sobota 4. května 2013

Luciferova dcera - 2. Kapitola





Otočila jsem se, tělo připravené k boji tváří v tvář, a málem jsem se začala smát, když jsem viděla pekelného psa místo něčeho opravdu nebezpečného. Jedna z tátových méně než hvězdných – tedy hloupých – příšer, které unikly z jámy.
Šelma na mě zavrčela a zavrtěla pahýlem ocasu. Zapomněla jsem zmínit, že jsem vyrůstala s pekelnými psy? Do mých dvanácti let byli mými strážci na plný úvazek, a vyrůstat s těmi nemyslícími stvořeními bylo celkem příjemné. Samozřejmě to neznamená, že jsem se mohla potulovat po lidském světě. Koneckonců mluvíme tu o pekelných psech. Zrovna, když jsem chtěla říct slova, která by je poslala nazpět do Pekla, kam patří, tak mě sevřely silné ruce a odtáhly mě do boční uličky.

„K čertu, co je?“ Zařvala jsem. Kdo byl dostatečně blbý na to, aby mě chytil, a jak to, že jsem je neviděla přicházet? Nikdy nejsem tak neopatrná.

„Můžeš mi poděkovat později,“ řekl známý vážný hlas.

„Děkovat za co? Že si mi zašpinil kabát?“ řekla sem a podívala jsem se na špinavý flek na mém rukávu, který se tam dostal z popelnic, přes které mě unesl.

„Tak to se omlouvám,“ protáhl sarkasticky. „Příště nechám pekelné psy, aby tě sežrali.“

„Ale prosím tě. To by se neodvážili.“ Příliš pozdě, jsem si uvědomila, jak divně to znělo; soudě podle toho jak jeho obočí vyjelo nahoru, to zaregistroval.

Pustil mě a ustoupil zpátky, díval se na mě jako bych byla nějaký zvláštní exemplář. Přešla jsem do útoku, abych odvedla pozornost od toho, co jsem řekla.

„Proč mě sleduješ? Co jsi nějaký stalker?“

„Viděl jsem hezkou holku, která šla sama, tak jsem se rozhodl jít za ní v bezpečné vzdálenosti, abych se ujistil, že došla v pořádku domů. Dobře jsem udělal.“

Moje srdce se zachvělo. Nazval mě hezkou. Chtěl mě chránit. Jak milé – ale zbytečné. „ Oceňuju tu myšlenku, ale vážně, umím se o sebe postarat.“

„I proti pekelným psům?“ řekl skepticky.

„Snadná věc,“ chlubila jsem se.  To nebylo technicky vzato, žádné prozrazování. Hodně nadpřirozených se dokázalo postarat o pekelné psy.

„Kdo a co jsi?“ zeptal se Auric. Jeho otázky se začaly opakovat.

Protočila jsem oči. „Jak už jsem ti řekla, moje jméno je Muriel.“

Auric si založil ruce na hrudi – zmiňovala už jsem, že má vážně širokou hruď? – a měřil si mě přísným pohledem.

Ale prosím, jednou se na vás takhle podívá Satan, a všechny ostatní přísné pohledy blednou. Zamračila jsem se na něj zpátky, dokud si podrážděně nepovzdechl – další zvuk, který jsem dobře znala.

„Dobře tedy, Muriel, když si myslíš, že pekelní psy jsou hračka, proč nejdeš a nepostaráš se o ně.“ Řekl samolibě, což ve mně vznítilo chuť smazat mu ten výraz z obličeje – moji bratři, démoni, mě už v útlém věku učili jak na pěstní souboje – a políbit ho. Co můžu říct, opravdu mě nastartoval.

Nevybrala jsem si ani jednu možnost. Už jsem zmínila, že nemám ráda možnosti? Bez toho aniž bych čekala, jestli jde za mnou, otočila jsem se na patě – tyhle kotníkové boty, které jsem našla ve slevě, byly božské – a odkráčela jsem zpět k mazlíčko – ehm příšeře.

Viděla jsem, že moje dřívější pozorování o jeho společnosti byly správné, jeho kamarád jako zlatý panter zasyčel a ohnal se po vrčícím psovi, aby se ke mně nedostal – pes měl stále ochranný instinkt – zatímco modroočko, zvedl hlavu a začal zpívat. Chtěla jsem zatřást hlavou. Proč čarodějové používají vždycky tak dlouhá a táhlá kouzla? Ještě se nedozvěděli, že dlouhé kouzla znamenají vyšší pravděpodobnost smrti? Což na druhou stranu bylo vlastně dobře. Forma kontroly populace: přežití nejschopnějších. Ale já byla mimo dráhu.

