsem slzy, které se mi objevily v očích. Nechtěla jsem, aby mě litoval. „Hned jak řeknu lidem kdo je můj otec, nemůžou utíkat dostatečně rychle, nebo se ohánět noži.“
„Neutekl jsem,“ řekl jemně.
„Zatím,“ odpověděla jsem, a odmítala si dovolit cítit jakoukoli naději.
„Nezabiju tě.“
„To už sem taky slyšela,“ zašeptala jsem a svěsila hlavu.
„ Je mi líto, že ti ublížili.“ Zvedl ruku a přejel přes mé řasy a jemně mi tak setřel slzy. Chtěla jsem položit svou tvář do jeho dlaní, ale pýcha – a strach — mi zůstaly.
„Bolest vždycky byla součástí mého života. Je to tím kdo jsem,“ řekla jsem jemně. Chtěla jsem utéct předtím, než uvidím lítost v jeho očích. Chtěla jsem křičet nad celou tou nespravedlností. Ale nejvíce jsem chtěla, aby mě přijal. Třásla jsem se před ním, a čekala, až se přidá k ostatním, kteří mi v minulosti ublížili. Přežila jsem jejich reakce, přežiju i jeho – nakonec.
„Mám tě rád Muriel,“ řekl a pozvedl mou tvář, abych se podívala do jeho.
 „A já mám ráda tebe,“ řekla jsem a dívala se mu do očí. Taky jsem si myslela, že jsem se do něj zamilovala, ne že by tyhle slova opustili moji pusu.
„Smím tedy udělat tohle?“ Zašeptal proti mým rtům a přitáhl si mě blíž.
Neodpověděla jsem. Zavřela jsem oči a čekala. Otřel své rty přes moje. Lehce jako peříčko, ale natolik abych cítila výboj, který mnou prošel, pak se soustředil v mé pánvi a způsobil ve mně erotický zmatek. Obtočily mě silné paže a já cítila jeho pevnou sílu. Moje tělo se třelo proti jeho tvrdosti, a mé hormony křičely štěstím. Radovala jsem se ještě více, že mě neodehnal.
Odtáhl mi jemně spodní ret a já mírně oddálila své rty od sebe a byla jsem odměněna dotykem jeho jazyka proti mým rtům a zubům.
Testoval znalost mého Francouzského jazyka, rozevřela jsem více své rty a nechala si hrát jeho jazyk, dotykem špičky jeho jazyka s mým. Spalující otřesy touhy podněcovaly mé tělo.  Pochopila jsem výraz ‚ohňostroj v těle‘. Chtěla jsem ho přitlačit proti zdi a zřídit jeho tělo. Zkrotila jsem své myšlenky a spokojila se s dotykem přes jeho košili, a užívala si dotek pevných svalů všude na jeho těle. Přitiskla jsem se proti jeho široké hrudi a jeho ruce se za odměnu stáhly těsněji okolo mě, chránily mě svou silou. Nechala jsem své ruce volně cestovat po jeho zádech, a odvážně položila své dlaně na jeho pevný zadek.
Nebýt zvuku tříštícího se skla, možná bych ho dokonce nechala vrátit mi mou tápavou náklonnost; ale pochybovala jsem, že zvuk rozbíjejícího se skla ve třetím patře je dobrým znamením. Věděla jsem to z vlastní zkušenosti, no preferuji nezacházet do detailů. Načasování stálo za prd. Dostanu od něj někdy pořádný polibek, bez přerušení?
Navzájem jsme přerušili polibek, oba jsme se otočili na zející díru, která se tam náhle objevila--  on v bitevním postoji, já otrávená.
Zpočátku jsem nic neviděla a krátce jsem uvažovala, že někdo měl štěstí s kamenem. A pak jsem uslyšela zvuk kůže, která se plazila po dřevěné podlaze. Známý zvuk, vážně špatný pro smrtelníky a já pořád ještě nezjistila co Auric vlastně je.
Nevěděla jsem jak moc je křehký, takže jsem se rozhodla pro bezpečí. „Um Auricu radši bychom měli odejít.“
„Tak to kurva ne,“ řekl a dál sledoval gauč, za kterým se schovával návštěvník. Auric krok za krokem couval do kuchyně.
