neděle 28. dubna 2013

Svázáni krví - 4. Kapitola 2/2



 „A jejich emoce?“ Zeptal se.
„Jasně. Moji prarodiče cítili to, co ten druhý cítil už na dálku. Před mnoha lety, když moje babička pracovala v lékařské klinice, Temnokrevný, nebo jen možná obyčejná zrůda, přišel a dožadoval se Sladké. Řekl, že pokud nedostane nějakou Sladkou krev, zabije ji. Samozřejmě byla vyděšená. Krátce na to s několika Strážci dědeček rozrazil vchod a probodli toho zmetka. Tvrdil, že cítil její strach, jako by byl jeho vlastní a věděl, že potřebuje jeho pomoc. Ten příběh je jedním z důvodů, proč jsem se připojila k agentuře. Myslela jsem, že je to hrdinské. Stále si to myslím. A velmi romantické.“

Dom si přejel prsty přes hlavu a zatahal za kořínky vlasů. Byla to blbost. Mohlo by to být snad ještě horší? „Ještě něco?“
„No, kromě toho, že sex je mezi druhy neuvěřitelný, je to asi všechno, co vím.“
„Ty jsi s tvou babičkou mluvila o sexu?“
„Co můžu říct? Byla to velmi osvícená žena, byla v pohodě se svou sexualitou. Po pár koktejlech mi jednou řekla, že intimita byla mnohem lepší. Ale nezacházela do detailů.“ Uchopila ho za ruku, pro uklidnění ji stiskla a pak ho pustila. „Byli zcela tak vzájemně svázáni, že když dědeček zemřel, nemohla bez něj žít.“
Zdálo se, že se každý nerv v jeho těle vypnul, když jeho tělo zkřehlo a šum v baru zmizel do pozadí. Zíral na jantarovou tekutinu ve sklenici, jemně s ní točil a pozoroval, jak na bocích ulpívá pěna. To bylo to, po čem toužil? Po její Prane? Po sexu? To jediné vysvětlovalo, proč na ni nedokázal přestat myslet.
„Ale jak jsem řekla, oba byli upíři. Nikdy jsem neslyšela, že by se to stalo s člověkem. Krevní pouto se Sladkou krví? To je na hovno.“ Vypustila nelichotivý smích. „A ty jsi s ní nikdy nemluvil?“
„Ne.“
„Nevím, co dalšího říct. Proč se nejdeš představit? Která žena by odolala tvému kouzlu? Vím, že mě to dává zabrat.“ Vzduchem mu poslala vzdušný polibek, zjevně se snažila odlehčit náladu. „Ha – Promiň, ale ty jsi má spřízněná duše. Promiň, pokud tě zabiju. – No jasně.“
„Ach, chápu, rád bys věděl, jestli nejdřív nezačne šílet, že?“ Jedno dokonale vyškubané obočí se jí zvedlo do zlomyslného oblouku.
„Velmi vtipné. Ze všeho co vím, je to zuřivá mrcha. Viděl jsem její katalogy, abecední sbírku DVD, i její antiseptickou ledničku.“
Ne že by pro něj dříve znamenala něco osobnost pěkné dívky. Většina času, kterou s nimi strávil, byla mezi povlečením a dělali činnost, při které se málo mluvilo. Možná, že kdyby měli sex, dostal by ji ze své hlavy.
„Hádám, že tě láká víc, než jen její krev, i když je Sangre Dulce. Moje babička mi řekla, že byla stvořena pro dědečka, jako byl on tvořen pro ni. Nejsem si jistá, co to přesně znamená u sexu, protože jediné co vím, že byly spřízněné duše.“
„To je šílený.“
Lily z kabelky vylovila třpytivou tubu, ve které měla růžovou rtěnku, bez zrcadla si přetřela rty a vhodila ji zpět do kabelky. Zavrtěla hlavou a pomalu si otřela rty o sebe, než se na něj znovu podívala a blýskla po něm vševědoucím úsměvem.
Z druhé strany místnosti skrz hudbu vybuchl pisklavý smích, na okamžik ho rozptýlil. Zpěvák seskočil na parket a položil si stojan s mikrofonem mezi své roztažené nohy, jako by to byla obrovská erekce, zatímco kytara hrála dál a dál. Žena s provázky ve zvířecím motivu kolem svého pasu skočila muži na záda a osedlala si ho, zatímco dav jásal.
Och, proboha. Obrátil svou pozornost zpět k Lily, která se stále usmívala, i když on věděl, že tímto druhem hudby pohrdá.
„Ne. Myslím to vážně, Lil. Prostě potřebuju jistotu, že ji Temnokrevní nemůžou sledovat. Pak uzavřu misi a budu s tím hotov. Musím se dostat do Portlandu.“
„Jak je libo, ale myslím, že jsi v háji, lásko.“
*   *   *
„Sam, nepotřebuješ pomoc?“ Mackenziina spolubydlící se snažila projít skrz dveře se stohem krabic. „Tady, dovol mi, abych…“
Odhazujíc svůj štětec, Mackenzie vyskočila a pomohla jí donést krabice na jídelní stůl. „Co v tom máš? Váží snad tunu.“
„Je to k mému novému podnikání s internetovými šperky. Je to materiál, který jsem si objednala.“ Sam pokrčením ramen shodila své sako a chystala se ho odhodit na židli naproti Mackenzie, ale místo toho se otočila a pověsila ho na chodbu do skříně. Načechrávajíc si své krátké tmavé vlasy, si Sam kolem krku obtočila svou dlouhou, ručně pletenou šálu, než se vrátila do jídelny a začala otevírat krabice.
„Kdy jsi s tím začala? Nepracuješ pořád v tom lázeňském hotelu?“
Sam nenechala svou práci, aby začala podnikat, že ne? Vzdát se pravidelné výplaty? Byla to už doba od chvíle, kdy byly doma ve stejnou dobu. Ale přesto… nedala by to Mackenzie vědět? Opatrně se na Sam podívala přes okraj malířského plátna. Mackenzie minulý rok milovala Saminu společnost, ale pomoc s hypotékou byla trochu důležitější, než schůzky se spolubydlící.
„Och, pořád tam pracuju, ale moji klienti se mě ptali na všechny šperky, které nosím, tak jsem se rozhodla prodávat věci on-line. Mám na svých stránkách spoustu hitů a nemůžu uvěřit, kolik už mám objednávek.“
„To je vzrušující. Jak dlouho to děláš?“ Díky bohu za pravidelnou výplatu.
„Jen pár týdnů.“ Když Sam sáhla do krabice, vytáhla několik velkých medailonků, které visely na provázku a zacinkaly o sebe jako zvonkohra. Byly jedinečné. Určitě. Chyběly jí obrovské náušnice a náramky, které měla obvykle naskládané na každém zápěstí. Musela dokonce prodávat i šperky, které nosila, protože jinak je nikdy nesundávala.
„Pořád platí páteční večer?“ Zeptala se Mackenzie.
„Ta dražba? To si piš. Ale rozhodně na nic nebudu přihazovat. Všechny své finanční prostředky jsem vrazila do věcí na šperky.“
„Jo, já si taky nejsem jistá, jestli si něco vyhlédnu, ale je zábavné se něčeho takového účastnit. Je to nahoře, v Columbia Centru. Víš, to s těmi úžasnými ženskými záchodky?“
„Není to tam, kde má každý záchodek svůj vlastní individuální pohled na město, s okny od podlahy až ke stropu?“
„Jo. To je ono.“ Mackenzie pozvedla štětec a vrátila svou pozornost zpátky k obrazu, zatímco Sam se probírala krabicemi. „Poslední dobou nejsi moc doma. Dřív to tak nebývalo.“ Mackenzie máchala na plátno rukou, jakoby mohla urychlit schnutí olejové barvy. Věděla, že to nepomůže, ale dělala to stejně, protože to potřebovala mít hotové do konce týdne.
„Jo, no, s někým se vídám.“
„Co se stalo s Ethanem?“
„Je dávno pryč. Začínalo to být příliš vážné, tak jsem se s ním rozešla. Mluvil o manželství a tak.“
Ach, takže to byl kavalír. „Tak kdo je ten nový? A neříkej mi, že je to zase někdo z klubu.“ Mackenzie nerada viděla spolubydlící a její randící návyky, ale ráda ji tím škádlila.
„Ve skutečnosti je to klient. Často jsem u něj doma, ale pracuje na noční směny, takže…ehm… hodně spíme během dne. Nic neříkej, pokud Gretchen zavolá. Kdyby má manažerka věděla, že spím s klientem, totálně by vyšilovala.“
„Jak se to stalo? Zeptala ses chlapa, jestli chce šťastný konec?“
„Něco na ten způsob. Řekla jsem mu, že mám magické ruce.“
„Jak originální.“
Sam se zasmála, ale znělo to dutě.
Mackenzie vzhlédla. Sam si třela ruce a ve tváři měla napjatý výraz. „Jsi v pořádku?“
„Samozřejmě.“ Ale ta slova vyhrkla příliš rychle.
Samiiny oči byly lehce pokleslé a její postoj postrádal svou obvyklou energii. Obyčejně byla tak živá. Nepříjemně živá. Cožpak dobře nespala? Mackenzie se rozhodla neptat. Copak žena by snad chtěla vědět, že vypadá unaveně?
Přes plátno Mackenzie sledovala svou spolubydlící, jak vytahuje z krabice položku za položkou. Několik velkých drátů, ruční nářadí a přístroj, který vypadal jako přenosný, příliš velký butanový zapalovač.
„Co to je?“ Mackenzie viděla menší, ale podobný přístroj v Corey, ale nějak si nemyslela, že by si ho Sam koupila ke sváření světel.
„Je to pochodeň. Dokážeš tím roztavit konce stříbrného drátu, aby se daly spojovat. Víš, kvůli zapínání na náhrdelnících, náušnicích a náramcích? Také dokáže vypálit drobné kousky drahých kovů. Jako například tyto.“ Zatočila prázdným zápěstím a zasmála se. „Jejda. Jsem zvyklá ty náramky nosit, že jsem zapomněla, že je nemám. Pomocí toho jsem udělala i tyhle keltské stříbrné kříže, ale musí se ještě vypálit přímo v peci v obchodě. Jsou příliš velké jen na domácí práci.“
„Za kolik jsou tyto? Je tam hodně stříbra. A plno drahých kamenů.“
„Dvě stě dolarů za kus.“
Mackenzie hvízdla a natáhla se. „Můžu? Ještě jsi je neprodala?“ Sam obešla stůl a odtáhla šálu, aby je Mackenzie mohla prozkoumat.
„Jo, ale jen pár. Přijímám objednávky on-line. Čtyři nebo pět z nich dnes budou hotové z pece. Sakra. Vidíš. Musím je vyzvednout a rozeslat.“
Se šálou stranou se Mackenziiny oči zaměřily ne na šperky, ale na několik tmavých modřin, které kazily Saminu kůži. S trhnutím zvedla hlavu, ale Sam se spěšně otočila a znovu se zahalila šálou. Co se to sakra děje?
„Sam? Jsi v pořádku?“
„Jo, jasně.“ Pořád se nesetkávající s jejím pohledem, zvedla Sam obě ruce a zavrtěla hlavou, jako by tím chtěla naznačit, že o ničem nechce mluvit.
„Nejsi v pořádku. Co se ti stalo?“
„Mackenzie, prosím. Jsem v pohodě. Opravdu jsem.“ Její hnědé oči se setkaly s Mackenziinima a ta vydala podrážděný zvuk. „No dobře. S mým novým přítelem je to trochu zvrhlé, ale jsem úplně v pohodě. Opravdu. Nejsem zraněná. Měla bys vidět, co jsem směla udělat jemu.“
Mackenziin pohled se zúžil. Nebyla si jistá, jestli má Sam ten příběh sežrat. Co s ní sakra ten nový chlap dělal?
„Jsem šťastná? Vidíš?“ Sam se v jídelně zatočila s rukama roztaženýma, jako by chtěla dokázat svou pravdu. „Jsem silná holka. Nedovolila bych to, na co myslíš. Slibuju. A teď pojď. Zachytila jsem trochu závisti ve tvých dotazech na mém podnikání. Rozhodně si chceš také zařídit prodej on-line, že jo?“
Mackenzie se pokusila protestovat, chtěla se dozvědět víc o tom, co se děje, ale Sam ji přerušila. „Tak pojď. Rozhodně si myslím, že by sis měla pořídit webové stránky se všemi těmi obrazy, které děláš. Jsou úžasné. Měla by ses je pokusit prodat. Možná bys dokonce mohla brát přes net objednávky. Víš, někdo má rád tvé věci, ale třeba chce určitou barvu, aby se mu hodila do domu, nebo do kanceláře.“
„Jo, já vím, jak objednávky na umění fungují.“ Fajn, nechá pro tentokrát Sam změnit téma, ale nezapomene na to.
„No, je to snadné. Trvá jen tak hodinku nebo dvě, než dáš dohromady webové stránky a spustíš je. Máš čas? Můžu ti ukázat, jak na to.“
O několik hodin později, kdy obraz stále neměla dokončený a stále ze Sam nevytáhla žádné odpovědi, Mackenzie měla webové stránky s kompletními fotografiemi většiny svých děl. Napsala na stránku O mně krátký životopis, zhluboka se nadechla a stiskla klávesu Enter.

14 komentářů:

  1. Díky, díky :), další kniha, co mě chytla

    OdpovědětVymazat
  2. Ahoj, moc děkuji za překlad.
    Ala

    OdpovědětVymazat
  3. Diky, uz jsem se moc tesila na pokracovani.

    OdpovědětVymazat
  4. Díky moc za překlad, těším se na další díl :-D

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuji za další duševní potravu. Je to perfektní a těším se na pokračování.

    OdpovědětVymazat
  6. Ja se devcata omlouvam, ze to tak trvalo, ale byla jsem skoro tyden u pritele a ted mam pred maturitou a trosku nestiham - pokusim se dalsi kapitolu dodat do tydne, ale nci neslibuju :) Chci ted primarne doprekladat Rande se Smrti, kde me ke konci chybi jen 3 kapitoly, abych mela trochu vic casu na zbytek :)

    OdpovědětVymazat
  7. Jůůů, takže si to shrnňme...Samin kluk je upír, right? Wow...moc díky za překlad, tahle knížka je moje nejoblíbenější :DD

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. no to nwm jesi je to upir, ona se tam Sam pozdeji moc neresi, aspon do te casti co jsem to cetla ja :D

      Vymazat
  8. Vďaka, za preklad. A už sa neviem dočkať pokračovania

    OdpovědětVymazat
  9. Dobry vyber knihy, diky. A budou zase kapitolky? :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. jasne, bude, az se k tomu dokopu - za 10 dni mi zacina maturita, takze ted nemam takovy cas prekladat :)

      Vymazat
  10. moc hezky přeloženo, děkuji

    OdpovědětVymazat
  11. ďakujem za preklad

    OdpovědětVymazat