Auricovi dva kamarádi vypadali potlučeně, a naštěstí nepomačkali pekelného psa. Moji mazlíčci z jámy byli nepochopení. S povzdechem na muže, kteří chtěli být hrdiny, ale kteří postrádali správné prostředky, jsem zvedla ruku k psovi a řekla slovo pro “ke mně“ ve starověké aramejštině. Pouze jeden jazyk z mnoha, který znám. Samozřejmě, ten který jsem k smrti chtěla vyzkoušet, byla francouzština, ale s tím budu muset počkat na jiný den.

Pes s pekelně žhnoucími očima se ke mně plížil po břichu, a já si málem odfrkla směrem k Auricovi. Neexistoval lepší způsob, jak pokořit velkého silného chlapa, než vyřešit problém přímo před ním a bez násilí.  Když se horký psí čumák dotkl mých roztažených prstů, řekla jsem aramejsky slovo, které poslalo příšeru zpátky domů, do bezpečí.

„Bravo,“ řekl Auric a zatleskal vedle mě. Podívala jsem se na něho a hledala sarkasmus, ale on se na mě jen vlídně usmíval; i když jsem tomu až tak nevěřila kvůli záblesku v jeho očích.

„Jak si zahnala tu příšeru s tak jednoduchým slovem?“ zeptal se Lothario a přerušil náš oční zápas. „ Jsi mocná čarodějka?“

 „Já? Ne. Jsem jen, ehm, výjimečná.“ To bylo jen lehké podcenění.

Auricův kamarád, který se měnil v opravdu nádherného blonďatého pantera, se změnil zpět v člověka, zatřepal hlavou, aby dostal vlasy z očí a řekl, „to bylo dobré.“ Jeho hluboký hlas mě znovu donutil otřást se a zjistila jsem, že je nahý a jeho pořádně svalnaté tělo bylo opravdu zajímavé.  Auric musel zaregistrovat, že hodnotím jeho kamaráda, a postavil se přede mě, zaplnil mé smysly sebou a svým soustředěným pohledem rozpálil určité části mého těla.

Otevřel pusu, aby něco řekl, ale….

„Muriel, yoooo-hooo, tady jsi.“

Vnitřně jsem zasténala, když jsem uslyšela veselý hlas mojí poloviční sestry. Prsatá Bambi – žádný vtip, to je její jméno, na jevišti i mimo něj – si vykračovala nahoru ulicí. Sukně byla dlouhá jen tak, aby skryla rozkrok, měla boty na jehlovém podpatku a blůzku s drahokamy, která mě nutila výt. Tolik k zaujetí Aurica. S mojí blonďatou sukubí sestrou na scéně, budu mít štěstí, když mě nepošlapou, až se k ní budou snažit dostat.

Avšak skončila jsem zase překvapená, zatímco Auricovi  kamarádi reagovali jako každý horkokrevný muž, kterého znám, Auric hodil po mé sestře rychlý pohled a upřel pozornost nazpět ke mně.

Musím říct, že tím, že ignoroval Bambi si u mě šplh, byl to jediný chlap, kterého jsem poznala, co zvládl překonat sesterský test. Vidíte, není to tak, že bych nikdy necítila chtíč.  Už se to párkrát stalo, ale předtím než jsem udělala konečné rozhodnutí a dopřála si horizontální tango, připravila jsem všem předchozím přítelům jeden jednoduchý úkol. Představila jsem je jedné z mých sester.

Všichni zklamali, kromě Aurica a to jsem ho neměla ani v plánu testovat. To ještě neznamená, že na něj skočím – zatím. Pořád mu nevěřím, a stejně mu zbývá ještě několik testů, které musí zvládnout. Zatím však musím připustit, že na mě udělal dojem. Konec konců Bambi je kus a on jí sotva věnoval pohled. S podezřením jsem mu hodila pár návnad. „To je moje sestra Bambi, kdybys to chtěl vědět.“

„To je fajn,“ řekl, stále mě pozoroval a o krok se přisunul ke mně. Jeho tělo bylo dostatečně blízko, že jsem cítila teplo, které z něj proudilo. Nebo to bylo ze mě? Tak i tak, začalo tam být hodně horko.

„Je volná.“ Řekla jsem ochotně.

„A ty jsi?“ odsekl.

Můj dech se zrychloval, když ke mně přistoupil o krok blíže a narušil můj osobní prostor, blízko natolik, že jsem se na něj musela dívat nahoru. „Jsem volná,“ zašeptala jsem, chycena jeho zelenýma očima.