Otočila jsem oči v sloup a znova jsem se musela ptát, proč jsou muži tak tvrdohlaví. „Vážně Auricu, nechceš si začínat s touhle věcí.“
„Už sem měl tu možnost setkat se s démony dříve,“ řekl a vytahoval meč z kuchyňské linky. Musím přiznat, že na mě udělal dojem – jeho meč byl dlouhý, lesklý a tvrdý. Moment, to neznělo správně. Netřeba říkat, že byl velký; soudě podle toho jak se pohyboval, taky věděl jak ho použít. Sakra, byla jsem nadrženější než předtím.
Fajn, ale až potom co jsem dokončila obdivování jeho meče, došlo mi, co řekl. „Co tím myslíš, že si se s démony setkal už dříve?“ Můj Auric, měl své skryté hlubiny, jak se zdálo.
„Můžeme to probrat později?“ řekl a střelil po mě rychlým pohledem a pomalu se blížil ke gauči a tomu co se krčilo za ním.
Měla jsem v plánu se postarat sama o toho démona, ale jeho arogance mě naštvala;  tak jsem se rozhodla, že nechám Aurica aby to zkusil jako první, a já mu pak zachráním zadek.
Vyskočila jsem nahoru na židli, zkřížila nohy a dívala se. Auric se pohyboval s elegancí, kterou jsem musela obdivovat, a konečně bez jeho kabátu, jsem taky musela obdivovat výhled na jeho zadek, který se pohyboval v těsných džínách. Mňam.
Když byl tak stopu od gauče, vetřelec vyskočil. Nižší démon, řekla bych podle jeho velikosti. Hodně zubů, pařáty, a kožovitá křídla, ale žádná magie. Mohla bych ho skolit, aniž bych si zlomila nehet, pravděpodobně pořád budu muset, pokud se Auric rozhodl povídat si a dívat se aniž by se dal do pohybu.
Ukázalo se, že měl spoustu času. Otočil svým mečem, jako s prodlouženou součástí sebe sama, udělal oblouk a vystřelil neuvěřitelně rychle a prudce. Musím přiznat, byla jsem okouzlena. Nižší démon neměl šanci, hlavně proto, že jsem zaznamenala, že meč byl začarovaný. Modrá zazářila vždy, když se meč odrazil od démona.
V mžiku zranil démona natolik, že ležel na břiše na podlaze a ztěžka dýchal, meč položil na jeho krk. Místo toho však, aby ho zabil se Auric zeptal. „Proč si tady?“
„Abych zabil,“ zasyčelo odporné stvoření.
Protočila jsem oči. To bylo trochu moc očividné. Seskočila jsem z židle a šla jsem přímo k nim. Podívala jsem se na démona a nepoznávala jsem ho. Ne že bych znala každého démona v Pekla, ale některé znám trochu líp; některé dokonce řadím mezi přátele.
Auric zvedl meč, aby zasadil smrtící úder, který by démona poslal nazpět do Pekla, neschopen být přivolán po sto let než by se uzdravil, ale zastavila jsem jeho ruku.
„Zabít koho?“ zeptala jsem se. Nesnáším nejasné odpovědi.
„Luciferova dcera,“ zachechtal se.
Zamračila jsem se na něj. „Vím, kdo jsem. Ptala jsem se, koho si měl zabít.“
„Tebe.“
„Mně?“ Vypískla jsem. Nebála jsem se, byla jsem naštvaná jeho drzostí. Vážně, to si vážně myslel, že jeho nepříliš působivá zadnice může nakopat tu moji? „To je směšné. Táta ti vyrve vnitřnosti, až se vrátíš zpátky do Pekla, ty malá kryso.“ Byla jsem v pokušení ho taky několikrát nakopnout, za to že přerušil jeden žhavý polibek.
Auricův hlas zahřměl a nezněl zrovna šťastně. „ Kdo chce Muriel mrtvou?“
„Ten kdo bude vládnout Peklu. Můj pán, G-- .“ Démon se začal dusit a z huby mu tekla černá krev společně se žlučí.
Aaaaaaaaa!
Auric i já jsme o krok ustoupili – já hlavně, abych si zachránila boty — a sledovali stvoření, jak se křečovitě svíjí na zemi. S hlasitým kvílením bolesti, se démon propadal do sebe a zmenšoval se, dokud se s drobným výkřikem nevypařil úplně a soudě podle výbuchu energie napořád.
„Sakra! To je něco co jsem nikdy neviděla,“ zvolala jsem. „Musím jít.“ Musím tátovi o tomhle říct. Někomu se podařilo z dálky zcela zničit démona. Něco co bylo nemožné.
„Není to bezpečné; možná bys měla zůstat tady,“ řekl Auric, a utíral svůj meč od krve ubrouskem od večeře.
Nevěřícně jsem se na něj podívala. „Dobrý pokus, Casanovo, ale to bude muset počkat na jindy. Musím mluvit s tátou a zeptat se ho, co se to sakra děje.“
„Cože?“ Auric vypadal zmateně a pak se na mě zamračil. „Tohle není trik jak se ti dostat do kalhotek. Slyšela jsi, co ten démon řekl. Šel po tobě. Ty jsi v nebezpečí.“
„Jo, vítej v mém životě. Dcera Satana, pamatuješ? Tohle není poprvé, kdy se to stalo, a pravděpodobně ani naposledy. Táta se už od útlého věku ujistil, že se dokážu sama ubránit. Když už o tom mluvíme, mám doma nějaké zbraně, takže pokud po mě bude střílet banda démonů, potřebuju se připravit.“ Nemluvě o tom, že první co můj táta udělal, když jsem se odstěhovala na vlastní pěst, že zajistil, aby můj byt byl portálům a démonům odolný; samozřejmě kromě něho. Jediný způsob, jak mohli démoni vejít, bylo přes dveře a jen na mé pozvání.
„Sama nikam nejdeš,“ řekl Auric, a posunoval skříň proti zdi. Když to otevřel, málem jsem radostně zatleskala mému hezkému nápadníkovi, měl skoro stejně super hraček jako já. Meče, nože, zbraně, a ano dokonce i plamenomet. Mohla jsem cítit další část mého srdce, jak se pohupuje jeho směrem a musela jsem potlačit nutkání obejmout ho a hloupě ho políbit.
Sledovala jsem ho, jak zastrkává stříbrné nože do chytře schovaných obalů v rukávech. Zakroutila jsem hlavou. Auric vypadal příliš dokonale, na to aby to mohla být pravda. Musím brzy najít jeho hlavní nedostatek.
Poslední detail --  samozřejmě jeho kožený kabát. Zajel do něj, a schoval svůj arsenál, natáhl ke mně ruku, jeho oči tak živě intenzivní, že mi braly dech.
Jako zpomalená, jsem šla k němu a dala svou ruku do jeho; jeho teplá síla mi dávala pocit, že žiju, a cítila jsem se k němu blíže než ke komukoliv kdy dříve. Pro holku, která prožila velkou většinu svého života sama, skoro bez přátel, byl tento moment vzácný. Auric znal mé nejhlubší tajemství. Viděl některé ohavné částí mého života a ještě neutekl.
Jo, ale počkej, až potká tátu, řekl můj hloupý vnitřní hlas. Sklapni, zavrčela jsem zpátky.
Nenáviděla jsem, když jsem měla pravdu.

7 komentářů:

  1. Vdaka za pokracovanie :-)

    OdpovědětVymazat
  2. haha...díky moc...miluji Muriel a Aurica :D They are so lovely :DDD

    OdpovědětVymazat
  3. Hups, tak copak je ten Auric zač. Skoro mě napadá, že by mohl mít něco s nebesy. Díky za překlad

    OdpovědětVymazat
  4. Děkuji za překlad a těším se na další kapitolu...:)

    OdpovědětVymazat
  5. Moc díky za překlad, jsem napnutá, jak to bude pokračovat :-D

    OdpovědětVymazat
  6. zdá se to jenom mi nebo Auric bude padlý anděl nebo tak něco? :D
    díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  7. díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat