středa 6. března 2013

Bloodlines - Zlatá lilie

Název: Zlatá lilie
Autor: Richelle Mead
Série: Bloodlines
Díl: 2.
Nakladatelství: DOMINO
Rok vydání: 2012

Anotace:

Povinnost, nebo láska? Co zvítězí?
Alchymistka Sydney Sageová slouží jako jakýsi most mezi světem vampýrů a lidí: chrání tajemství prvních a životy druhých. Moc ráda by studovala univerzitu, ale místo toho byla vyslána na snobskou střední školu v Palm Springs. Má tam za úkol střežit morojskou princeznu Jill Dragomirovou před zabijáky, kteří chtějí ve světě Morojů rozpoutat válku.
Všichni ji považují za skvělou alchymistku, dokonce i ti, kteří o ní dříve pochybovali. Nyní však začíná pochybovat ona sama: opravdu jsou všichni vampýři zvrácené stvůry, anebo je to všechno jinak?
Všechno se ještě víc zkomplikuje, když bývalí Strigojové Soňa a Dimitrij zjistí, že právě Sydney by mohla být klíčem k objevení zázračného léku k proměně na Strigoje. A pak Sydney naváže milostný vztah s Braydenem… Má s ním mnoho společného, ale přesto jako by ji stále silněji přitahoval někdo jiný, na koho by kvůli jeho původu neměla ani pomyslet! Co teď? Má se řídit zákony alchymistů, anebo naslouchat hlasu vlastního srdce?



Zhodnocení:

Vím, že mě asi ukamenujete, ale prostě to musím ze sebe dostat. Vampýrská akademie je pro mě srdeční záležitost, a tak mě vážně mrzí, jak to teď pokračuje.
Sydney mě jako hlavní postava zklamala. Možná umí vyřešit kdejaký průser, ale se svým životem si absolutně neví rady. Je chytrá, inteligentní, rozhodná, ale ve spoustě věcí má klapky na očích a není si schopná připustit některá očividná fakta. Zklamala mě díky tomu i sama Mead, protože nechápu, jak mohla od tak dokonale přirozené Rose dojít k…takovéhle Sydney. Doufám, že se v dalších dílech změní, protože zrovna ona mě málem donutila knihu odložit. Ale řekla jsem si: "Vždyť je to sakra pokračování VA! Tohle musíš přečíst!" Abych nebyla moc krutá, musím uznat, že se Sydney byla, i přes své přesvědčení, schopná nakonec dobře rozhodnout, takže na konci knihy už jsem ji zase měla o trochu raději (ale rozhodně ne, když poslala do háje Adriana!).
Když už jsem začala těmi zápory, tak to dokončím. Dalším o něco menším zklamáním je pro mě Eddie. Ve VA působil mnohem sebejistěji, ale tady je prostě jen "oddaný svému poslání" a je zdrcený tím, co cítí k Jill. Na druhou stranu mě potěšilo, když se konečně přestal utápět v sebelítosti a začal se zajímat o Angeline.
Musím přiznat, že velkým světlým bodem pro mě byl Adrian. Měla jsem ho ráda od chvíle, kdy jsem zjistila, že není tím frajírkem, na kterého si hraje a mám ho ráda čím dál víc. Jeho světlé i tmavé chvilky mě přiváděly k nejrůznějším úvahám a jeho chování k Sydney bylo více než zajímavé.
Abych pravdu řekla, tak jsem přesně čekala tenhle vývoj v milostném trojúhelníku. Od chvíle, kdy si Sydney pomyslela něco ve smyslu "aha, tak tohle má být polibek?" musela jsem se tomu jenom zasmát, protože mi bylo od začátku jasné, že když si jsou s Brydanem tak moc podobní, tak to nebude mít delší trvání. Ale co mě naprosto odrovnalo :D bylo, že on se rozešel s ní. U toho jsem málem dostala záchvat smíchu. :D
Koho jsem ze začátku považovala za blázna, co jim jenom bude přidělávat problémy, ale nakonec jsem si ji nečekaně oblíbila? Angeline. Je takovou správnou rebelkou a problémy přidělává jenom z nevědomosti, ale v boji je naprosto schopná. Tím, že si vzala k srdci ne příliš pěknou poznámku od Sydney, u mě stoupla, protože sama dobře vím, jak špatně se přijímá kritika, obzvlášť když si uvědomíte, že je to pravda.
Další "šílená" postava se naskytla v otravné profesorce historie, ale mě si okamžitě získala. Odporovat neochvějnému přesvědčení a ještě k tomu chytře docílit toho, aby se Sydney naučila kouzlit? To na mě jednoduše zapůsobilo.
Co se mi nejvíce líbilo, bylo objevení Clarencových lovců vampýrů. Děj to neskutečně oživilo a už to konečně nebylo jenom o randění a problémech nezletilých. Nebýt Dimitrie a Soni, kteří trochu stavěli do latě všechny kolem, asi by se to všechno zvrhlo ve strašný slaďák.
Nechala jsem si od dočtení knihy pár dní, abych si utřídila myšlenky a napsala srozumitelný článek. Bohužel to mé názory moc nezměnilo, takže se omlouvám, pokud jste si tuto knihu oblíbili a já vám pohled na ni zkazila svým článkem. Nemůžu si pomoct, ale mám z knihy rozporuplné pocity.
Jak se znám, tak stejně budu ráda, až vyjde další díl a budu si ho moci přečíst. :D

Žádné komentáře:

Okomentovat