„Já taky,“ řekl a sklonil se dolů.

Zavřela jsem oči a… najednou jsem zjistila, že jsem byla stržena stranou.

„No tak Muriel. Musíme jít. Řekni ahoj,“ řekla Bambi zastřeným hlasem, který by na telefonním sexu mohl vydělat velké peníze.

Chtěla jsem zadupat na protest. Věděla jsem, že mě chtěl políbit, a fakt je, že jsem to strašně chtěla, a k tomu…. nic.

Sotva ho znám; proč bych ho měla nechat, aby mě políbil? No zvládl jeden test. No a co! Je toho mnohem více, v čem může selhat. A ten největší problém zůstal, kdo a co je? Pořád jsem mu neskočila na jeho “sledoval jsem tě, abych tě ochránil“ blbost. Tahal ze mě v baru příliš tvrdě informace. Šel po něčem a já nebyla natolik domýšlivá, abych si myslela, že to je mým sladkým zadkem. Vsadila bych se, že musel vymyslet nový trik, jak získat informace - jako svést barmanku, aby vysypala svoje tajemství. No to by se musel snažit mnohem více. Moje hormony řvaly “Hurá“ očividně neodmítaly, aby to zkoušel znova.

S úsměvem jsem mu zamávala a nechala moji sestru, aby mě táhla dál ulicí. Po jednom bloku konečně zvolnila tempo a pustila železné sevření na mé paži.

Třela jsem si ji a ušklíbla se. „Nech mě hádat. Táta.“

„Máš to, dítě. Zrovna jsem dělala tanec na klíně dvěma chlapům připravená dostat nějakou životní sílu k večeři, když velký šéf zavolal a řekl mi: pohni zadkem do baru a doprovoď ji domů.“

„Řekl proč?“ myslela jsem si, že bude nadšený, když konečně projevuju zájem o někoho.

„Ne každý je natolik odvážný ptát se, když dává rozkazy.“ Odpověděla suše.

„Ale prosím tě, táta jen mluví přísně; někde tam uvnitř víš, že nás miluje,“ řekla jsem sebejistě.

Bambi se začala dusit a kašlat. Bouchla jsem ji do zad.

„Babizniny chlupatý kozy,“ zasípala Bambi. „Jsi výjimečná, Muriel.“

„Děkuji,“ řekla jsem. Taky se mi líbilo být výjimečná.

Když jsme přicházely k domu, předtím než jsem vešla mě Bambi zastavila.

„Takže, ten chlap, který tě skoro políbil? Líbí se ti?“ Bambi se zeptala se sesterskými obavami v hlase.

„Já nevím. Právě jsem ho potkala. I když je kus.“ A donutil mě chtít strhat z něj oblečení, celého ho polít čokoládou a všechnu ji slízat. Roztržitá, jsem málem propásla, co Bambi řekla.

 „Poslouchej, tohle je důležité – směřovala jsem své síly cíleně na něj, ne na jeho kamarády,“ řekla s významným pohledem předtím, než mě objala a odešla se smyslně pohupujícím se zadkem.

Uvažovala jsem nad jejími slovy, když jsem se plahočila po schodech do mého střešního bytu. Čtyři patra nahoru byly příliš, ale byl to dobrý zdroj pohybu, nemluvě o levném nájmu. 

Takže Bambi úmyslně použila svou sílu přímo na Aurika a on ji odolal?

Vypadá to, že můj Auric – hmm, už teď k němu mám majetnické pocity – zvládl test mnohem lépe, než jsem zaregistrovala.

Samozřejmě, je tu šance, že už ho v životě neuvidím; konec konců jsem ho a jeho kamarády viděla poprvé v mém baru. Pokud tedy nemám pravdu a on po něčem nejde; v tomto případě by byl zpátky a tahal by ze mě nebo ze zaměstnanců více informací. Mohl by přijít jen kvůli mně, řekl můj nadějný vnitřní hlas, hlas, který jsem zahnala. Mezitím co jsem se oblékala do postele a myla si obličej, jsem se nemohla zbavit střípku naděje, že se zítra vrátí a dá mi ten polibek, který mi chtěl dát předtím.

Jaký by byl? Jeho rty by hladily moje, jeho velké ruce by mě přitáhly blíže…

Zachvěla jsem se nad tou myšlenkou a chvění se rychle změnilo ve smyslnou touhu. Vzrušení, které mě popadlo do svých spárů a odmítalo pustit, od chvíle kdy jsem se na něj podívala. Naštěstí jsem nikdy netvrdila, že jsem hodná holka.

Zahodila jsem kalhotky předtím, než sem si lehla zpátky do postele. Pak jsem pokrčila kolena a roztáhla je. Olízla jsem si prst a našla klitoris.

Můžu být dvaceti tříletá panna, ale už dávno jsem se naučila postarat se o své sexuální touhy. Můj mokrý prst pracoval na klitorisu směrem dopředu a dozadu, moje oči se zavřely a já si představila Aurikův obličej. Jeho pevné rty, silnou čelist. Moje bradavky se svraštily při představě, jak mi je saje a jeho hříšné oči mě při tom sledují, když mě lehce kousá do mých vztyčených uzlíků. Živý obraz mě roztřásl a vlhkost se mi shromáždila mezi nohama.

Přemýšlela jsem, jaký by byl milenec. Drsný nebo jemný? Řekl by mi, co dělat, abych ho potěšila, nebo by se zaměřil na mě a přinesl mi potěšení?  Mohl by – zachvěla jsem se – lízat můj sladký nektar? Jeho tvář pohřbena mezi mými stehny. Cítila jsem napětí ve svém lůně a svíjela jsem se, během mé fantasie se můj dech stával čím dál více nepravidelným.

Sklouzla jsem druhou rukou dolů mezi stehna, prsty netrpělivě rozevřely mé rtíky a vklouzly dovnitř, ne však příliš daleko. Chtěla jsem, aby bariéra zůstala neporušená, ale dostatečně daleko, abych mohla stisknout svůj g-bod, druhý prst třel rychleji můj naběhlý uzlík.

Kroužila jsem boky, kousla jsem se do rtu, a představila jsem si nad sebou Aurica, který mě zakrýval svým velkým tělem, přivlastňoval si mě. Jeho hřídel do mě proniká a plní mě. Se vzdechem jsem se udělala, přecházely skrz mě malé vlny rozkoše.

Ale poprvé, co jsem se naučila, jak se zbavit svého sexuálního napětí, to nebylo dost. Kroutila jsem se stále vzrušená. Obrázek Aurica jako fantoma mě stále lákal. Moje kočička měla chuť na něco jiného, než dráždění, které jsem jí mohla dát. Byla jsem konečně připravena vzdát se svého slibu “žádný sex dokud nenajdu lásku“? Mělo toho moje tělo konečně dost?

Ne, sakra. Odmítám, aby nade mnou vyhrály hormony. Hladila jsem se a vyvrcholila s vizí, jak mě Auric líbá. Šuká. Miluje mě a přivádí mě k orgasmu znovu a znovu. A přesto jsem se cítila neuspokojená.

Sakra. Upadla jsem do unaveného spánku, stále nerozhodnutá, co udělám s Auricem a jeho vlivem na mé tělo. Určitě bych ho měla znovu vidět. Možná, že když ho znova uvidím a uvědomím si, že je jen chlap – obyčejný smrtelný tvor – moje tělo ztratí tuhle nutkavou touhu po něm.

Nebo možná mi mé smysly říkají, že jsem konečně našla toho pravého.

13 komentářů:

  1. pěkná kapitola:) těším se na další test .)G

    OdpovědětVymazat
  2. Skvělé :) Těším se na další kapitolu, která snad bude brzy :)

    OdpovědětVymazat
  3. Awww...tohle je moje nová oblíbená knížka, díky moc a kdy bude další kapitolka? :DD

    OdpovědětVymazat
  4. uáá, tak copak je ten chlap zač? Díky za překlad

    OdpovědětVymazat
  5. devcata, kapitolky jsou prelozene uz do 5tky, jen ja jsem jak snek s tou korekci, protoze toho ted mam moc - ale budete mit minimalne kapitolku tydne :)

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji za překlad a jsem zvědavá, co se z Aurica vyhrabe, ale obávám se, že to bude jako obvykle a zamilovala se do jediného chlapa, kterého nemůže jen tak mít...

    OdpovědětVymazat
  7. Díky moc za překlad, prosím rychle další :-D

    OdpovědětVymazat
  8. rozhodne patri mezi me oblibene knihy :D diky za kapču tiež už sa nemôžem dočkať dalši

    OdpovědětVymazat
  9. prosím môžte mi tuto knhu poslať na email? nikiluuthanh@gmail.com

    OdpovědětVymazat
  10. díky za překlad :-) je to skvělá knížka a moc se těším na pokračování,

    OdpovědětVymazat
  11. no to jsem zvědavá, co je Auric zač...díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  12. díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat