sobota 27. dubna 2013

Démon a jeho čarodějka - 1. Kapitola 2/2



Sáhl pod stůl a něco popadl. Objekt sebou praštil o stůl, zelená složka s tlustým papírem a označená – oh, žádné překvapení – jejím jménem. Být otrokem tohohle velkého chlápka neznamenalo, že by se změnila a stala se poslušnou myškou, jakmile se dostala do Jámy. V kruzích pekla byl každý muž/žena/démon sám za sebe. A potom, jak ji její milenec zradil, si Ysabele držela svou svobodu a postavení jako pitbul, proklínala magií každého, kdo jí stál v cestě. Zdálo se, že si Lord dělal sbírku jejích vylomenin.

Lucifer rozevřel její složku a vytáhl z ní – dalším druhem magie, který nezvládala – nažloutlý svitek svázaný stužkou do vlasů. Přejel přes něj nehtem, čímž stužku roztrhl a papír se o několik centimetrů rozbalil, odhalujíc tak řádek po řádku těsného rukopisu. Vyrovnal ho na stole pomocí dvou těžítek – lebek těch, kteří se mu odvážili vzdorovat – které postavil do rohů. Ysabele vstala a naklonila se, když si všimla jejího podpisu: obřího Y – jediné písmeno, které v té době uměla napsat – jehož krev byla vysušena již do téměř černé barvy.
„Proč mi to ukazuješ?“ Zeptala se.
„Přečti si dodatek – paragraf čtyřicet devět, bod C, oddíl VII.“
Její oči přelétly dokument, rty se jí pohybovaly, zatímco četla, což byla dovednost, kterou v době podepisování neovládala. V té době jí to k přečtení přinesl někdo nestranný, mocná čarodějka jménem Nefertiti. Byla jí nějakou dobu po jejím příchodu zaučována, ale Nefertitiin druh magie – moc založená na sexuálních orgiích – nebylo nic pro ni.
Kupodivu, i když už četla stovky smluv o jiné duše, tohle bylo poprvé, kdy četla svou vlastní. Čím déle četla, tím více si přála, aby tomu věnovala větší pozornost, než aby se tolik soustředila na pomstu. Ale nakonec, bylo těžké být nestranná s vzpomínkami na to, jak se její kůže odlupovala pryč a s představou smradu, který vycházel z jejího vlastního opečeného masa, které vypadalo jako kuře.
„Jestli tohle čtu správně,“ řekla pomalu, marně se snažící ovládnout svůj temperament, „tak to říká, že pokud během mé pět-seti roční služby unikne jeden z pěti, kvůli kterým jsem sama sebe proklela k službám pekelným, budou podmínky mého zaměstnání prodlouženy, dokud nebude duše chycena.“
„Pokračuj ve čtení,“ odvětil. „A měj na paměti, že je to standardní smlouva.“
S očima upřenýma zpět na dokument si přečetla zbytek, než popadla nejbližší těžítko a mrštila jím po něm. „Ty jsi ale blbec! Z vězení utekla jedna z těchto duší, takže já jsem zatracena k věčnému utrpení, že jo? Což znamená, že budu muset prožívat okamžik své smrti každý den, dokud duše nebude chycena.“
Nemohla si pomoci, musela nadávat. „To je nefér. Proč mám být sakra potrestaná já? Tví lokajové jsou ti, co posrali práci. Potrestej je.“
Se rty pevně stisknutými a očima rozzářenýma tak, že se okamžitě posadila na židli, na ni tlačila jeho síla. „Oh, sklidí plody mé nelibosti, o to se neboj. Ale dost o nich. Musíme to napravit. Pokud se máme zbavit jeden druhého do týdne, tak bys měla pohnout zadkem.“
„Já?“
„Ano, ty. Právě sis přečetla smlouvu. Ty jsi proklela ty lidi a odtáhla ke mně jejich duše, když předčasně zemřeli, takže teď, když utekli, je na tobě, abys ty duše přivedla zpátky.“
„Duše? Chceš mi říct, že se ztratila víc než jedna?“
Lord Jámy opravdu vypadal rozpačitě. „Co na to říct? Těžko najdeš dobré miniony. Od problémů v posledních několika letech s Lilith a její vzpourou, no, jednoduše, armáda se stále nezotavila. A smrtelníci už nejsou tak dobří vojáci, jako kdysi. Ah, kde jsou ty dny, kdy se po mořích potulovali Vikingové a plenili celé vesnice. Chybí mi ti divocí Sparťané. To byly duše, které měli sílu a dovednosti.“
Ysabel se plácla rukou přes čelo. „Já tomu nemůžu uvěřit. Já jsem tou, která se každý den vznítí, dokud neopravím tvé chyby a ty mi tady dáváš jen omluvu a vzpomínky? To je kurva k nezaplacení. Jak mám ty uprchlíky najít a chytit?“
„Je jich pět, a pokud je uzavřeš sem,“ Lucifer směrem k ní posunul kovovou skříňku. „Tak je to odtáhne přímo ke zpracování.“
„Hurá, takže mám snadný způsob, jak je dostat zpátky,“ řekla lehce sarkasticky. „Pořád ses nezmínil, jak je mám najít.“
„Copak nemáš nějakou čarodějnickou metodu ke sledování lidí?“ Zeptal se. „Mám stráže, které sesbírali kousky jejich kůže. Samozřejmě, že nevím, čí je čí, protože zbyla z bičování, které bylo provedeno předtím, než zmizeli, ale DNA je tím nejlepším identifikátorem.“ Usmál se.
Zírala na něj.
Unikl mu povzdech. „Co po mě chceš? Nedělám to schválně, ujišťuju tě. Nic víc bych nechtěl radši, než abych se tě zbavil. Ale ani já nemohu porušit smlouvu.“
V tomto ohledu říkal pravdu. Jestliže osoba složila přísahu v Pekle a podepsala ji krví, nemohla být volná, dokud nebyly dodrženy podmínky smlouvy. Nikdo nevěděl, proč to tak je, ani Lucifer. Zdálo se, že jsou na světě mocnější síly, než jen ty Nebe a Pekla.
„A pokud řeknu, jdi se bodnout a duše zůstanou volné?“
„Budeš hořet, každý den v přesný čas svého úmrtí, každý den o minutu déle, bolest bude stále větší, nesnesitelnější s každým dnem, který projde.“
„To je všechno?“ Zeptala se sarkasticky.
„Ne,“ nasadil vážný výraz, který ji vyděsil víc, než jeho slova. Lucifer vždy mluvil s úsměvem – zlým úsměvem, nemravným úsměvem, provokativním úsměvem. Nemyslela si, že chce slyšet, co chce dál říct.
„Pokud nedostaneš ty duše zpátky, zblázníš se. Ztratíš rozum. Naprosto se vymkneš kontrole. Není to hezké. Už jsem to kdysi viděl. Stalo se to matce Bambi. Musel jsem ji sám vhodit do propasti. Potkala jsi mojí nejstarší dceru, Bambi, že? Vyhrála cenu Největší Děvky pokaždé za posledních pět let, víš?“
Ano, znala. Každý znal Bambi. Všichni muži se chtěli spustit v Pekle s nejslavnější sukubou, zatímco ženy dělaly, co mohly, aby udržely své muže pryč. Zatímco při připomínce Bambiiných dovedností se jen zachvěla, při zmínce o propasti jí přejel mráz po zádech.
Jen málo lidí na zemi vědělo, že peklo neznamenalo konec života, tedy, rozhodně ne pro duše zatracených. Po tom, co smrtelníci zhřešili a zemřeli, byla jejich adresa bydliště změněna na Peklo, ale tady technicky mohli žít navždy. Znělo to jako skvělá výhra, co? Ne tak docela. Vydělávat si na jakoukoliv základní existenci v pekle stálo hodně úsilí. Bydlení bylo na hovno. Pracovní odměny ještě horší. A zapomeňte na zabíjení kvůli uvolnění nějakého bytu, nebo kvůli získání něčího místa.
Smrtelné zranění, i když bylo velmi bolestivé, nemohlo zatraceného zabít. Ani setnutí hlavy, nebo jakékoliv jiné představitelné mučení – ačkoliv to byl skvělý trik, který Lucifer používal, aby potrestal ty opravdu zlé. Jen jediná věc mohla dát duši odpočinek. Propast.
V samém středu pekla, zasazena do spirály devíti kruhů, byla velká díra, kde se duše střetávaly se svým strachem z konečné smrti. Když se konečně začali nudit Každodenním životem Jámy, nebo odčinili své hříchy, mohli buď odejít do propasti a vrhnout se do ní a nakonec se někde znovu zrodili.
Alespoň to říkaly pověsti.
Čarodějnice, které byly s Luciferem svázané ještě před smrtí, zcela nevlastnily své duše – a nikdo nevěděl, kde je schovává – takže nejistota zvítězila, společně s nespočetně debat o tom, co by se s nimi stalo, kdyby skočily dovnitř. Raději by to nezjišťovala. Ale pokud bude bolest příliš veliká, bude to cítit pořád stejně?
Něco z jejích myšlenkových procesů se jí muselo odrážet ve tváři, protože se na ni Lucifer otcovsky usmál a pokusil se ji uklidnit. „Jsem si jistý, že se ti je podaří chytit dříve, než zešílíš. A pokud ne, znám místo, kde vážně levně prodávají svěrací kazajku.“
Zakryla si tvář rukama a zasténala. „Proč já?“
„Ale ne. Utni teď ty holčičí kecy. Víš, že nesnáším, když jsou ženy sentimentální. Takže pojďme setrvat u podnikání. Musíš ty duše chytit, nebo budeš velmi nešťastná čarodějka, což pak znamená, že já budu muset poslouchat, jak nadáváš a sténáš, protože budeš muset stále pracovat pro mě. Když se tě nezbavím, nebudu moct trénovat golf. Brzy Matka Země odejde na svou jarní kontrolu a já mám pouze omezený čas na to, abych trénoval, než se vrátí a bude trvat na tom, abychom zapracovali na našem vztahu. Brrrr.“ Zašklebil se.
„Tohle je nemožné, to přece víš,“ řekla. „Nevím, jak čekáš, že najdu sama tolik duší. Jsi si jistý, že to ohledně toho hoření bude tak špatné?“ Vlastně jen při zmínce o tom se zachvěla. A bude se to zhoršovat? Musí ty duše najít rychle.
„Rád bych ti pomohl, ale mám nedostatek zaměstnanců,“ jeho úsměv plný velkých bílých zubů na ní křičel: Lžu!
„Mám video, na kterém tancuješ Makarénu.“
Zamračil se. „Nenávidím tě. Jsi jako moje další otravná dcera. Dobře. Zkroutila si ruku. Dám ti vyhledávač, který můžeš použít. Ale bude tě to něco stát.“
Povytáhla obočí.
„Anebo taky ne. Teď vypadni.“
„Za vteřinku. Zadrž své  storm trooperovské[1] botky. Ta věc ohledně hoření – jak dlouho to bude každý den trvat?“
„Každý večer přesně v osm čtyřicet sedm budeš hořet.“
„V případě, že sis nevšiml, jsou dvě čtyřicet sedm, nebo to tak alespoň bylo, když jsem vešla dovnitř.“
„Tady je Východní pásmo. Ne středoevropské. Jak jsem řekl, budeš hořet každý den v době tvé smrti, znovu prožiješ ten okamžik. První den to bude trvat minutu, další den se o minutu navýší. Cokoliv budeš mít na sobě, bude spáleno na popel. Dobrou zprávou však je, že tvé vlasy i tělo zůstanou nedotčeny, budeš to prostě jen cítit. A jakmile plameny zhasnou, tak bude trvat několik minut, než bolest zeslábne.“
„To zní rozkošně,“ odpověděla, její tvář udělala grimasu. „Ještě něco bych měla vědět?“
„No, pokud se při své snaze najít uprchlíky ocitneš na smrtelné rovině, drž se z dohledu. Lidská policie by měla trochu podivný den, pokud by ses vznítila a pak si jen tak odkráčela.“
„Myslím, že půjdu nakoupit nějaké praktické oblečení,“ zamumlala znechuceně. Vstala z křesla. „Pošli ke mně do bytu vyhledávač asi tak kolem šesté. Chci začít co nejdřív.“
„Hodně štěstí,“ řekl ďábel tiše, a kdyby to nevěděla lépe, myslela by si, že to znělo upřímně.
Ne. Asi byl spíš mrzutý, že by spolu mohli uvíznout déle, než bylo datum na její smlouvě.
Což se nestane, pokud do toho bude mít co mluvit.
Ale nejdříve musela jít nakoupit oblečení, nehořlavé, které bude dobré na lov duší. Naštěstí pro ni ukradla svému šéfovi kreditku, takže limit je... nebeský. A ona měla celou nevyužitou ložnici, kterou mohla přecpat oblečením.



[1] Postavy ze Star Wars – vojáci Impéria v bílých oblecích

9 komentářů:

  1. Bože...já tu holku miluju :D takhle srát Satana :d dóbra borka :DDDD

    OdpovědětVymazat
  2. Uz sa tesim na dalsie kapitolky....

    OdpovědětVymazat
  3. Perfektní. Ysabele má super hlášky. Díky za překlad

    OdpovědětVymazat
  4. Díky za překlad. Ysabele je skvělá :-D

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuji za překlad, nemůžu se dočkat pokračování :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji moc za překlad.

    OdpovědětVymazat
  7. Kdyztak devcata, tuhle knihu prekladam jen jako takovy vedlejsak, protoze Paty na to nemela cas, tak kdyztak prosim o pochopeni za takove dlouhe prodlevy v jednotlivych kapitolach

    OdpovědětVymazat
  8. Děkuju za překlad :)

    OdpovědětVymazat